Liteřina: Porovnání verzí
m Bot: Odstranění 6 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q794304) |
m {{Wikislovník}} do odkazů a s parametrem |
||
| Řádek 7: | Řádek 7: | ||
Liternina jest slitina v podstatě z antimonu a olova složená k výrobě písmenek tiskařských a k úpravě desek stereotypních. Zpravidla skládá se z 16 – 20% antimonu a z 84 – 80% olova. Byly též přísady jiných kovů zkoušeny (vismut, cín, měď, nikl, železo). K výrobě na veliko osvědčily se obecněji však jen přísady cínu a mědi. Na desky stereotypické doporučuje se slitina 9 č. olova, 2 č. antimonu, 2 č. vismutu; k tisku not slitina 7 č. olova, 1 č. antimonu a 12 č. cínu; k formám pro tisk barevných vzorků slitina asi 16 č. antimonu, 37 č. olova a 47 č. cínu. Požadavky na dobrou literninu kladené jsou, aby snadno tála, ostře plnila kadluby a majíc dostatečnou tvrdost málo se opotřebovala tlakem při tisku." |
Liternina jest slitina v podstatě z antimonu a olova složená k výrobě písmenek tiskařských a k úpravě desek stereotypních. Zpravidla skládá se z 16 – 20% antimonu a z 84 – 80% olova. Byly též přísady jiných kovů zkoušeny (vismut, cín, měď, nikl, železo). K výrobě na veliko osvědčily se obecněji však jen přísady cínu a mědi. Na desky stereotypické doporučuje se slitina 9 č. olova, 2 č. antimonu, 2 č. vismutu; k tisku not slitina 7 č. olova, 1 č. antimonu a 12 č. cínu; k formám pro tisk barevných vzorků slitina asi 16 č. antimonu, 37 č. olova a 47 č. cínu. Požadavky na dobrou literninu kladené jsou, aby snadno tála, ostře plnila kadluby a majíc dostatečnou tvrdost málo se opotřebovala tlakem při tisku." |
||
| ⚫ | |||
== Externí odkazy == |
|||
| ⚫ | |||
{{Pahýl}} |
{{Pahýl}} |
||
Verze z 7. 2. 2014, 15:27
Liteřina či písmovina je slitina používaná v písmolijectví. Její přibližné složení je: 50‒86 % olova, 3‒20 % cínu a 11‒30 % antimonu.
Liteřinu vyvinul ve 14. století zakladatel knihtisku Johannes Gutenberg pro odlévání tiskařských liter. Jednotlivá písmena se v tiskárnách skládala do stránek a sloužila k tisku knih, novin a časopisů. Po vytištění potřebného textu se stránka rozmetala a byly odlity nové litery. Slitina má pro knihtisk optimální vlastnosti – dostatečně nízkou teplotu tání, takže ji bylo možno tavit jednoduchými středověkými prostředky, přitom je po vychladnutí dostatečně odolná vůči tlaku, který je na litery při tisku vyvíjen. Složení liteřiny se v průběhu staletí téměř nezměnilo. Její význam poklesl až na přelomu 20. a 21. století s nástupem elektronické sazby knih.
Ottův slovník naučný: "Liteřina, slitina olova, antimonu a cínu k lití písmen, písmovina. Liternina jest slitina v podstatě z antimonu a olova složená k výrobě písmenek tiskařských a k úpravě desek stereotypních. Zpravidla skládá se z 16 – 20% antimonu a z 84 – 80% olova. Byly též přísady jiných kovů zkoušeny (vismut, cín, měď, nikl, železo). K výrobě na veliko osvědčily se obecněji však jen přísady cínu a mědi. Na desky stereotypické doporučuje se slitina 9 č. olova, 2 č. antimonu, 2 č. vismutu; k tisku not slitina 7 č. olova, 1 č. antimonu a 12 č. cínu; k formám pro tisk barevných vzorků slitina asi 16 č. antimonu, 37 č. olova a 47 č. cínu. Požadavky na dobrou literninu kladené jsou, aby snadno tála, ostře plnila kadluby a majíc dostatečnou tvrdost málo se opotřebovala tlakem při tisku."
Externí odkazy
Slovníkové heslo liteřina ve Wikislovníku
