Velký septakord

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Velký septakord (nebo také přesněji velký durový septakord, nebo také tvrdě velký septakord) je pojem z oboru hudební teorie označující poměrně často používaný typ čtyřzvuku (v evropské hudbě).

Jedná se o akord obsahující kromě svého základního tónu ještě velkou tercii, čistou kvintu a velkou septimu. Z hlediska terciového systému je velký septakord rozšířením durového kvintakordu.

Značení[editovat | editovat zdroj]

Velký septakord je značen velkým písmenem názvu základního tónu, který je doplněn o horní index 7maj (ten se obecně používá ke značení velké septimy):

  • od základního tónu c
  • od základního tónu fis
  • od základního tónu es

Existují také některá alternativní značení, nejčastěji:

Složení[editovat | editovat zdroj]

Následující tabulka obsahuje složení velkého septakordu od jednotlivých základních tónů:

Značka akordu Základní tón Velká tercie Čistá kvinta Velká septima
c e g h
g h d fis
d fis a cis
a cis e gis
e gis h dis
h dis fis ais
fis ais cis eis (=f)
cis eis (=f) gis his (=c)
as c es g
es g b d
b d f a
f a c e

Význam[editovat | editovat zdroj]

Velký septakord lze použít v durových skladbách ve funkci tóniky nebo subdominanty, protože obsahuje velkou tercii a velkou septimu - intervaly charakteristické pro jónský modus a lydický modus. Protože obsahuje velice výrazný půltónový interval mezi velkou septimou a základním tónem přeloženým o oktávu výš, nevyskytuje se téměř vůbec v lidové evropské hudbě. O to častější je jeho použití v jazzu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]