Děpoltici

Děpoltici nebo také Děpoldici či Děpolticové byli vedlejší větví dynastie Přemyslovců, jejímž zakladatelem byl Děpolt I. (latinsky Theobald), druhorozený syn českého knížete Vladislava I.

Znak[editovat | editovat zdroj]

Děpoltici měli ve znaku polcený znak lva a orlice a ve třech generacích si podrželi ne nevýznamný politický vliv v zemi, k vládě se ovšem nikdo z nich nedostal. Jejich úděl ležel ve východních Čechách. Přelom ve významu Děpolticů znamenala vláda Přemysla Otakara I. Ten se snažil, aby nadále zůstávala vláda jen v hlavní linii přemyslovského rodu, což vedlo ke střetům s Děpoltem III.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Děpolt III. zemřel někdy v roce 1223 při obraně Kouřimi a jeho rodina se uchýlila do Slezska na dvůr Jindřicha I. Bradatého. Svůj vliv už jeho potomci nezískali: Ota Magdeburský (1191–1226), probošt v Magdeburku, se neúspěšně snažil naklonit si císaře Fridricha II. Děpolt IV. Bořivoj získal roku 1234 hrad Śrem, ale zemřel při jeho obraně o rok později. Boleslav zemřel ve slezském vojsku v bitvě u Lehnice (9. dubna 1241). Zprávy o Děpoltově rodu mizí v roce 1247, kdy zemřel poslední z bratrů Soběslav, správce hradu Lubuš.

Děpoltici[editovat | editovat zdroj]

Děpolt I.
- Děpolt II.
  - Děpolt III.
    - Ota Magdeburský († 1226)
    - Boleslav († 9.4.1241)
    - Soběslav († před 1247)
    - Děpolt IV. Bořivoj († 1235)
    - Přemysl
  - Soběslav
  - Boleslav

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Základní literatura[editovat | editovat zdroj]

DEJMEK, Jindřich. Děpoltici (K mocenskému postavení a osudům jedné vedlejší větve Přemyslovců. Mediaevalia Historica Bohemica. 1991, roč. 1, s. 89–139.
JASIŃSKI, Kazimierz. Studia nad genealogia czeskich Dypoldowiców. Śląski Kwartalnik Historyczny Sobótka. 1981, roč. 36, s. 59–68. ISSN 0037-7511.
JASIŃSKI, Kazimierz. Działalność czeskich Dypoldowiców na Śląsku w pierwszej połowie XIII w.. Społeczeństwo Polski średniowiecznej. Tom IV. Zbiór studiów. 1990, s. 171–203.

Další literatura[editovat | editovat zdroj]

BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1.
BOLINA, Pavel. Kde byl přepaden biskup Jindřich Zdík roku 1145. (Příspěvek k historii moravsko-českého pomezí). Časopis Matice moravské. 2003, roč. 122, s. 343–373. ISSN 0323-052X.
NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./II. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1214 s.
NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. Praha: Jan Laichter, 1928. 1085 s.
ŠOLLE, Miloš. Po stopách přemyslovských Děpolticů : příspěvek ke genezi města Kouřimě. Praha: Vyšehrad, 2000. 134 s. ISBN 80-7021-343-4.
WELLER, Tobias. Die Heiratspolitik des deutschen Hochadels im 12. Jahrhundert. Köln: Böhlau, 2004. 975 s. ISBN 3-412-11104-X.
ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8.
ŽEMLIČKA, Josef. Počátky Čech královských 1198–1253. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 964 s. ISBN 80-7106-140-9.
ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar I. Panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1990. 361 s. ISBN 80-205-0099-5.
ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s. ISBN 80-7106-759-8.
ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. Praha: Melantrich, 1998. 412 s. ISBN 80-7023-281-1.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Děpoltici na Středověk
Kazimierz Jasiński, Studia nad genealogią czeskich Dypoldowiców. Śląski Kwartalnik Historyczny. Sobótka 1981.