Nové koření: Porovnání verzí
m {{Autoritní data}}; formát zápisu šablon |
→Odkazy: H značky: revertováno editace z mobilu editace z mobilního webu |
||
| Řádek 29: | Řádek 29: | ||
=== Literatura === |
=== Literatura === |
||
* ŽÁČEK, Zdeněk. ''Vůně koření.'' Praha: Merkur, 1981. |
* ŽÁČEK, Zdeněk. ''Vůně koření.'' Praha: Merkur, 1981. |
||
* Zillinken, M.: Koření, popis a |
* Zillinken, M.: Koření, popis a použiqtí. Ikar, Praha. 2006 |
||
Neb |
|||
=== Externí odkazy === |
=== Externí odkazy === |
||
* {{Commonscat}} |
* {{Commonscat}} |
||
Verze z 8. 2. 2022, 18:44
Nové koření jsou sušené plody pimentovníku pravého (Pimenta dioica, syn. P. officinalis)[1]. Morfologicky se jedná o dvousemenné bobule. Pochází z Jamajky. Jeho chuť je ostrá a palčivá, připomíná hřebíček, skořici i pepř. V některých oblastech se proto nazývá jamajský pepř nebo hřebíčkový pepř.
Historie
První zprávy o novém koření přinesl Kryštof Kolumbus, jehož lékař, dr. Chanca, pimentovník objevil. Většího rozšíření v Evropě se ale toto koření dočkalo až koncem 17. století.[2]
Nové koření bylo v Československu ve 20. letech 20. století předmětem přepychové daně.
Použití v kuchyni
Bobule pimentovníku, zvané nové koření, má peprnou a mírně nasládlou chuť. V kuchyni se využívá k nakládání vepřového, hovězího nebo rybího masa. Hodí se do různých druhů marinád, omáček a polévek. Svou chutí dává vyniknout svařenému vínu nebo domácím likérům. V mletém stavu se přidává do sladkého pečiva, cukroví nebo pudinků.
Odkazy
Reference
- ↑ BioLib.cz – Pimenta dioica (pimentovník pravý) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
- ↑ KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Pimentovník léčivý, s. 164.
Literatura
- ŽÁČEK, Zdeněk. Vůně koření. Praha: Merkur, 1981.
- Zillinken, M.: Koření, popis a použiqtí. Ikar, Praha. 2006
Neb
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu nové koření na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo nové koření ve Wikislovníku
Encyklopedické heslo Nové koření v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
