Dělostřelectvo: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Přidán obsah
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
je to dobrý
značky: revertováno možný vandalismus vulgarity editace z Vizuálního editoru
Řádek 1: Řádek 1:
[[Soubor:60 pounder Cape Helles June 1915.jpg|náhled|Britští dělostřelci během bitvy u Gallipoli (1915)]]
[[Soubor:60 pounder Cape Helles June 1915.jpg|náhled|Britští dělostřelci během bitvy u Gallipoli (1915)]]


'''Dělostřelectvo''' (zastarale ''artilerie'', z latinského ''ars tollendi'' - umění v házení) je druh [[Vojsko|vojska]] zajišťující hlavní palebnou podporu na bojišti. Hlavňové dělostřelectvo představují [[Dělo|děla]] ([[kanón]]y a [[houfnice]]) a [[minomet]]y, zatímco [[raketové dělostřelectvo]] je vyzbrojeno raketami odpalovanými z [[raketomet]]ů. Dělostřelecké zbraně se dále dělí na tažené, samojízdné (tažená děla s pomocným motorem) a [[Samohybné dělo|samohybné]].<ref name="Visingr">{{Citace monografie | příjmení = Visingr | jméno = Lukáš | titul = Zbraně 21. století | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 2009 | kapitola = 5.4 Dělostřelectvo | strany = 75-78 | isbn = 978-80-204-1986-6}}</ref>
'''Dělostřelectvo''' JE SRAČKA A MAJITEL JE CELKEM PAN MINISTR MARTIN MÍKUS PIČO [[Vojsko|vojska]] zajišťující hlavní palebnou podporu na bojišti. Hlavňové dělostřelectvo představují [[Dělo|děla]] ([[kanón]]y a [[houfnice]]) a [[minomet]]y, zatímco [[raketové dělostřelectvo]] je vyzbrojeno raketami odpalovanými z [[raketomet]]ů. Dělostřelecké zbraně se dále dělí na tažené, samojízdné (tažená děla s pomocným motorem) a [[Samohybné dělo|samohybné]].<ref name="Visingr">{{Citace monografie | příjmení = Visingr | jméno = Lukáš | titul = Zbraně 21. století | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 2009 | kapitola = 5.4 Dělostřelectvo | strany = 75-78 | isbn = 978-80-204-1986-6}}</ref>


== Historie ==
== Historie ==

Verze z 14. 2. 2021, 22:27

Britští dělostřelci během bitvy u Gallipoli (1915)

Dělostřelectvo JE SRAČKA A MAJITEL JE CELKEM PAN MINISTR MARTIN MÍKUS PIČO vojska zajišťující hlavní palebnou podporu na bojišti. Hlavňové dělostřelectvo představují děla (kanóny a houfnice) a minomety, zatímco raketové dělostřelectvo je vyzbrojeno raketami odpalovanými z raketometů. Dělostřelecké zbraně se dále dělí na tažené, samojízdné (tažená děla s pomocným motorem) a samohybné.[1]

Historie

Historické dělo na lafetě
Historická děla (do 1900)

Dělostřelectvo se objevilo s nástupem těžších palných zbraní v 16. století a hrálo zásadní roli při obléhání pevností. Vzhledem ke specifice jejich obsluhy, přepravy i účinku, se dělostřelci brzy vyčlenili jako samostatná armádní složka. V současnosti působí hlavně jako podpora ostatních armádních složek.

Přestože byla tažená děla v průběhu studené války většinou nahrazena samohybnými zbraněmi, stále si udržela místo ve výzbroji moderních armád. Jejich výroba, údržba a provoz jsou levnější a navíc mohou být snáze dopravena po moři a vzduchem, a to i do míst nepřístupných těžší technice. Moderní tažená děla mohou být rychle nasazena do akce, ale na rozdíl od samohybných děl jsou zranitelnější nepřátelskou palbou. Dělostřelecké baterie mohou být odhaleny a zaměřeny téměř s prvním výstřelem, proto potřebují vypálit a potom se rychle přesunout, aby se vyhnuly odpovědi ze strany nepřítele.[2]

Odkazy

Reference

  1. VISINGR, Lukáš. Zbraně 21. století. Praha: Mladá fronta, 2009. ISBN 978-80-204-1986-6. Kapitola 5.4 Dělostřelectvo, s. 75-78. 
  2. Zbraně 20. století. Praha: Ottovo nakladatelství, 1997. ISBN 80-7181-200-5. Kapitola Dělostřelectvo, s. 29-33. 

Externí odkazy