Dělostřelectvo: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 14. 2. 2021, 22:27

Dělostřelectvo JE SRAČKA A MAJITEL JE CELKEM PAN MINISTR MARTIN MÍKUS PIČO vojska zajišťující hlavní palebnou podporu na bojišti. Hlavňové dělostřelectvo představují děla (kanóny a houfnice) a minomety, zatímco raketové dělostřelectvo je vyzbrojeno raketami odpalovanými z raketometů. Dělostřelecké zbraně se dále dělí na tažené, samojízdné (tažená děla s pomocným motorem) a samohybné.^[1]

Historie

Dělostřelectvo se objevilo s nástupem těžších palných zbraní v 16. století a hrálo zásadní roli při obléhání pevností. Vzhledem ke specifice jejich obsluhy, přepravy i účinku, se dělostřelci brzy vyčlenili jako samostatná armádní složka. V současnosti působí hlavně jako podpora ostatních armádních složek.

Přestože byla tažená děla v průběhu studené války většinou nahrazena samohybnými zbraněmi, stále si udržela místo ve výzbroji moderních armád. Jejich výroba, údržba a provoz jsou levnější a navíc mohou být snáze dopravena po moři a vzduchem, a to i do míst nepřístupných těžší technice. Moderní tažená děla mohou být rychle nasazena do akce, ale na rozdíl od samohybných děl jsou zranitelnější nepřátelskou palbou. Dělostřelecké baterie mohou být odhaleny a zaměřeny téměř s prvním výstřelem, proto potřebují vypálit a potom se rychle přesunout, aby se vyhnuly odpovědi ze strany nepřítele.^[2]

Odkazy

Reference

↑ VISINGR, Lukáš. Zbraně 21. století. Praha: Mladá fronta, 2009. ISBN 978-80-204-1986-6. Kapitola 5.4 Dělostřelectvo, s. 75-78.
↑ Zbraně 20. století. Praha: Ottovo nakladatelství, 1997. ISBN 80-7181-200-5. Kapitola Dělostřelectvo, s. 29-33.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu dělostřelectvo na Wikimedia Commons
Galerie dělostřelectvo na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo dělostřelectvo ve Wikislovníku

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[Visingr-1] VISINGR, Lukáš. Zbraně 21. století. Praha: Mladá fronta, 2009. ISBN 978-80-204-1986-6. Kapitola 5.4 Dělostřelectvo, s. 75-78.

[2] Zbraně 20. století. Praha: Ottovo nakladatelství, 1997. ISBN 80-7181-200-5. Kapitola Dělostřelectvo, s. 29-33.

[1]

[2]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 [[Soubor:60 pounder Cape Helles June 1915.jpg|náhled|Britští dělostřelci během bitvy u Gallipoli (1915)]]
-'''Dělostřelectvo''' (zastarale ''artilerie'', z latinského ''ars tollendi'' - umění v házení) je druh [[Vojsko|vojska]] zajišťující hlavní palebnou podporu na bojišti. Hlavňové dělostřelectvo představují [[Dělo|děla]] ([[kanón]]y a [[houfnice]]) a [[minomet]]y, zatímco [[raketové dělostřelectvo]] je vyzbrojeno raketami odpalovanými z [[raketomet]]ů. Dělostřelecké zbraně se dále dělí na tažené, samojízdné (tažená děla s pomocným motorem) a [[Samohybné dělo|samohybné]].<ref name="Visingr">{{Citace monografie | příjmení = Visingr | jméno = Lukáš | titul = Zbraně 21. století | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 2009 | kapitola = 5.4 Dělostřelectvo | strany = 75-78 | isbn = 978-80-204-1986-6}}</ref>
+'''Dělostřelectvo''' JE SRAČKA A MAJITEL JE CELKEM PAN MINISTR MARTIN MÍKUS PIČO [[Vojsko|vojska]] zajišťující hlavní palebnou podporu na bojišti. Hlavňové dělostřelectvo představují [[Dělo|děla]] ([[kanón]]y a [[houfnice]]) a [[minomet]]y, zatímco [[raketové dělostřelectvo]] je vyzbrojeno raketami odpalovanými z [[raketomet]]ů. Dělostřelecké zbraně se dále dělí na tažené, samojízdné (tažená děla s pomocným motorem) a [[Samohybné dělo|samohybné]].<ref name="Visingr">{{Citace monografie | příjmení = Visingr | jméno = Lukáš | titul = Zbraně 21. století | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 2009 | kapitola = 5.4 Dělostřelectvo | strany = 75-78 | isbn = 978-80-204-1986-6}}</ref>
 == Historie ==