Rozpouštědlo: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m r2.6.4) (robot přidal: kk:Еріткіштер |
m r2.7.1) (robot přidal: gl:Disolvente |
||
Řádek 39: | Řádek 39: | ||
[[fi:Liuotin]] |
[[fi:Liuotin]] |
||
[[fr:Solvant]] |
[[fr:Solvant]] |
||
[[gl:Disolvente]] |
|||
[[he:תמיסה#הממס]] |
[[he:תמיסה#הממס]] |
||
[[ht:Sòlvan]] |
[[ht:Sòlvan]] |
Verze z 25. 8. 2011, 18:53
Rozpouštědlo je označení pro látku se schopností rozpouštět (rovnoměrně v sobě rozptýlit částice jiných látek) pevné i kapalné látky, přičemž vznikají homogenní směsi - roztoky.
Hlavním úkolem rozpouštědel je převést filmotvornou složku do roztoku dvou nebo více látek, má jednotné chemické a fyzikální vlastnosti v celém svém objemu. U každého roztoku existují dvě složky: rozpouštědlo a rozpouštěná látka. Rozpouštědlem je nazývána každá látka, která je schopna rozpouštět jinou látku. Nejdůležitějším rozpouštědlem je voda.
Rozpouštědlo se podle charakteru se dělí na:
- pravé (aktivní) rozpouštědlo - přímo rozpouští určitou filmotvornou látku;
- nepravé (latentní) rozpouštědlo - samotné filmotvornou látku nerozpouští, ale je schopné ji rozpouštět ve směsi s pravými rozpouštědly;
- ředidlo - je určeno k dodatečnému ředění nátěrových hmot před jejich použitím.
Rozpouštědla mohou být jednosložková či vícesložková. Vícesložková rozpouštědla mohou obsahovat rozpouštědla pravá, nepravá i ředidla.
Dělení dle polarity
- polární (např. voda, ethanol) - sloučenina není symetrická (výsledný dipólový moment molekuly není nulový), dobře rozpouští např. soli, nebo jiné polární látky
- nepolární (např. benzen, hexen, dichlormethan) - sloučenina je symetrická (výsledný dipólový moment molekuly je nulový), dobře rozpouští nepolární látky
Polární rozpouštědla se dále dělí na :
- protické - mají v sobě odštěpitelný proton (hydroxylová nebo aminoskupina), nebo v nich probíhají protolytické reakce, např. alkoholy, kapalný amoniak, bezvodá kyselina sírová
- aprotické - k odstraňování nečistot z roztavených kovů, např. aceton, dioxan, nebo chlorid uhličitý
Literatura
- Klikorka J., Hájek B., Votinský J., Obecná a anorganická chemie, 2. vydání, Praha 1989