Velkokníže

Titul velkokníže (rus. Великий Князь - velikij kňaz) nosili

• knížata Kyjevské Rusi až do ztráty vlády Vladimirsko-Suzdalské Rusi roku 1169 resp. až do nadvlády Mongoly roku 1240
  • poté mongolsko-tatarští chánové propůjčovali titul pokaždé jednomu ruskému vazalskému knížeti (např. roku 1252 Alexandru Něvskému z Novgorodu, roku 1264 Jaroslavu III. či roku 1331 Ivanu I. Kalitovi Moskevskému)
• od roku 1331 knížata Velkoknížectví moskevského a ruským carům
• panovníci Litvy v letech 1203-1795, viz Velkoknížectví litevské
• rakouským panovníkům Sedmihradska do roku 1918
• ruským panovníkům Velkoknížectví finského do roku 1917/18

V anglickém a francouzském jazyce byli také ruští carští princové a princezny, od 18. století až do svržení carství roku 1917 označovaní titulem "velkokníže" (rus. Великий Князь - velikij kňaz) resp. "velkokněžna" (rus. Великая Княжна či Княгиня - velikaja kňažna nebo kňagiňa), poněkud nepřesně jako "grand duke" nebo "grand-duc" resp. "grand duchess" nebo "grande-duchesse" - (což je přesně vzato velkovévoda/velkovévodkyně, či angl. Grand Duke) namísto "grand/great prince" nebo "grand-prince" resp. "grand/great princess" a "grande-princesse".

• Kníže moskevský byl titul středověkého ruského panovníka před povýšením na velkoknížete tatarským velkochánem. Nesmíme však tento titul moskevského velkoknížete zaměňovat za novodobý titul Kníže moskevský resp. Kníže z Moskvy, jejž první francouzský císař Napoleon propůjčil svému maršálovi Michelu Neyovi v souvislosti s bitvou u Borodina. Francouzi označují tuto bitvu jako bitvu u Moskvy resp. jako bitvu o Moskvu (Bataille de la Moskowa), neboť ta umožnila dobytí Moskvy. Za své zásluhy v bitvě byl pro Neye tento titul vytvořen, jenž však nebyl spojen se žádnými právy či privilegii v Moskvě nebo Rusku. Během Druhého francouzského císařství nicméně tohoto titulu užívali také Neyův syn, stejně jako vnuk.

• V Rusku od 18. století - v době absolutismu se tituly "velkokníže" («Великий Князь») a "velkokněžna" («Великая Княжна nebo Великая Княгиня») začaly používat pro děti (mužského u ženského pohlaví) panujícího monarchy, což bylo oficiálně stvrzeno v "Nařízení o imperátorské rodině" cara Pavla I. z 5. dubna 1797. Titul v zásadě odpovídal, třebaže ne zcela, evropskému titulu "princ" nebo "kníže" (angl. 'prince, špam. príncipe, něm. Prinz ap.]. Titul velkokníže dával jeho držiteli formální právo být jedním z pretendentů na trůn Ruského impéria. Velkokníže mohl ovšem také být rozhodnutím imperátora titulu zbaven, pokud okolnosti jeho narození nebo života byly v rozporu s články "Nařízení", stanovujícími požadavky na osoby vhodné k nastoupení na trůn. V ruském impériu byl člen imperátorské (= carské) rodiny oslovován titulem "Vaše imperátorská výsosti" («Ваше императорское высочество»). Tento titul měli členové carské rodiny, příbuzní imperátora (cara): "Titul velkoknížete, velkoněžny a imperátorských výsostí přináleží synům, dcerám, bratrům, sestrám, a po mužské linii též všem vnukům imperátora." (Úplná sbírka zákonů ruského impéria, sv. XXIV, 1830). Podle nařízení Alexandra III., vydanému s cílem omezit počet osob nosících tento titul, mohli jej nosit pouze děti a vnuci imperátora. Pravnuci a další obdrželi titul kníže imperátorské krve.