Ratifikace: Porovnání verzí
m Robot: opravy pravopisu/formátování |
m Odstranění linku na rozcestník Velká Británie s použitím robota - Změněn(y) odkaz(y) na Spojené království |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Ratifikace''' (z [[latina|lat.]] ''ratus'', platný a ''facere'', udělat) znamená závazné potvrzení platnosti zvláště důležitého dokumentu, typicky mezinárodní smlouvy případně ústavy. |
'''Ratifikace''' (z [[latina|lat.]] ''ratus'', platný a ''facere'', udělat) znamená závazné potvrzení platnosti zvláště důležitého dokumentu, typicky mezinárodní smlouvy případně ústavy. |
||
Závažné mezinárodní smlouvy mají povahu ústavních dokumentů a jsou nadřazeny domácímu (národnímu) právu. Proto se u nich obvykle vyžaduje kromě běžného podpisu předsedy vlády či ministra při uzavírání dohody ještě další krok, totiž ratifikace. Formu ratifikace určují ústavy. Například v [[USA]] ratifikuje mezinárodní smlouvy Senát dvoutřetinovou většinou a ve [[ |
Závažné mezinárodní smlouvy mají povahu ústavních dokumentů a jsou nadřazeny domácímu (národnímu) právu. Proto se u nich obvykle vyžaduje kromě běžného podpisu předsedy vlády či ministra při uzavírání dohody ještě další krok, totiž ratifikace. Formu ratifikace určují ústavy. Například v [[USA]] ratifikuje mezinárodní smlouvy Senát dvoutřetinovou většinou a ve [[Spojené království|Velké Británii]] vláda jménem královny. V [[Německo|Německu]] smlouvy ratifikuje president,<ref>http://www.bpb.de/popup/popup_lemmata.html?guid=U6NU2I </ref> v [[Česká republika|České republice]] parlament, případně i lidové hlasování ([[referendum]]). Smysl je v tom, aby platnost smlouvy nezávisela na okamžité politické situaci, jak ji vyjadřuje složení vlády. Je však samozřejmé, že podpis mezinárodní smlouvy příslušné vládní činitele zavazuje, aby ratifikaci v rámci svých možností podporovali. |
||
==Odkazy== |
==Odkazy== |
Verze z 24. 1. 2009, 15:41
Ratifikace (z lat. ratus, platný a facere, udělat) znamená závazné potvrzení platnosti zvláště důležitého dokumentu, typicky mezinárodní smlouvy případně ústavy.
Závažné mezinárodní smlouvy mají povahu ústavních dokumentů a jsou nadřazeny domácímu (národnímu) právu. Proto se u nich obvykle vyžaduje kromě běžného podpisu předsedy vlády či ministra při uzavírání dohody ještě další krok, totiž ratifikace. Formu ratifikace určují ústavy. Například v USA ratifikuje mezinárodní smlouvy Senát dvoutřetinovou většinou a ve Velké Británii vláda jménem královny. V Německu smlouvy ratifikuje president,[1] v České republice parlament, případně i lidové hlasování (referendum). Smysl je v tom, aby platnost smlouvy nezávisela na okamžité politické situaci, jak ji vyjadřuje složení vlády. Je však samozřejmé, že podpis mezinárodní smlouvy příslušné vládní činitele zavazuje, aby ratifikaci v rámci svých možností podporovali.
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
- Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.