Tykání: Porovnání verzí
m Robot opravil přesměrování na Jazyk (řeč) - Změněn(y) odkaz(y) na Jazyk (lingvistika); cosmetic changes |
m Robot automaticky nahradil text: (-[Ll]ingvistický pahýl +Pahýl - lingvistika) |
||
Řádek 13: | Řádek 13: | ||
* [[Zdvořilost v různých jazycích]] |
* [[Zdvořilost v různých jazycích]] |
||
{{Pahýl - lingvistika}} |
|||
{{Lingvistický pahýl}} |
|||
[[Kategorie:Společenské instituce]] |
[[Kategorie:Společenské instituce]] |
Verze z 1. 7. 2008, 00:00
Tykání je v některých jazycích způsob oslovování jedné osoby pomocí 2. osoby jednotného čísla (ty). Tykání je v mnoha společnostech považováno za důvěrné, neformální a v mnoha situacích a společenských vztazích nepřijatelné. K vyjádření formálnosti, společenského odstupu či úcty, zejména při jednání s cizími, staršími či společensky významnějšími osobami se jako protiklad k tykání v češtině používá vykání (oslovování jednotlivého člověka v 2. osobě množného čísla, vy). V některých jiných jazycích, např. němčině, se obdobně využívá onikání (oslovování ve 3. osobě množného čísla, oni), případně dalších jazykových prostředků.
V češtině s tykáním souvisí i volba neformálního pozdravu (nazdar, ahoj, čau). Při vykání se používá formální dobrý den a na shledanou. Při tykání se též zpravidla oslovuje křestním jménem či přezdívkou. Oslovení pane, paní je formální a obvykle se používá jen při vykání.
Příklady:
- Petře, podej mi prosím pero. (tykání)
- Pane Nováku, podejte mi prosím pero. (vykání)
Související články
- Majestátní plurál
- Onikání
- Vykání (včetně pravidel pro tykání a vykání)
- Zdvořilost v různých jazycích