Depot

jinak též poklad, sklad, hromadný nález; soubor předmětů podobného charakteru (zbraní, šperků, nástrojů, mincí, keramiky apod.), záměrně do země uložených z různých důvodů – rituálních (jako oběť), ochranných (uschování v neklidných dobách) apod. U nejznámějších keltských „pokladů“ je jednoznačné rituální pozadí nálezu (časté uložení v kotli, symbolu hojnosti – tzv. duchcovský poklad z Lahoště, Podmokly; v místech, které svou výjimečností předurčovalo zasvěcení bohům – termální pramen v Teplicích, opět Obří pramen v Lahošti u Duchcova; v místech vzdálených souvisle osídlenému území – Ptení). Rituální uložení snad lze předpokládat i u depotů železných předmětů nalezených v areálu hradišť, stejně tak ovšem mohlo jít o ukrytí cenných předmětů v očekávání bojů, jež často končily násilným zánikem hradiště.

Pozn.: je otázka, kolik hromadných (především mincovních) nálezů mohlo být nalezeno a rozchváceno v poslední době díky aktivitám „hledačů pokladů“ s detektory kovů. V důsledku jejich nelegální činnosti nenávratně mizí nejen předměty nedozírné historické hodnoty, ale i informace, které jsou často cennější než předmět sám - způsob uložení, množství a skladba předmětů a jiné skutečnosti, které neškolené oko amatéra na rozdíl od odborníka-archeologa mnohdy zachytit ani nemůže.

Prameny

Jana Čižmářová, Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku, Praha 2004, str. 49-51