Priapos: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 22. 2. 2008, 18:37

Šablona:Upravit - náboženství

Úvod

Priapos je řecký bůh plodnosti. Syn Dionýsa a Afrodity. Kult původně maloasijského boha byl přejat Řeky a později i Římany. Narodil se prý ve městě Lampcsace a říká se, že toto město i sám založil. Je to bůh plodnosti ve světě rostlinném i animálním a má moc nad veškerou láskou tělesnou. Priapos byl ochráncem vinohradů, včelařů, zahrad, dobytka (především koz a ovcí) a ryb. V zahradách i na polích byly umísťovány jeho sochy, tak aby zastrašovaly ptáky. Dle některých vědců jsou sádroví trpaslíci odvozeninou soch Priapových.
Jeho kult se objevuje poměrně pozdě, Homér jej ještě neznal,ale je zmiňován například v údajných dílech Catullových. Z období helénizmu pochází sbírka básní nazvaná Priapea, jedná se o poezii věnující se lascivním motivům. Poezii věnovanou Priapovi najdeme však i ve 20.stol: Priapos Sándora Weörese (1950) nebo Priapos a Eros Carla Emilia Gaddy. Lisa Morpurgo Dordoni mu věnovala román: Priapova potíž (La noia di Priapo, 1988).
Priapos bývá zobrazován jako starší muž s úrodou v klíně a s olbřímým pyjem. Může být členem Bakchovy družiny. Zvířetem tomuto menšímu božstvu zasvěcenému je osel.
Po Priapovi byla pojmenována i porucha erekce, kdy stav ztopoření trvá nepříjemně a nepřiměřeně dlouho. Tzv. priapismus. A v zoologickém systému nám tohoto boha připomíná kmen: Priapulida, česky hlavatci.
Jeho římským protějškem je Mutinus mutunus, zobrazovaný s obrovitým pyjem, občas bylo jeho zobrazení redukováno na pyj samotný. Takové dřevěné či kovové vypodobení sloužilo jako amulet, který mohl zajistit plodnost jak ženě, tak třeba i poli.
V naší staroslovanské mytologii mu odpovídá bůh Veles.

Pověst

Od dob trojské války Hera se velmi hněvala na Afroditu, za to že jí, bohyni lásky a nikoliv manželce Diově Paris dal přednost. Rozhodla se Afroditě pomstít. Počkala si, až Afrodita otěhotní s Dionýsem a plod jejich lásky proklela. Předpověděla, že se narodí ohavný a slabomyslný a nikdy nedosáhne sexuálního ukojení. A tak se i stalo olympští bohové odmítli přijmout takovou kreaturu, jakou byl Afroditin syn Priapos. Byl svržen na Zem a tam se přidal k družině Bakchově a užíval si života s nymfami a satiry. Byl tak ohavný, že žádná z nymf mu nechtěla být po vůli a tak se jednou v noci připlížil ke spící nymfě Lotis,ale ve chvíli, kdy se jí hodlal zmocnit, zahýkal hlasitě osel, Priapos se poleklal, v mžiku přišel o erekci, Lotis se vzbudila a dala se na útěk. Priapos jí byl stále v patách a nebohá Lotis nevěděla, kam se skrýt. Bohům se jí zželelo a promněnili ji v leknín (lat. Lotus), aby ji Priapos už nikdy nemohl nalézt a obtěžovat. A Priapos svou touhu nikdy neukojil... ač jeho pyj se vzrušením a touhou stále zvětšoval a neochaboval...A tak trpí Priapos dodnes.

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 == '''Úvod''' ==
-'''Priapos''' je [[řecko|řecký]] [[bůh]] [[plodnost]]i. Syn [[Dionýsos|Dionýsa]] a [[Afrodita|Afrodity]]. Kult původně maloasijského boha byl přejat Řeky a později i Římany. Narodil se prý ve městě Lampcsace a říká se, že toto město i sám založil. Je to bůh plodnosti ve světě rostlinném i animálním a má moc nad veškerou láskou tělesnou. Priapos byl ochráncem vinohradů, včelařů, zahrad, dobytka (především koz a ovcí) a ryb. V zahradách i na polích byly umísťovány jeho sochy, tak aby zastrašovaly ptáky. Jeho kult se objevuje poměrně pozdě, [[Homér]] jej ještě neznal,ale je zmiňován například v údajných dílech [[Catullus|Catullových]]. Z období helénizmu pochází sbírka básní nazvaná Priapea, jedná se o poezii věnující se lascivním motivům. Poezii věnovanou Priapovi najdeme však i ve 20.stol: Priapos [[Sándor Weöres|Sándora Weörese]] (1950) nebo Priapos a [[Eros]] [[Carlo Emilio Gadda|Carla Emilia Gaddy]]. [[Lisa Morpurgo Dordoni]] mu věnovala román: Priapova potíž (La noia di Priapo, 1988).<br /> Priapos bývá zobrazován jako starší muž s úrodou v klíně a s olbřímým pyjem. Může být členem Bakchovy družiny. Zvířetem tomuto menšímu božstvu zasvěcenému je osel. <br />Po Priapovi byla pojmenována i porucha erekce, kdy stav ztopoření trvá nepříjemně a nepřiměřeně dlouho. Tzv. [[priapismus]]. A v zoologickém systému nám tohoto boha připomíná kmen: Priapulida, česky [[hlavatci]].<br />Jeho římským protějškem je [[Mutinus mutunus]], zobrazovaný s obrovitým pyjem, občas bylo jeho zobrazení redukováno na pyj samotný. Takové dřevěné či kovové vypodobení sloužilo jako amulet, který mohl zajistit plodnost jak ženě, tak třeba i poli.<br />V naší staroslovanské mytologii mu odpovídá bůh Veles.
+'''Priapos''' je [[řecko|řecký]] [[bůh]] [[plodnost]]i. Syn [[Dionýsos|Dionýsa]] a [[Afrodita|Afrodity]]. Kult původně maloasijského boha byl přejat Řeky a později i Římany. Narodil se prý ve městě Lampcsace a říká se, že toto město i sám založil. Je to bůh plodnosti ve světě rostlinném i animálním a má moc nad veškerou láskou tělesnou. Priapos byl ochráncem vinohradů, včelařů, zahrad, dobytka (především koz a ovcí) a ryb. V zahradách i na polích byly umísťovány jeho sochy, tak aby zastrašovaly ptáky. Dle některých vědců jsou sádroví trpaslíci odvozeninou soch Priapových. <br />Jeho kult se objevuje poměrně pozdě, [[Homér]] jej ještě neznal,ale je zmiňován například v údajných dílech [[Catullus|Catullových]]. Z období helénizmu pochází sbírka básní nazvaná Priapea, jedná se o poezii věnující se lascivním motivům. Poezii věnovanou Priapovi najdeme však i ve 20.stol: Priapos [[Sándor Weöres|Sándora Weörese]] (1950) nebo Priapos a [[Eros]] [[Carlo Emilio Gadda|Carla Emilia Gaddy]]. [[Lisa Morpurgo Dordoni]] mu věnovala román: Priapova potíž (La noia di Priapo, 1988).<br /> Priapos bývá zobrazován jako starší muž s úrodou v klíně a s olbřímým pyjem. Může být členem Bakchovy družiny. Zvířetem tomuto menšímu božstvu zasvěcenému je osel. <br />Po Priapovi byla pojmenována i porucha erekce, kdy stav ztopoření trvá nepříjemně a nepřiměřeně dlouho. Tzv. [[priapismus]]. A v zoologickém systému nám tohoto boha připomíná kmen: Priapulida, česky [[hlavatci]].<br />Jeho římským protějškem je [[Mutinus mutunus]], zobrazovaný s obrovitým pyjem, občas bylo jeho zobrazení redukováno na pyj samotný. Takové dřevěné či kovové vypodobení sloužilo jako amulet, který mohl zajistit plodnost jak ženě, tak třeba i poli.<br />V naší staroslovanské mytologii mu odpovídá bůh Veles.
 [[Soubor:Pompeya erótica5.jpg|left|thumb|Priapos,freska z Pompejí]]