Volný čas: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 15. 5. 2021, 06:13

Volný čas je definován velkým množstvím odborníků, jejichž názory se určitým způsobem prolínají a překrývají, ale do jisté míry se i odlišují. První vymezení volného času pochází z období starověkého Řecka a to filosofem Aristotelem, který chápe volný čas jako čas na rozumování, čtení veršů, setkávání se s přáteli a poslouchání hudby, nemá nic společného s lenošením a nicneděláním.

„Ve středověku byl volný čas vnímán jako časový úsek, který je věnován rozjímání a modlitbám, ale také různým zábavám, hrám a tancům.“ (Hodaň, Dohnal, 2005, 53). V době renesance bylo množství volného času minimalizováno, byla preferována práce a zahálka (volný čas) neměla v tehdejší společnosti svůj význam.

Karel Marx „chápe volný čas jako sféru lidské svobody, svobodného rozhodování a svobodné činnosti. Práci charakterizuje jako říši nutnosti, volný čas jako říši svobody“.

Významný francouzský sociolog volného času Joffre Dumazedier říká, že „volný čas představuje jen určitou část mimopracovní doby, do které dále patří osobní potřeby a povinnosti – biologické potřeby (strava, hygiena, spánek) a povinnosti rodinné (vaření, úklid, nákup, péče o děti).“ V. Spousta (1996) „chápe volný čas jako zbytkový, který zbývá po splnění všech povinností – pracovních, studijních, rodinných i po uspokojení všech fyziologických potřeb.“ M. Pásková a J. Zelenka (2002) „považují za volný čas ten, kde lidé nevykonávají činnosti pod tlakem pracovních závazků či rodinného systému.“ Obecně je potom volný čas definován jako „čas, v němž člověk nevykonává činnost pod tlakem závazků plynoucích ze společenské dělby práce, nebo z nutnosti zachování biofyziologického či rodinného systému“ (Velký sociologický slovník, 156).

Zdroje

Hodaň, B., Dohnal, T. (2005). Rekreologie. Olomouc: Hanex.
Pásková, M. a Zelenka, J. (2002). Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj.
Spousta, V. (1996). Metody a formy výchovy ve volném čase. Brno: Pedagogická fakulta.
Velký sociologický slovník (1996). Praha: Karolinum.

Volný čas lze v souhrnu definovat jako dobu, časový prostor, v němž jedinec nemá žádné povinnosti vůči sobě a ni druhým lidem a v němž se pouze na základě svého vlastního svobodného rozhodnutí věnuje vybraným činnostem. Tyto činnosti ho baví, přinášejí mu radost a upokojení a nejsou zdrojem trvalých obav či pocitů úzkosti.

Literatura

Hojda, Zdeněk, Bendová, Eva (eds.): Od práce k zábavě: Volný čas v české kultuře 19. století. Praha: Academia 2021. ISBN 978-80-200-3217-1

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 „Ve [[středověk]]u byl volný čas vnímán jako časový úsek, který je věnován rozjímání a [[modlitba|modlitbám]], ale také různým zábavám, hrám a tancům.“ (Hodaň, Dohnal, 2005, 53). V době [[renesance]] bylo množství volného času minimalizováno, byla preferována práce a zahálka (volný čas) neměla v tehdejší společnosti svůj význam.
-[[Karel Marx]] „chápe volný čas jako sféru lidské [[svoboda|svobody]], svobodného rozhodování a svobodné činnosti. Práci charakterizuje jako říši nutnosti, volný čas jako říši svobody“.
+[[Karl Marx|Karel Marx]] „chápe volný čas jako sféru lidské [[svoboda|svobody]], svobodného rozhodování a svobodné činnosti. Práci charakterizuje jako říši nutnosti, volný čas jako říši svobody“.
 Významný francouzský [[sociolog]] volného času [[Joffre Dumazedier]] říká, že „volný čas představuje jen určitou část mimopracovní doby, do které dále patří osobní potřeby a povinnosti – biologické potřeby ([[Lidská výživa|strava]], [[hygiena]], [[spánek]]) a povinnosti rodinné ([[vaření]], úklid, nákup, [[péče o děti]]).“ V. Spousta ([[1996]]) „chápe volný čas jako zbytkový, který zbývá po splnění všech povinností – pracovních, [[studium|studijních]], [[rodina|rodinných]] i po uspokojení všech fyziologických potřeb.“ M. Pásková a J. Zelenka ([[2002]]) „považují za volný čas ten, kde lidé nevykonávají činnosti pod tlakem pracovních závazků či rodinného systému.“ Obecně je potom volný čas definován jako „čas, v němž člověk nevykonává činnost pod tlakem závazků plynoucích ze společenské dělby práce, nebo z nutnosti zachování biofyziologického či rodinného systému“ (Velký sociologický slovník, 156).