Gézové: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m odstranění odkazu na neexistující kategorii na Commons
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}
Řádek 54: Řádek 54:
=== Externí odkazy ===
=== Externí odkazy ===
* [http://www.dejepis.com/index.php?page=000&kap=011&pod=4 ''Revoluce v Nizozemí''] – na webu Dějepis.com
* [http://www.dejepis.com/index.php?page=000&kap=011&pod=4 ''Revoluce v Nizozemí''] – na webu Dějepis.com
{{Autoritní data}}


[[Kategorie:Dějiny Nizozemska]]
[[Kategorie:Dějiny Nizozemska]]

Verze z 5. 10. 2017, 08:41

Gézové (starším pravopisem geusové, z francouzského gueux – „žebráci“) byli nizozemská protišpanělská opozice během revoluce v Nizozemí v letech 15641581.

Pojem Gézové

Gézové byli buď lesní nebo mořští. Lesní gézové podnikali své boje na pevnině a vedli takzvanou partyzánskou válku, mořští gézové na moři. Mořští gézové kotvili v anglických přístavech, odkud bojovali. Označení žebráci vzniklo na základě pohrdlivé věty, kterou pronesl na adresu gézů rada Charles de Berlaymont k nizozemské regentce Markétě Parmské poté, co se do jejího paláce na audienci dostavilo na 250 nizozemských šlechticů a ona se zalekla tak velkého davu: Madam, přece se nebude bát těchto žebráků (ces gueux). Gézové toto původně urážlivé označení přejali za své a jako své symboly si zvolili žebráckou mošnu a misku.

Ohlasy v umění

  • Světově známý je román Charlese de Costera Hrdinné, veselé i slavné příhody Thylberta Ulenspiegla a Lamma Goedzaka ve Flandřích i jinde, jak je vypravují, který se povstáním Gézů inspiruje
  • V české literatuře byla Gézy inspirována Mstivá kantiléna básníka Karla Hlaváčka[1]
  • Český autor Géza Včelička přijal svůj pseudonym podle Gézů Hlaváčkovy Mstivé kantilény[2]

Odkazy

Reference

  1. FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, H-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Karel Hlaváček, s. 197-200. 
  2. MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, U-Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 80-200-1572-3. Kapitola Géza Včelička, s. 1268-1270. 

Související články

Externí odkazy