Bitva u Morannonu: Porovnání verzí

Bitva u Morannonu
Trvání	25. března 3019 Třetího věku
Místo	pláň Dagorlad, Morannon, Mordor
Výsledek	vítězství Svobodných národů
Strany
Svobodné národy:; Království Gondor Knížectví Dol Amroth (kniha); Království Rohan; Dúnadani ze Severu; velcí orli	Mordor; Harad; Rhûn
Síla
Kniha Pán Prstenů III. Návrat krále J.R.R. Tolkiena; 1000 jezdců, 5000 pěších a velcí orliFilm Pán prstenů: Návrat krále Petera Jacksona; 6000 vojáků a šest velkých orlů	Kniha Pán Prstenů III. Návrat krále J.R.R. Tolkiena; 60 000 bojovníků (skřetů, Východňanů a Haradských); osm nazgûlů; neznámý počet zlobrů (Olog-hai); Film Pán prstenů: Návrat krále Petera Jacksona 50 000 skřetů; 5000 Východňanů; přes 3000 Haradských; osm nazgûlů; jeden Černý Númenorejec;
Ztráty
neznámé	totální porážka
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 15. 9. 2016, 19:02

Bitva u Morannonu nebo také bitva u Černé brány je bitvou ve Válce o Prsten v Tolkienově světě Středozemi.

Události předcházející bitvě

Šablona:Spoiler Po vítězství v bitvě na Pelennorských polích, měli Aragorn a ostatní velitelé čas na rozmyšlení svých dalších kroků. Spojenci se nakonec rozhodli vylákat Sauronova vojska ven z Mordoru a dát tak Frodovi se Samem šanci ke splnění jejich úkolu. Armáda Západu čítající 6 000 pěších a 1 000 jezdců vedená Aragornem proto vytáhla od Minas Tirith k Černé bráně. Elfhelm v čele 3 000 Rohirů byl vyslán k Anórienu, aby odtamtud vytlačil Sauronovo vojsko. Velitelé nechali část lučištníků hlídat Křižovatku. Během tažení byli spojenci přepadeni skřety a Východňany, útočníci však s těžkými ztrátami ustoupili. Když se poté již muži Západu blížili k Černé bráně, někteří vojáci při pohledu na zemi nepřítele ztratili odvahu a Aragorn jim dovolil odejít, ale žádal je, aby alespoň napadli Sauronovy oddíly na ostrově Cair Andros. Kvůli těmto ztrátám mohli nakonec spojenečtí velitelé počítat jen méně než s 6 tisíci vojáky.

Sauron vyslal ke spojeneckému vojsku shromážděnému před Morannonem své vyjednavače. V jejich čele byl jeho mluvčí, který si říkal Ústa Sauronova. Ten se za pomoci Samova meče, elfského pláště a Frodovy mithrilové košile snažil přesvědčit kapitány Západu, že Frodo byl chycen a jeho úkol byl zmařen. Sauronův sluha vydíral spojence, po kterých požadoval okamžitou kapitulaci, pod hrozbou mučení půlčíka. Bylo však jasné, že Temný pán neví, proč byl hobit do Mordoru poslán. Gandalf podmínky odmítl a překvapený vyjednavač spěšně odjel zpátky k Morannonu. Otevřenou branou poté vyšla vojska Mordoru. Další do té doby ukryté jednotky obklíčily armádu Západu. Armáda Západu, obklíčená více než desetinásobnou převahou, se rozdělila na dvě části a zaujala obranná postavení proti bráně. Aragorn a Gandalf na straně levé a Éomer a kníže Imrahil s rytíři Gondoru na straně pravé.

Průběh bitvy

Vojska kapitánů Západu byla obklíčena ze všech stran a jen stěží se bránila náporu nepřátel. Proti Gondorským stáli zuřiví Olog-hai a Pipinovi se v boji podařilo usmrtit jejich velitele. Na vojska Západu ze vzduchu zaútočili nazgûlové na svých okřídlených monstrech. Na pomoc spojencům tehdy přiletěli orli vedení svým pánem Gwaihirem. Když se již zdálo, že všechna naděje pominula a osud vojsk Západu je zpečetěn, si Frodo nasadil Prsten přímo v nitru Hory osudu a Temný pán si uvědomil, co se děje. Svou vůlí okamžitě vyslal Prstenové přízraky k Hoře osudu, bylo však pozdě. Glum napadl Froda, ukousl mu prst i s Prstenem a zřítil se s ním do Puklin osudu. Nazgûlové byli chyceni následující ohnivou bouří a zanikli v ohni Hory osudu. Barad-dûr a Černá brána se zřítily a duch Temného pána Saurona byl definitivně poražen. Skřeti a trollové do této chvíle poháněni Sauronovou myslí, ztratili náhle rozum, dali se na bezhlavý útěk a byli snadno poraženi. Východňané a Jižané bojovali zarputile dál, velká část z nich však odhazovala zbraně a vzdala se vítězům.

Důsledky

Zničení prstenu a Sauronův pád znamenaly vítězství spojenců nejen v bitvě u Černé brány, ale také v celé Válce o Prsten. Po boji odletěl Gandalf na Gwaihirovi, kterého doprovázeli dva z druhů směrem k Hoře Osudu a z jejich plamenů zachránili Froda a Sama. Vítězství u Morannonu umožnilo následnou korunovaci Aragorna na krále Elessara, který vládl v Obnoveném království. Moc krále Elessara postupně uznali také obyvatelé Haradu a Rhûnu a říše tak na přelomu třetího a čtvrtého věku dosáhla svého největšího rozkvětu. Šablona:Endspoiler

Reference

J.R.R. Tolkien: Pán prstenů III: Návrat krále. Přeložila Stanislava Pošustová. Mladá Fronta, Praha 2002. ISBN 80-204-0373-6
J.R.R. Tolkien: The History of Middle Earth, volume 8, The War of the Ring. HarperCollins Publishers, London 2002. ISBN 0-261-10223-0

Související články

@@ Řádek 30: / Řádek 30: @@
 == Události předcházející bitvě ==
 {{Spoiler}}
-Po vítězství v [[Bitva na Pelennorských polích|bitvě na Pelennorských polích]], měli [[Aragorn]] a ostatní velitelé čas na rozmyšlení svých dalších kroků. Spojenci se nakonec rozhodli vylákat [[Sauron]]ova vojska ven z [[Mordor]]u a dát tak [[Frodo Pytlík|Frodovi]] se [[Samvěd Křepelka|Samem]] šanci ke splnění jejich úkolu. Armáda Západu čítající 6 000 pěších a 1 000 jezdců vedená Aragornem proto vytáhla od [[Minas Tirith (Gondor)|Minas Tirith]] k [[Morannon|Černé bráně]]. [[Elfhelm]] v čele 3 000 [[Rohirové|Rohirů]] byl vyslán k [[Anórien]]u, aby odtamtud vytlačil Sauronovo vojsko. Velitelé nechali část lučištníků hlídat Křižovatku. Během tažení byli spojenci přepadeni [[Skřeti (Středozem)|skřety]] a [[Východňané|Východňany]], útočníci však z těžkými ztrátami ustoupili. Když se poté již muži Západu blížili k Černé bráně, někteří vojáci při pohledu na zemi nepřítele ztratili odvahu a Aragorn jim dovolil odejít, ale žádal je, aby alespoň napadli Sauronovy oddíly na [[Cair Andaros]]u. Kvůli těmto ztrátám mohli nakonec spojenečtí velitelé počítat jen méně než s 6 tisíci vojáky.
+Po vítězství v [[Bitva na Pelennorských polích|bitvě na Pelennorských polích]], měli [[Aragorn]] a ostatní velitelé čas na rozmyšlení svých dalších kroků. Spojenci se nakonec rozhodli vylákat [[Sauron]]ova vojska ven z [[Mordor]]u a dát tak [[Frodo Pytlík|Frodovi]] se [[Samvěd Křepelka|Samem]] šanci ke splnění jejich úkolu. Armáda Západu čítající 6 000 pěších a 1 000 jezdců vedená Aragornem proto vytáhla od [[Minas Tirith (Gondor)|Minas Tirith]] k [[Morannon|Černé bráně]]. [[Elfhelm]] v čele 3 000 [[Rohirové|Rohirů]] byl vyslán k [[Anórien]]u, aby odtamtud vytlačil Sauronovo vojsko. Velitelé nechali část lučištníků hlídat Křižovatku. Během tažení byli spojenci přepadeni [[Skřeti (Středozem)|skřety]] a [[Východňané|Východňany]], útočníci však s těžkými ztrátami ustoupili. Když se poté již muži Západu blížili k Černé bráně, někteří vojáci při pohledu na zemi nepřítele ztratili odvahu a Aragorn jim dovolil odejít, ale žádal je, aby alespoň napadli Sauronovy oddíly na ostrově [[Cair Andros]]. Kvůli těmto ztrátám mohli nakonec spojenečtí velitelé počítat jen méně než s 6 tisíci vojáky.
-Sauron vyslal k spojeneckému vojsku shromážděnému před Morannonem své vyjednavače. V jejich čele byl jeho mluvčí, který si říkal [[Ústa Sauronova]]. Ten se za pomoci Samova meče, elfského pláště a Frodovi [[mithril]]ové košile snažil přesvědčit kapitány Západu, že Frodo byl chycen a jeho úkol byl zmařen. Sauronův sluha vydíral spojence, po kterých požadoval okamžitou kapitulaci, pod hrozbou mučení [[Hobit|půlčíka]]. Bylo však jasné, že Temný pán neví, proč byl hobit do Mordoru poslán. [[Gandalf]] podmínky odmítl a překvapený vyjednavač spěšně odjel zpátky k Morannonu. Otevřenou branou poté vyšla vojska Mordoru. Další do té doby ukryté jednotky obklíčily armádu Západu. Armáda Západu, obklíčená více než desetinásobnou převahou, se rozdělila na dvě části a zaujala obranná postavení proti bráně. Aragorn a Gandalf na straně levé a [[Éomer]] a kníže [[Imrahil]] s rytíři Gondoru na straně pravé.
+Sauron vyslal ke spojeneckému vojsku shromážděnému před Morannonem své vyjednavače. V jejich čele byl jeho mluvčí, který si říkal [[Ústa Sauronova]]. Ten se za pomoci Samova meče, elfského pláště a Frodovy [[mithril]]ové košile snažil přesvědčit kapitány Západu, že Frodo byl chycen a jeho úkol byl zmařen. Sauronův sluha vydíral spojence, po kterých požadoval okamžitou kapitulaci, pod hrozbou mučení [[Hobit|půlčíka]]. Bylo však jasné, že Temný pán neví, proč byl hobit do Mordoru poslán. [[Gandalf]] podmínky odmítl a překvapený vyjednavač spěšně odjel zpátky k Morannonu. Otevřenou branou poté vyšla vojska Mordoru. Další do té doby ukryté jednotky obklíčily armádu Západu. Armáda Západu, obklíčená více než desetinásobnou převahou, se rozdělila na dvě části a zaujala obranná postavení proti bráně. Aragorn a Gandalf na straně levé a [[Éomer]] a kníže [[Imrahil]] s rytíři Gondoru na straně pravé.
 == Průběh bitvy ==
-Vojska kapitánů Západu byla obklíčena ze všech stran a jen stěží se bránila náporu nepřátel. Proti Gondorským stáli zuřiví [[Olog-hai]] a [[Peregrin Bral|Pipinovi]] se v boji podařilo usmrtit jejich velitele. Na vojska Západu ze vzduchu zaútočili [[nazgûlové]] na svých okřídlených monstrech. Na pomoc spojencům tehdy přiletěli [[Orli (Středozem)|orli]] vedení svým pánem [[Gwaihir]]em. Když se již zdálo, že všechna naděje pominula a osud vojsk Západu je zpečetěn, si Frodo nasadil [[Jeden prsten|prsten]] přímo v nitru [[Hora osudu|Hory osudu]] a Temný pán si uvědomil, co se děje. Svou vůlí okamžitě vyslal Prstenové přízraky k Hoře osudu, bylo však pozdě. [[Glum]] napadl Froda, ukousl mu prst i s prstenem a zřítil se s ním do [[Pukliny osudu|Puklin osudu]]. Nazgûlové byli chyceni následující ohnivou bouří a zanikli v ohni Hory osudu. [[Barad-dûr]] a Černá brána se zřítili a duch Temného pána Saurona byl definitivně poražen. Skřeti a trollové do této chvíle poháněni Sauronovou myslí, ztratili náhle rozum, dali se na bezhlavý útěk a byli snadno poraženi. Východňané a Jižané bojovali zarputile dál, velká část z nich však odhazovala zbraně a vzdala se vítězům.
+Vojska kapitánů Západu byla obklíčena ze všech stran a jen stěží se bránila náporu nepřátel. Proti Gondorským stáli zuřiví [[Olog-hai]] a [[Peregrin Bral|Pipinovi]] se v boji podařilo usmrtit jejich velitele. Na vojska Západu ze vzduchu zaútočili [[nazgûlové]] na svých okřídlených monstrech. Na pomoc spojencům tehdy přiletěli [[Orli (Středozem)|orli]] vedení svým pánem [[Gwaihir]]em. Když se již zdálo, že všechna naděje pominula a osud vojsk Západu je zpečetěn, si Frodo nasadil [[Jeden prsten|Prsten]] přímo v nitru [[Hora osudu|Hory osudu]] a Temný pán si uvědomil, co se děje. Svou vůlí okamžitě vyslal Prstenové přízraky k Hoře osudu, bylo však pozdě. [[Glum]] napadl Froda, ukousl mu prst i s Prstenem a zřítil se s ním do [[Pukliny osudu|Puklin osudu]]. Nazgûlové byli chyceni následující ohnivou bouří a zanikli v ohni Hory osudu. [[Barad-dûr]] a Černá brána se zřítily a duch Temného pána Saurona byl definitivně poražen. Skřeti a trollové do této chvíle poháněni Sauronovou myslí, ztratili náhle rozum, dali se na bezhlavý útěk a byli snadno poraženi. Východňané a Jižané bojovali zarputile dál, velká část z nich však odhazovala zbraně a vzdala se vítězům.
 == Důsledky ==
-Zničení prstenu a Sauronův pád znamenali vítězství spojenců nejen v bitvě u Černé brány, ale také v celé [[Válka o Prsten|Válce o Prsten]]. Po boji odletěl Gandalf na Gwaihirovi, kterého doprovázeli dva z druhů směrem k Hoře Osudu a z jejich plamenů zachránili Froda a Sama. Vítězství u Morannonu umožnilo následnou korunovaci Aragorna na krále [[Aragorn|Elessara]], který vládl v [[Obnovené království|Obnoveném království]]. Moc krále Elessara postupně uznali také obyvatelé Haradu a Rhûnu a říše tak na přelomu [[Třetí věk|třetího]] a [[Čtvrtý věk|čtvrtého věku]] dosáhla svého největšího rozkvětu.
+Zničení prstenu a Sauronův pád znamenaly vítězství spojenců nejen v bitvě u Černé brány, ale také v celé [[Válka o Prsten|Válce o Prsten]]. Po boji odletěl Gandalf na Gwaihirovi, kterého doprovázeli dva z druhů směrem k Hoře Osudu a z jejich plamenů zachránili Froda a Sama. Vítězství u Morannonu umožnilo následnou korunovaci Aragorna na krále [[Aragorn|Elessara]], který vládl v [[Obnovené království|Obnoveném království]]. Moc krále Elessara postupně uznali také obyvatelé Haradu a Rhûnu a říše tak na přelomu [[Třetí věk|třetího]] a [[Čtvrtý věk|čtvrtého věku]] dosáhla svého největšího rozkvětu.
 {{endspoiler}}