Ventilový rozvod: Porovnání verzí
mBez shrnutí editace |
m →Rozdělení: desmodromický rozvod |
||
Řádek 26: | Řádek 26: | ||
# s vačkovým hřídelem v hlavě valců: |
# s vačkovým hřídelem v hlavě valců: |
||
#* '''[[OHC]]''' (over head camshaft) — s ventily i vačkovým hřídelem v hlavě válce |
#* '''[[OHC]]''' (over head camshaft) — s ventily i vačkovým hřídelem v hlavě válce |
||
#* '''DOHC''' nebo 2xOHC — s dvěma vačkovými hřídely v hlavě válce |
#* '''DOHC''' nebo 2xOHC — s dvěma vačkovými hřídely v hlavě válce |
||
#*[[Desmodromický rozvod]] — otevírání i zavírání ventilů je nucené (pro vysoko otáčkové motory) - používá Ducati a Eso |
|||
Konstrukce, kde je vačkový hřídel uložen v bloku motoru, u klikové hřídele je typická pro starší rozvody. Rozvody F jsou složité a u rozvodů SV se velmi těžko vytváří [[spalovací prostor]] s vhodnými vlastnostmi, proto se dnes skoro nepoužívají. |
Konstrukce, kde je vačkový hřídel uložen v bloku motoru, u klikové hřídele je typická pro starší rozvody. Rozvody F jsou složité a u rozvodů SV se velmi těžko vytváří [[spalovací prostor]] s vhodnými vlastnostmi, proto se dnes skoro nepoužívají. |
Verze z 14. 4. 2007, 15:02
Ventilový rozvod je typ rozvodového mechanismu využívající ventily na řízení toku pracovních plynů skrz pístový motor. Jde o nejčastejší typ mechanických rozvodů, používaných ve čtyřdobých spalovacích motorech.
Princip činnosti
Otevírání ventilů řídí příslušná vačka vačkové hřídele nebo zřídka výstředník výstředníkového hřídele, který je poháněn přímo klikovkou. U čtyřdobých motorů se vačkový hřídel otáčí přesně 2x pomaleji než hřídel klikový, protože jeden pracovní cyklus motoru trvá dvě otáčky klikovky. Pohyb vačky se na ventily přenáší v závislosti od typu rozvodu zdvihatky, zdvihacími tyčkami a vahadly. Pohyb výstředníku ojničkami a vahadly. Pro snížení tření v mechanismu bývají zařazeny kladky, které mění smykové tření na valivé.
Zavírání ventilů je zabezpečeno nejčasteji pružinami, výjímečně druhou vačkou u tzv. desmodromických rozvodů.
Pohon rozvodu
Energie na pohon rozvodu je odebrána z klikové hřídele. Pohon může být řešen:
- ozubeným řemenem s vnitřním ozubením
- řetězem (nejčatěji víceřadým)
- ozubeným převodem
- s čelním ozubením, většinou přímým nebo jen s malým sklonem zubů
- tzv. královským hřídelem - s dvěma páry kuželových]] nebo šroubových soukolí
Pohon větších motorů by měl být vyveden z místa, kde se klikový hřídel otáčí nejrovnoměrněji, t.j. z uzlu torzního kmitání. Toto místo je u setrvačníku. U malých automobilových motorů je torzní kmitaní nízké, proto je pohon většinou veden z volného konce klikové hřídele (ze strany proti setrvačníku).
Rozdělení
Podle umístění vačkového hřídele a ventilu se rozovdy dělí na:
- s vačkovým hřídelem v bloku motoru:
- s vačkovým hřídelem v hlavě valců:
- OHC (over head camshaft) — s ventily i vačkovým hřídelem v hlavě válce
- DOHC nebo 2xOHC — s dvěma vačkovými hřídely v hlavě válce
- Desmodromický rozvod — otevírání i zavírání ventilů je nucené (pro vysoko otáčkové motory) - používá Ducati a Eso
Konstrukce, kde je vačkový hřídel uložen v bloku motoru, u klikové hřídele je typická pro starší rozvody. Rozvody F jsou složité a u rozvodů SV se velmi těžko vytváří spalovací prostor s vhodnými vlastnostmi, proto se dnes skoro nepoužívají.
Konstrukce s vačkovým hřídelem, uloženým v hlavě valců, je typická pro moderní motory.