Ňingmapa: Porovnání verzí
značka: editace z Vizuálního editoru |
m →Učení: negraduální transformace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 15: | Řádek 15: | ||
== Učení == |
== Učení == |
||
Jádro učení školy Ňingmapa spočívá v nauce zvané [[dzogčhen]]. Stoupenci tohoto učení ho považují za poslední, tajné učení [[Gautama Buddha|Buddhy Gautamy]], které zjevil Garab Dorje svému žáku Manjushrimitovi. |
Na rozdíl od ostatních, nových škol tibetského buddhismu, škola Ningma obsahuje jak všechny metody tzv. postupné transformace, používané ve všech nových školách, tak i metodu transformace negraduální, okamžitou, tzv. Anu jógu. Jádro učení školy Ňingmapa spočívá v nauce zvané [[Dzogčhen|Ati jóga]], neboli [[dzogčhen]]. Stoupenci tohoto učení ho považují za poslední, tajné učení [[Gautama Buddha|Buddhy Gautamy]], které zjevil Garab Dorje svému žáku Manjushrimitovi. |
||
== Učenci == |
== Učenci == |
||
Verze z 30. 12. 2015, 21:45
Ňingmapa (tibetsky རྙིང་མ་, ve Wylieho transkipci Rňing-ma-pa) je jedna ze čtyř hlavních škol tibetského buddhismu.
Vznik
Školu založil v 8. století současník krále Thisong Decäna Padmasambhava. Pojmenování ňingma („stará“) se objevilo teprve v 11. století, aby bylo možno odlišit tuto školu od právě vznikajících „nových škol“.[1] Ňingmapa má šest hlavních škol. Tyto školy neměly nikdy v čele jednoho představitele linie, jako je tomu například v Gelugpě. Tato situace se změnila až po invazi Číny do Tibetu v roce 1959. Na žádost Ústřední tibetské správy v Dharamasale v Indii má Ňingmapa svého představitele tradice. Jedná se spíše o administrativní funkci, protože do vnitřních záležitostí jednotlivych škol nemůže zasahovat. Přesto funkci nejvyššího představitele školy Ňingma vykonávají významní lámové této školy. V současnosti jím od 22. března 2012 až do své nedávné smrti byl J.S. Taklung Tsetrul Rinpoche. Dále jsou to:
- J.S.Kyabje Dudjom Rinpoche (1904-1987) – od roku 1960 do své smrti
- J.S.Dilgo Khyentse Rinpoche (1910-1991) – od roku 1987 do své smrti
- J.S.Penor(Pema Norbu)Rinpoche (1932-2009) – od roku 1991 do odstoupení v roce 2003
- J.S. Mindroling Trichen Rinpoche ( 1930-2008) – od roku 2003 do své smrti
- Trulšhig rinpočhe (1923-2011) – od roku 2010 do své smrti
- J.S. Taklung Tsetrul Rinpoche (1926) - od roku 2012 do své smrti
Učení
Na rozdíl od ostatních, nových škol tibetského buddhismu, škola Ningma obsahuje jak všechny metody tzv. postupné transformace, používané ve všech nových školách, tak i metodu transformace negraduální, okamžitou, tzv. Anu jógu. Jádro učení školy Ňingmapa spočívá v nauce zvané Ati jóga, neboli dzogčhen. Stoupenci tohoto učení ho považují za poslední, tajné učení Buddhy Gautamy, které zjevil Garab Dorje svému žáku Manjushrimitovi.
Učenci
V tradici Nyingma se působili také mnozí velcí učenci. Asi nejdůležitější z nich je Longchen Rabjam (1308-1363). Je autorem mnoha spisů a organizoval všechna do svých dob odkryté Terma ve sbírce "Sto tisíc Nyingmapa tanter". Jeho nejvýznamnější díla jsou: "Sedmero pokladů" (Dzö dün), tři "Cykly uvolnění" (Ngalso Korsum), tři "Cykly přirozeného osvobození" (Rangdröl Korsum) a tři "Vnitřní esence" (Yangtig Namsum). Longchen Rabjam také systematizoval překlad, vycházející z Garab Dorje, Dzogchen-nauk linie Nyingma, které se od té doby učí jako "Longchen Nyingthik" (Srdeční esenze daleké dimenze).
Odkazy
Reference
- ↑ FILIPSKÝ, Jan; LIŠČÁK, Vladimír; HEROLDOVÁ, Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0. S. 319.
Literatura
- FILIPSKÝ, Jan; LIŠČÁK, Vladimír; HEROLDOVÁ, Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0.
- HRABAL, F. R. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava: CAD PRESS, 1998.
