StarCraft II: Legacy of the Void: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 28 263 bajtů ,  před 5 lety
doplněn o příběh. -šablona
(hra dnes vyšla, upraveno)
(doplněn o příběh. -šablona)
{{Vyvíjená hra}}
{{Infobox - videohra
| název = StarCraft II: Legacy of the Void
| vývojář = [[Blizzard Entertainment]]
| vydavatel = [[Blizzard Entertainment]]
| distributor = [[Blizzard Entertainment]]
| distributor v čr =
| licence =
| verze =
| platformy = [[Microsoft Windows]], [[OS X]]
| vydání = [[10. listopad]]u [[2015]]
| žánr = [[Realtimová strategie|RTS]]
| módy = Single-player, multiplayer
| web = [http://eu.battle.net/sc2/en/legacy-of-the-void/ oficiální stránky]
}}
'''StarCraft II: Legacy of the Void''' je pokračování vojenské sci-fi real-time strategie ''[[StarCraft II: Wings of Liberty]]'', vydanéjež vydala firmoufirma [[Blizzard Entertainment]] vdne roce [[201010. listopad]]u [[2015]]. <ref>SYKES. Tom. ''[http://www.pcgamer.com/starcraft-2-legacy-of-the-void-release-date-and-opening-revealed/ StarCraft 2: Legacy of the Void'' je třetírelease částdate zand trilogieopening revealed].''StarCraft II''PC Gamer. Hra13. vyšlazáří 2015.</ref><ref name="bonusweb">BRABEC. Andrej. ''[[10http://bonusweb.idnes.cz/starcraft-2-legacy-of-the-void-launch-trailer-fme-/Novinky.aspx?c=A151107_081934_bw-novinky_anb listopad|10Trilogie se po pěti letech uzavře. listopadu]Velkolepá ukázka k Starcraftu].'' [[2015BonusWeb.cz]]. Dne7. listopadu doby2015.</ref> ''Legacy bylaof the Void'' je třetí část z trilogie ''StarCraft II''. Avšak hráčůmjiž od 31. března 2015 Blizzardembyla společností Blizzard Entertainment poskytnuta veřejnáuzavřená betaverze, obsahující od června též minikampaň „Whispers of Oblivion“ (česky: ''Zvěsti o úplném zapomnění''), jež byla ukončena krátce před vydáním plné verze hry.<ref>TURI, Tim. ''[http://www.gameinformer.com/b/news/archive/2015/03/18/starcraft-ii-legacy-of-the-void-enters-closed-beta-march-31.aspx StarCraft II: Legacy Of The Void Enters Closed Beta March 31].'' [[Game Informer]]. 18. března 2015.</ref>
 
Rozšíření obsahuje nové jednotky, úpravy jednotek z ''Wings of Liberty'', ale i pokračování kampaně. Ta je tentokrát zaměřena hlavně na [[StarCraft#Protoss|protossy]] a hráč ji projde pozvolna prostřednictvím 19 misímisemi a pak dalšíchdalšími třítřemi dodatečnýchdodatečnými misímisemi, jež uzavírají příběh celé série Starcraft II. Hlavní postavou kampaně je hierarch Artanis, novopečený vůdce všech protossů, jenž je titulován hierarch.<ref Vname="bonusweb" betaverzi/> si mohli hráči zahrát mini-kampaň se třemi misemi, která sloužila jakoJako „most“ mezi datadisky [[StarCraft II: Heart of the Swarm|Heart of the Swarm]] a Legacy of the Void a též jako úvod do příběhu protossů posloužila již výše zmíněná minikampaň Whispers of Oblivion, která je v plné verzi dostupná také. V nich byl hlavní postavou temný templářtemplar Zeratul, snažící se zastavit přicházející temnotu.
 
== Příběh hry ==
Vzhledem k tomu, že Legacy of the Void je víceméně rozdělená na tři části, tedy minikampaň ''Whispers of Oblivion'' tvořící prolog, hlavní kampaň ''Legacy of the Void'' a pak závěrečnou minikampaň ''Into the Void'', bude tato kapitola rozdělena do těchto tří částí. V kampani Legacy of the Void je možné pár misí splnit na přeskáčku, proto se může pořadí při hraní oproti tomuto textu pořadí událostí lišit.
 
=== Prolog: Whispers of Oblivion ===
Tato kampaň, jež se česky dá přeložit jako ''Zvěsti o úplném zapomnění,'' obsahuje tři mise tvořící most mezi Legacy of the Void a předchozím datadiskem [[StarCraft II: Heart of the Swarm|Heart of the Swarm]]. Hlavní postavou je zde protoss jménem Zeratul a uveřejněna byla v rámci betaverze již [[16. červen|16. června]] 2015.<ref>[http://us.battle.net/sc2/en/blog/19804019/whispers-of-oblivion-prologue-to-legacy-of-the-void-6-16-2015 Whispers of Oblivion – Prologue to Legacy of the Void]. [[Blizzard Entertainment]]. 16. června 2015.</ref>
 
Krátce poté, co Kerriganová zabila Arcturuse Mengska a vydala se hledat Amona do hlubin galaxie, se Zeratul vydal poodhalit další střípky dávného xel'nažského proroctví, aby byl schopen nalézt místo, kde byl Amon znovu oživen. Dorazil do terranské stanice, kde potkal pretorku Talis, která přišla proto, že místní terrani provádějí experimenty na protossech. Zeratul však zjistil, že na místo dorazila i Kerriganová s cílem ho zničit, včetně zajatých protossů, proto je musel Zeratul stihnout zachránit a odhalit umístění Amonova rodiště dřív, než ona své dílo dokoná. Po úspěšném dokončení mise se Zeratul s Talis vydali na svět Atrias s xel'nažským chrámem, který však tvrdě bránili Tal'Darimští protossové, vedení přímo jejich nejvyšším vůdcem Ma'lashem. Zeratul je označil za kacíře a zjistil, že Ma'lash přijímá rozkazy přímo od Amona, kterého Tal'Darimové uctívají jako svého boha. Po jejich porážce vstoupil do chrámu. Uvnitř bojoval s dalšími Tal'Darimy a zničil objekt zvaný „Katalyzátor prázdnoty,“ který Tal'Darimové používali ke komunikaci s Amonem a ke svému posílení. Poté se Zeratulovi zjevil opět duch Tassadara, aby mu pověděl, že musí najít artefakt známý jako „Základní kámen“ (angl. ''Keystone''). Amon posléze použil svou moc, aby Zeratula v chrámu pohřbil zaživa a vyslal na něj podivné stínové verze protosských jednotek, avšak Talis mu za cenu vlastního života poskytla čas, aby se dostal ven včas. Následně Zeratul odletěl z Atriasu, aby vyhledal hierarcha Artanise a seznámil ho s informacemi, jež se mu podařilo shromáždit.
 
=== Kampaň: Legacy of the Void ===
Tato kampaň, jež se česky dá přeložit jako ''Dědictví po prázdnotě'' obsahuje celkem 19 misí.
 
Od doby, kdy protossové ztratili svůj domovský svět Aiur, uplynulo už šest let. Artanis, jenž byl zvolen do čela hierarchie Protosského protektorátu, sjednocující pod vlajku Daelaam zbytky těch žijících dle Khaly a Nerazimy, známé jako temné templary, se rozhodl k činu, kterým po sérii vojenských porážek a ohromným ztrátám na životech protossům navrátí ztracený lesk a morálku, a to znovudobytím ztraceného domova, Aiuru. Situace mu hrála do karet proto, že na Aiuru byli jen zdivočelí Zergové a Kerriganová zmizela neznámo kam. Artanis vydal rozkaz vyslat nejprve malou expediční jednotku, aby zajistila okolí, kam sonda nechala teleportovat jeden pylon, který posloužil jako brána pro další bojovníky, kteří tam byli posíláni z flotily Zlaté armády, čekající ve vesmíru v uctivé vzdálenosti. Jakmile byla oblast definitivně zajištěna, měl Artanis velký projev směrem ke zbytku Zlaté armády, jež se chystala na frontální útok, že tímto dnem bude Aiur opět jejich.
 
Na konci ho ale přerušil Zeratul, jenž se zčistajasna objevil na můstku mateřské lodi, a pověděl mu před zmateným zbytkem velení o Amonově návratu, a tudíž musí okamžitě ukončit svůj plán na obsazení Aiuru a vydat se do války se skutečnou hrozbou. Ještě, než to stihl doříct, ho chtěla dát exekutorka Selendis uvěznit za zradu, avšak Artanis si ho vyslechl až do konce. Odmítnul Zeratulovo varování a vydal rozkaz zahájit invazi. Ačkoliv je zpočátku úspěšná, Zeratul, jenž zatím jen pozoroval dění, si všiml, že jsou někteří zergové až příliš dobře organizovaní na to, že jsou jen zdivočelí. Artanis krátce poté ztratil psionické spojení přes Khalu s exekutorkou Selendis a mnohými jejími vojáky, takže vyslal Zeratula, aby prověřil jejich stav. Nakonec bylo ztraceno spojení přes Khalu i s Artanisem. Amon totiž využil Khalu, aby všechny protossy na Aiuru zotročil a udělal si z nich vedle místních zergů svou armádu. Jediní, na koho to nefungovalo, byl Zeratul a jeho temní teplarové, protože všichni měli již od mala rituálně odstraněna nervová vlákna (vypadající jako velmi tlusté vlasy v copu), čímž byli natrvalo odříznuti od psi-spojení přes Khalu. Zeratul s ostatními Nerazimy museli bojovat s ostatními protossy, kterým začaly rudě žhnout oči i psi-čepele, a snažili se je nezabít, ale useknout jim nervová vlákna na hlavě. Nakonec Zeratul našel Artanise, který na něj bez váhání zaútočil. Ačkoliv se Zeratul snažil mu zasáhnout nervová vlákna na hlavě, aniž by ho vážně zranil, nedařilo se mu to. Musel tedy provést riskantní zteč, kdy se proti němu rozeběhl čelně, avšak byl smrtelně raněn. Nicméně tímto sebevražedným útokem uspěl v useknutí jeho nervového vlákna na hlavě, čímž Artanise osvobodil z Amonových rukou. Jak umíral v Artanisově náruči, řekl Zeratul mladému hierarchovi, že musí bojovat proti Amonovi, který chce zničit všechno a všechny, a k tomu musí získat xel'nažský „Základní kámen,“ který ho dovede za xel'nagy, a jenž je momentálně v držení terranů na Korhalu.
 
Ačkoliv byl Artanis šokovaný ze ztráty Zeratula i ze ztráty spojení s Khalou, musel rychle jednat. Neměl k dispozici moc velkou armádu, protože většina jednotek exekutorky Selendis byla pod Amonovým vlivem, včetně jí. Zbyli mu prakticky jen temní templarové a pár těch, které Zeratul stihl s ostatními odstřihnout od Khaly. Přesto se mu podařilo lokalizovat a úspěšně aktivovat prastarou obří mateřskou loď jménem ''Adunův oštěp'' (angl. ''Spear of Adun''), na které opustil Aiur spolu se všemi, kteří unikli Amonově kontrole. Od té doby tedy Adunův oštěp sloužil jako jeho mateřská loď. Teď, když byla Zlatá armáda prakticky celá ztracená, mohl se Artanis buď vrátit na Shakuras, nebo jít splnit Zeratulovo přání jít na Korhal pro xel'nažský Základní kámen. Ihned po příletu na Shakuras, kde zbývalo jen zhruba 160 milionů protossů, však k hrůze zjistil, že se povrch světa jen hemží Amonovými zergy. Kontaktovala ho matriarcha temných templarů Vorazun, dcera Raszagal, že se veškeré obyvatelstvo, které přežilo, stáhlo do hlavního města Talematros, odkud vede evakuaci, ovšem potřebovala, aby Artanis a jeho bojovníci uvolnili rampy ze zergského sevření. Po ukončení evakuace celého světa Vorazun prozradila, že Amon opravil sabotovanou warpovou bránu, spojující Shakuras s Aiurem, kterou každou hodinou proudí na její adoptovaný domovský svět miliony zergů. Rozhodla se, že nedovolí, aby po ztrátě Aiuru Amonovi zergové ovládli i Shakuras. Raději ho celý zničí tím, že vysadí malou jednotku k dávnému xel'nažskému chrámu, který už jednou před šesti lety použili proti zergům, nabijí ho a přetíží při tom chrámové baterie. Uvolněná energie bude dostatečná, aby rozpárala celý Shakuras tak, aby z něj zbyl jen pás malých asteroidů. Tak by zabili několik much jednou ranou. Se zničením počkali tak dlouho, než na Shakuras dorazila alespoň miliarda zergů a hybridů, kteří se také začali objevovat, aby zpomalili Amonův postup. Těsně před výbuchem Adunův oštěp teleportoval všechny protossy pryč ze Shakurasu. Artanis však těsně před tím byl přepaden ohromným množstvím zergů a bezděčně vykonal bojovou techniku, kterou temní templarové skládají zkoušky své bojové připravenosti, čímž si zachránil život před jistou smrtí. K tomu mu Vorazun pogratulovala a poznamenala, že je nyní v jejích očích též temným templarem. Nad Shakurasem necítila příliš velkou lítost, neboť pro všechny protossy je domovinou tak jako tak Aiur. Na Adunově oštěpu se Artanis seznámil i s ochránkyní znalostí Rohanou, která byla stovky let držena v umělém spánku. Snažil se ji přesvědčit, aby si rovněž přesekla svá nervová vlákna na hlavě, avšak ta trvala na tom, že si bez Khaly nedovede představit své další bytí. Na chvíli ji ovládl Amon, ale Rohana byla schopná ho nějakým způsobem ze sebe po chvíli vyhnat. Artanis ji tedy dal umístit do statické komory, pro jistotu.
 
Dalším cílem byl hlavní svět terranského Dominia, Korhal. Ihned po příletu zjistili, že se Adunův oštěp vynořil z hyperprostoru přímo do rány několika bitevníkům, chystajících Jamatův úder, Artanis tak tak stihl úhybný warpový přesun. Když se pak rozhlédl, viděl, že na Korhal útočí jiní terrani a je celý v plamenech. Artanise kontaktoval Jim Raynor, že je situace vážná, a když přišli, rád by využil jejich pomoc. Na Korhal i všechny ostatní světy zaútočila soukromá armáda: Sbor Moebius, kterou zcela nepochybně nyní vede Amon, neboť se z nich stali obyčejní zhypnotizovaní fanatici. Před pěr okamžiky se jim povedlo poškodit stabilizátory velké vesmírné stanice, která se dostala na neřízenou sestupnou dráhu a padá přímo na hlavní město Augustgrad. Artanis výměnou za to, že jim Raynor předá „Základní kámen,“ tedy věc, která kdysi očistila Kerriganovou. Po stabilizaci stanice přistáli protossové přímo do Augustgradu, který byl již skoro celý vypálen fanatiky ze Sboru Moebius, kterým se ale mezitím povedlo získat Základní kámen. Museli ho tedy získat zpět, přičemž se jim do cesty postavili i hybridi, navíc ti jednou za pět minut zcela ochromili všechny terrany jedné i druhé strany pomocí toho artefaktu. Artanisovi bojovníci tak museli chránit bataliony velitele Raynora i dominijského admirála Matta Hornera. Po zisku artefaktu terrani z vděčnosti odevzdali Artanisovi i všechny ostatní protosské artefakty, které vlastnili, včetně veškeré dokumentace. Artanis se v hořících troskách Augustgradu viděl s Jimem Raynorem, admirálem Hornerem i císařem Valeriánem Mengskem, kteří poznamenali, že takovou spoušť a tolik mrtvých napříč celým sektorem Koprulu nikdy nezpůsobili ani zergové ve své největší formě. Artanis je povzbudil, že své síly rychle obnoví, ale musí nyní jít. S Jimem si podal ruce, jako výraz ctění tradic terranů mezi přáteli.
 
Xel'nažský Základní kámen dal umístit k jádru Adunova oštěpu, kde jej studoval protosský vědec Karax. Artanis si až nyní s ostatními uvědomil, jak rychle Amonova moc vzrostla. Ovládá hybridy, miliardy zergů, skoro celou Zlatou armádu protossů a nyní i velkou frakci terranů, kteří na Korhalu utrpěli Pyrrhovo vítězství, zatímco jeho vlastní síly jsou nedostatečné. Musel tedy jít hledat nové zbraně či spojence, kteří by mohli bojovat po jeho boku. Takto narazil na podivného robota třídy ''čistič'' (angl. ''purifier''). A k Artanisově překvapení se jednalo o dávno ztraceného přítele Fenixe, kterého před pěti lety zabila Kerriganová. Od Keraxe se dověděl, že byl Fenix ve skutečnosti vybrán ještě někdejší Konkláve soudců na Aiuru, aby se zúčastnil experimentu, o kterém si všichni mysleli, že byl dávno Konkláve zakázán, a Rohana si živě pamatovala, proč. Čističi totiž byli roboti, do nichž byla nakopírována osobnost těch nejlepších protosských válečníků, aby sloužili protossům i po své smrti, ale před staletími se experiment zvrhl v tragédii, neboť se čističi postavili proti ostatním protossům. Po jejich porážce byl Konkláve projekt tvorby čističů zastaven, ovšem experimenty byly prováděny potají i nadále, kdyby se náhodou podařilo vyřešit problém, který způsobil, že se čističi tehdy vzbouřili. Artanis byl důrazně varován všemi, aby si s čističi nic nezačínal.
 
Karax zatím zveřejnil první výsledky svého výzkumu xel'nažského Základního kamene a zjistil, že se terrani mýlili. Není starý deset tisíc let, ale několik miliard let, možná je i starší než současný vesmír. Je schopen se sám zcela zregenerovat, takže je pro méně vyspělá plemena skutečný věk artefaktu prakticky nezjistitelný. Dostal z něj však informaci, že xel'nagové měli za svůj poslední domovský svět Ulnar. Jeho poloha však byla v hlubinách pukliny samotného prostoru, kde podle protossů nebylo možné přežít. Přesto Artanis nařídil tam letět. Vorazun se divila, že po protnutí hranice z nich ještě stále nejsou elementární částice, ale cíl byl úspěšně dosažen. Zjistili, že Ulnar není svět, ale obří chrám, velký jako celá planeta. Artanis z nějakého důvodu věděl, že musí do hlubin chrámu vkročit sám. Tam byl při studiu určitého objektu vyrušen Kerriganovou, bojující proti hybridovi. Ačkoliv byl Artanis připravený zabít oba dva, po chvilce si uvědomil, a Sára mu to řekla i sama, že ona není jeho nepřítelem, zvláště, když mu pak sama zachránil život poté, co si zregenerovala svá zranění. Řekla mu, že bojuje s Amonovými hybridy sama už celé dny. Artanis s Kerriganovou dále putovali společně, bojovali s dalšími hybridy a odkrývali tajemství původu xel'nagů. Xel'nagové jsou totiž stvoření, jež se zrodila v nicotě Prázdnoty (''Void''), a kteří rozeseli život napříč všemi vesmíry. Také udržují svůj cyklus vlastní existence, neboť xel'nagové nejsou nesmrtelní. Říkají tomu nekonečný cyklus, jehož vrcholem je vždy vznik dvou plemen, kterým bylo předurčeno nést jednomu čistotu esence, a druhému čistotu formy. Tito se v závěru cyklu setkají s xel'nagy za tím účelem, aby se spojili a sami se stali xel'nagy, zodpovědnými za další pokračování nekonečného cyklu. Společně dorazili až k obří komoře, kde měli spící xel'nagové současné generace být. K Artanisovu zděšení však byli všichni mrtví, zabiti Amonem.
 
Ostatní mezitím čekali uvnitř Adunova oštěpu na návrat hierarcha. Ovšem dočkali se (ne)příjemného překvapení. Na palubu se totiž nalodil Alarak, vysoce postavený velitel Tal'Darimů, a pověděl Vorazun, že je Artanis ve smrtelném nebezpečí a pomůže jim ho zachránit. Vorazun neochotně souhlasila s pomocí, ale Alarak splnil svůj slib a dostal Artanise i Kerriganovou z komory, kde byli mrtví xel'nagové. Z téže komory pak Amon začal vypouštět koncentrovanou energii Prázdnoty, která mířila přímo na všech pět rojů Kerriganové. Artanis následně musel prosekat cestu ven dříve, než Prázdnota Kerriganovou zcela pohltí. Po opuštění Ulnaru Kerriganová oznámila, že tam roj utrpěl velmi značné škody, takže se nemůže připojit k jejich výpravě, musí obnovit své síly. Artanis si dal schůzku s Alarakem, aby ho vyzpovídal z jeho motivů. Tal'Darimové byli vždy věrní Amonovi uctívači, nicméně velká část z nich včetně něj se jím cítí být podvedena. Amon jim totiž nasliboval, že jim umožní povznesení na vyšší úroveň bytí, ale poslední události ukázaly, že je jen využívá a spoléhá se pouze jen na svoje hybridy a bezhlavé zabíjení čehokoliv, co proti němu stojí, tedy všeho živého. Nabídnul tedy Artanisovi své spojenectví, i spojenectví Tal'Darimů, kteří se všichni postaví k Amonovi zády. Alarak se ale musí stát nejvyšším vůdcem Tal'Darimů a svrhnout v pradávném tal'darimském rituálním souboji Ma'lashe, který stále věrně slouží Amonovi. K tomu ale potřebuje pomoc, neboť za Ma'lashem stojí moc hybridů. Poté, co se Alarak prohlásil novým nejvyšším vládcem Tal'Darimů, se celá tato frakce protossů přidala k Artanisovi, čímž se řady jeho armády velmi rozšířily. Díky tomu bylo možné konečně zaútočit znovu na Aiur, s čímž Artanis nechtěl spěchat a dost se s Alarikem hádal, i proto, že ten se snažil příliš plést Artanisovi do řízení svobodných protossů.
 
Artanis měl totiž v plánu využít i moc očišťovačů. Od Rohany zjistil, že jejich povstání bylo tenkrát ne o tom, že by byly robotické identity slavných válečníků závadné, ale že se k nim Konkláve chovala jen jako k věcem, aniž by ctila, že uvnitř plechových schránek jsou ve skutečnosti živé duše, které tím byly raněné. Na Fenixovi Artanis viděl, že se nemá čeho obávat, pokud se k nim bude chovat jako k sobě rovným. Fenix si však uvědomoval, že si jen pamatuje, že býval někdo jiný než robot, tak si vybral nové jméno a novou identitu: Talandar. Vyrazil tedy na svět Endion, kde k experimentům s očišťovači docházelo, a kde se dle dostupných informací nacházelo ještě velké množství nepoškozených uspaných jedinců. Artanis je tam požádal o pomoc a projevil přání, aby byly staré křivdy zapomenuty, neboť nyní nastal čas těžké hodiny, kdy musí všichni stát bok po boku jako templarové. S podporou očišťovačů již byl Artanis připraven. Cestou na Aiur ještě odstranil hrozbu fanatiků Sboru Moebius, kde doplnil své stavy i o letectvo, a kde tuto operaci vedl vědec Karax, čímž z něj prakticky udělal templara a důkaz, že nyní je možné, aby se všichni stali templary. Khalu nyní odhodila i ochránkyně znalostí Rohana, kterou do té doby čas od času pořád posedával Amon. Bylo mu ale těžší a těžší vzdorovat. Rohana ale vytrvávala, protože se snažila v době jejího posednutí číst Amonovy myšlenky a také jeho plány. Zjistila, že většina věcí, co znali o Khale, byla ve skutečnosti lež. Xel'nagové nikdy neměli v plánu se protossům ukázat na Aiuru, což se stalo příčinou věku svárů (Aeon of Strife), ani neměli v plánu urychlit evoluci zergů na Zerusu. To vše byla práce Amona a jeho nohsledů, kteří všichni byli odpadlí xel'nagové. Zergy pak jen Amon využil k tomu, aby ostatní xel'nagy lovil všude po vesmíru, reprezentuje pouze temnotu a touhu po ničení, a momentálně pracuje na tom, aby si vytvořil fyzické tělo ze zbytků po Nadvědomí na Aiuru. Nyní si sama přesekla svá nervová vlákna na hlavě s tím, že nikdy nevěřila, že to opravdu udělá.
 
Nakonec Adunův oštěp dorazil na Aiur. Artanis si ale dával pozor, aby nebyli prozrazeni. Chtěl totiž zničit psionické pole, jehož síť protossové kdy si vyrobili, aby využil faktu, že podstatná část Zlaté armády není na Aiuru přítomná a bez toho pole jim bude trvat déle, než se na svůj domovský svět dostanou. Artanis rozdělil hrdiny do tří dvojčlenných skupin, aby pole vyřadili z provozu a následně též zničili rychlým úderem i Amonovo rostoucí fyzické tělo. Pak si počkali na příchozí Amonovy protossy. Karax totiž už dříve zjistil, že xel'nažský Základní kámen je možné na záladě toho, co provedl s Kerriganovou, použít k vysání Amonovy esence z těch, které ovládá, ale pouze dočasně, neboť nikdy nebyl zkonstruován tak, aby posloužil jako trvalé vězení. Bylo nutné ho najít. Amon v éterické podobě pak začal na protossy, kteří se zabarikádovali na vrcholu chrámu, kde začali Základní kámen nabíjet, posílat všechny zergy, které měl na Aiuru ještě k dispozici. Pozvolna zergské a hybridí vlny útoků doplňoval i o jeho protossy, kteří se vraceli z jiných soustav. Těsně před nabitím artefaktu již byla na Aiuru přítomná i celá Zlatá armáda a Artanis jen uvolnil energii, která vysála ze všech protossů Amonovu esenci a uvěznila v ji na krátký čas v sobě. Artanis, jenž v posledních chvilkách bitvy bojoval jeden na jednoho s exekutorkou Selendis, ji následně přesvědčil, že si musí useknout svá nervová vlákna na hlavě. Selendis se ptala, jací protossové z nich bez Khaly budou, Artanis odpověděl, že svobodní. Následně si je sama usekla a všichni ostatní protossové, které ovládal Amon, ji následovali. Artefakt i s Amonem se rozplynul a vrátil ho do Prázdnoty, avšak nezabil. Tímto byl Aiur opět navrácen protossům. Po několika dnech, kdy odstranili poslední zbytky zergů, navrátivších se do zdivočelého stavu, začali protossové, sjednocení jako Daelaam, pozvolna znovu stavět svá kdysi pyšná velkoměsta a začít znovu.
 
=== Epilog: Into the Void ===
 
Tato kampaň, jež se česky dá přeložit jako ''Do Prázdnoty,'' obsahuje tři mise, jež uzavírají sérii Starcraft II a též rozuzlují příběhy tří hlavních postav.
 
Protossové, oslavující své vítězství na Aiuru, dostali psionickou zprávu od Kerriganové, zrovna tak Jim Raynor. Artanis tedy přerušil oslavy a se Zlatou armádou se vydal dle Kerriganiných instrukcí zpět na Ulnar. Zde na ni Artanis s Raynorem, jenž s sebou vzal celou dominijskou armádu (resp. co z ní zbylo) pod vedením admirála Matta Hornera, čekali hodně dlouhou dobu. Když nakonec dorazila, pověděla jim, že byla psionicky kontaktovaná stvořením podobnému Amonovi, ale vůle tohoto byla laskavá. Musí se proto vydat přímo do Prázdnoty samotné, aby to s Amonem skončili, jednou pro vždy, neboť byl sice zapuzen zpět do Prázdnoty, ale jednou by se stejně vrátil, nejspíš ne za jejich životů, ale nakonec přece. Kerriganová vytvořila díru do světa Prázdnoty, kde za normálních okolností nikdo nemůže existovat, ale něco nad nimi drželo ochrannou ruku. Uvnitř narazili na stínové verze terranských, protosských i zergských jednotek, obalených černočerveným Amonovým oblakem. Museli se přes ně probít vpřed, odkud na ně byli posíláni ti nejsilnější hybridi. Artanise psionicky volal někdo, koho identifikoval jako ducha Tassadara, ten mu sdělil, že je vězněný, a jeho věznitelem je padlý xel'naga jménem Narud. Spojené armády svobodných protossů, terranů i zergů se tedy probili až k Narudovi, jehož poprvé uviděli v jeho skutečné podobě, tedy jako přerostlého hybrida dvou naprosto neznámých forem života, vzdáleně připomínajícího zergsko-protosského hybrida. Nacházeli se v Prázdnotě, tedy ve světě, kde je možné xel'nagu zabít, jednou pro vždy. Zergský roj vedl krom Kerriganové i Alexej Stukov, který neváhal, a Naruda popravil sám, přičemž potvrdil, že Narud skutečně je tatáž osoba jako Samir Duran, který jeho zabil před šesti lety, když byl Stukov ještě viceadmirálem UED.
 
Po zabití Naruda pustili z vězení toho, o kom se Artanis domníval, že je to duch Tassadara. Byl to ve skutečnosti jiný xel'naga jménem Ouros. Ouros si stvořil avátara ducha Tassadara, aby jeho prostřednictvím mohl ovlivnit události v reálném vesmíru ze svého vězení, a začal instruováním Zeratula k tomu, aby všechny přivedl až sem a zajistil další pokračování nekonečného cyklu znovuzrození xel'nagů a rozsévání života po vesmíru, dokud to ještě jde. Narud byl sice také xel'naga, ale ne tak silný jako Amon. Toho také může zabít jedině jiný xel'naga, který pak v Prázdnotě zůstane (a Ouros to pravděpodobně není schopen vykonat z nějakého důvodu sám). V současné době je jediným tvorem, který stoto dokáže, právě Sára Kerriganová, která již nyní ztělesňuje čistotu esence. Vyzval tedy Kerriganovou, aby přijala jeho esenci, a stala se tak po jeho smrti a po zabití Amona poslední xel'nagou, schopnou pokračovat v cyklu. Jim Raynor protestoval, protože už nechce vidět, jak se Sára znovu promění, ovšem ta mu řekla, že je rozhodnutá to udělat a přijmout svůj úděl. Jedině tak odčiní své masakry miliard lidí a protossů. Raynorovi tedy nezbylo nic jiného, než ji bránit, protože na Kerriganovou a Ourose začal Amon posílat mračna svých stínových zergů, protossů a terranů. Jakmile byla její přeměna hotová, Artanis jen nevěřícně prohlásil, že je teď ona xel'naga. Změnila se její vizáž, kůže jí zlatě svítila a její čepelí křídla se změnila v křídla bohyň. Také značně povyrostla. A sama ihned vedla armády svobodných terranů, protossů a zergů do poslední bitvy, o které Raynor řekl, že to bude jejich poslední společný tanec. Amon totiž dobře bránil svou podstatu polem generovaným létajícími obelisky. Kdykoliv využil moc obelisku k vytvoření průrvy Prázdnoty, aby si vytvořil stínové vojáky zergů, protossů a terranů k obraně i útokům, stal se obelisk, jinak nezničitelný, zranitelným. Kerriganová pak se svými novými schopnostmi mohla obelisky rychle ničit. Stejně tak mohla podpořit ostatní vysláním energetické supernovy, kterou zničila všechny nepřátele v nejširším okolí. Jakmile byla tato práce hotová, jediným zábleskem zabila i samotného Amona, který byl proti její moci nyní zcela bezbranný. Před tím ale vyzvala Raynora, aby svět Prázdnoty okamžitě opustil, i jeho vojáci, i protossové i zergové, kdy pověděla Zagaře, aby se stala v roji její nástupkyní a nikdy nezapomněla na lekce, které jí udělila.
 
O dva roky později císař Valerián Mengsk spolu s Mattem Hornerem stabilizovali a přebudovali zbytky Dominia tak, že vstoupil do věku prosperity a míru. Též vedl diplomatická vyjednávání s protossy. Alarak nakonec odmítnul nabídku Artanise, aby se Tal'Darimové začlenili do nové protosské společnosti Daelaam, a vydal se hledat nový domov pro svůj lid, ovšem udělil povolení všem Tal'Darimům, aby se sami rozhodli, zda zůstanou na Aiuru, nebo půjdou za ním. Zergové pod vedením nové královny Zagary násilně znovudobyli Char a okolní světy. Dle pozorování průzkumníků se na mnoha světech, které byly odjakživa pusté, nebo byly proměněny v pustinu bez života vlivem válek posledních let, začal zčistajasna vyskytovat nový život. Jim Raynor se v tu dobu nacházel sám na Mar Saře v hospodě, kde začal příběh celého Starcraftu II, a popíjel alkohol. V jeden moment se otevřely dveře a dovnitř nakoukla Sára Kerriganová, v lidské podobě, oděná do ghostí uniformy a obklopená svou zlatou xel'nažskou aurou, aby mu řekla, že "je čase jít, kovboji." Jim jen zanechal na baru svůj odznak konfederačního maršála a šel s ní. Zprávy dále hovořily, že byl na Mar Saře objeven jeho odznak, ale nikdo ho od té doby neviděl, ani o něm již nikdy více neslyšel.
 
== Reference ==
{{Překlad|en|StarCraft II: Legacy of the Void|664497960}}
<references />
 

Navigační menu