Solmizace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Solmizace, dříve též solmisace, nebo v některých zemích označováno francouzským výrazem solfège, je systém vzniklý ve středověku. Pomocí solmizačních slabik se určuje výška tónu.

Solmizace se k označování výšky tónů se dodnes používá zejména v románských zemích a v Rusku. V německé hudební sféře, včetně českého prostředí, se místo solmizačních slabik používají písmena abecedy.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Za zakladatele solmizace je považován Guido z Arezza (asi 992-1050), jenž novou metodu popsal ve svém dopise Epistola de ignoto cantu.

Metoda vznikla tak, že se řada šesti tónových stupňů středověkého hexachordu přiřadila k šesti slabikám: ut, re, mi, fa, sol a la. Guido tyto slabiky založil na první slabice každého verše latinského textu hymnu svatému Janu Ut queant laxis, kde vzálenost mezi tóny mi a fa představuje půltón, zatímco vzdálenost mezi ostatními tóny vždy celý tón[1]. Není známo, zda se jedná o autorskou skladbu Guidovu, či o přepracovanou verzi staršího nápěvu[2]. Text hymnu však sloužil k memorizaci slabik pro každý z tónů.

Ve 12. století se rovněž používala tzv. guidonská ruka, řada jednoduchých gest zápěstí, pomocí nichž mohl vedoucí naznačovat výšku tónů zpěvákům.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ut Queant Laxis Resonare Fibris, Artikel auf newadvent.org, Stand 4. Dezember 2010 (englisch).
  2. Claude V. Palisca: Guido of Arezzo. In: Stanley Sadie (Hrsg.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Macmillan, London 1989: ‘Although the text of the hymn Ut queant laxis is found in an MS of c800 (I-Rvat Ottob. 532) and by an old tradition is ascribed to Paulus Diaconicus, the melody in question was unknown before Guido’s time and never had any liturgical function. It is probable that Guido invented the melody as a mnemonic device or reworked an existing melody now lost.’