Slušnost
Slušnost, též zdvořilost, správné chování či ctnostné chování (lat. decentia) je morální kvalita, určená často nepsanými pravidly, jaké je vhodné společenské chování. Osoba, která tato pravidla porušuje, může být společností odsouzena nebo odmítnuta.[1] Každá kultura má své normy, které formy chování lze považovat za slušné, a proto se standardy slušnosti liší po celém světě.[2]
Slušnost v sociologii
[editovat | editovat zdroj]V sociologii slušnost je měřítkem etických a morálních požadavků a očekávání dobrého nebo správného chování. Slušnost je závislá na formách vztahů a způsobu života lidské společnosti.[3]
Kulturní souvislosti
[editovat | editovat zdroj]Řada zemí má zákony proti neslušnosti (obscénnosti), které regulují určité sexuální činy a omezují možnost veřejně ukazovat některé části lidského těla. Očekává se, že kdo žije v určité kultuře, je obeznámen s tím, co je považováno za slušné. V některých zemích je například neslušné, aby ženy mohly veřejně ukazovat svou tvář nebo vlasy. V jiných zemích je zdvořilé krkat při jídle. V některých zemích je slušné jíst prsty, zatímco v jiných zemích, je to považováno za velmi neslušné. V mnoha zemích se považuje za neslušné dokonce vzdorovat vůli hlavy rodiny. Pokud se tak děje, je to ostudná záležitost nejen pro toho, kdo vzdoruje této vůli, ale i pro celou rodinu.
Pokud se někdo nechce chovat slušně (podle zažitých společenských norem) riskuje opovržení společností, výsměch či případné sociální vyloučení nebo i tělesné tresty. Většina lidí se bezprostředně stydí za porušení normy slušnosti. Někteří však jsou schopni se statečně vzpírat zažitým normám a jsou odhodláni případně nést následky za jejich porušení.[2]
Slušnost z katolického pohledu
[editovat | editovat zdroj]Z pohledu katolické víry patří slušnost mezi jednu z ctností. Mezi ctnosti patří například spravedlnost, úcta k Bohu a rodičům a další.[4] Ctnosti považuje církev za protipól hříchů (viz též Sedm ctností).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Anstand na německé Wikipedii a Anstændighed na dánské Wikipedii.
- ↑ DRÁTOVSKÁ, Viktorie. Slušnost z pohledu čtyř generací. České Budějovice, 2017. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita. Vedoucí práce Eva Svobodová. s. 8. Dostupné online. Archivováno 7. 6. 2023 na Wayback Machine.
- ↑ a b LORD, Daniel A. Por que ser Decente?. Florianópolis: O Mariano, 1958. (portugalština)
- ↑ HILLMANN, Karl-Heinz. Wörterbuch der Soziologie. 5. vollständig überarbeitete und erweiterte Auflage. Stuttgart: Kröner, 2007. Kapitola Anstand, s. 31f. (němčina)
- ↑ KADEŘÁVEK, Eugen Jan. Morálka filosofická, kap. O ctnosti a nepravosti, s. 131 [online]. Cyrillo-Methodějská tiskárna, 1906 [cit. 2020-12-02]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- T.G.Masaryk: O slušnosti v Čechách, in: Masarykův sborník 7., TGM a naše současnost. Praha 1992
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Téma Slušnost ve Wikicitátech- Stránky Dne slušnosti
