Přeskočit na obsah

Sloupový ostrov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sloupový ostrov
Sloupový ostrov na snímku družice Sentinel
Sloupový ostrov na snímku družice Sentinel
Sloupový ostrov (Sacha)
Sloupový ostrov na mapě Sachy
LokalizaceMoře Laptěvů
StátRuskoRusko Rusko
• republikaSacha
• SouostrovíNovosibiřské ostrovy
• Ostrovní skupinaLjachovské ostrovy
Topografie
Rozloha170 km²
Zeměpisné souřadnice
Nejvyšší vrchol (222 m n. m.)
Osídlení
Počet obyvatel0 (1. 1. 2021)
Hustota zalidnění0 obyv./km²
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sloupový ostrov[1][2] (rusky Столбовой) je malý neobydlený ostrov v jihozápadní části Novosibiřských ostrovů ve východní části moře Laptěvů, administrativně patří k ruské republice Sacha.

Rozloha je asi 170 km². Délka od Skalistého mysu (severozápad) k mysu Povorotný (jihovýchod) je 46 km, maximální šířka je 10 km. Nejvyšší bod leží v nadmořské výšce 222 m n. m. Ostrov je tvořen hlavně žulou a převládá na něm arktická tundra. Na severozápadním pobřeží je Mělké jezero (laguna) a v jeho okolí jsou mokřady. Největší řekou ostrova je Sloupová řeka, která je dlouhá 13 km.[3]

V roce 1690 navštívil ostrov bojarský syn Maxim Muchopljev, který ale nebyl prvním objevitelem ostrova, protože na ostrově narazil na mnoho vztyčených křížů a sloupů – důkaz, že ruští námořníci navštěvovali ostrov již před rokem 1690. Poprvé se ostrov objevil na mapě v roce 1698 pod jménem Krestov. V roce 1800 ostrov prozkoumal ruský průzkumník, obchodník a kartograf Jakov Sannikov, podrobně ho v roce 1821 zmapoval ruský objevitel Pjotr Fjodorovič Anžu. Dne 28. srpna 1878 na ostrově zakotvila výzkumná loď Vega vedená švédským cestovatelem Adolfem Nordenskjöldem.[4]

V roce 1914 byl na západním pobřeží ostrova vztyčen posádkou lodi Vajgač velký dřevěný pravoslavný kříž.[5]

V dobách SSSR byla na severozápadním pobřeží ostrova umístěna meteorologická stanice. V roce 2012 byla místo ní zřízena kontrolně-korelační stanice GLONASS / GPS.[6]

Na Sloupovém ostrově byly nalezeny artefakty allalajevské kultury středního paleolitu, pochází z doby cca před 200–250 tis. roky, pravděpodobně se jedná o neandrtálce. Je to nejsevernější výskyt lidských předků.[7]

Předpokládá se, že v minulosti na ostrově nebo v jeho blízkosti existovala mohutná delta řeky, místo kde se Lena spojovala s Janou.[8]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Столбовой (остров) na ruské Wikipedii.

  1. Matvěj Matvějevič Gedenštrom - polárník na Novosibiřských ostrovech. HedvabnaStezka.cz [online]. 2011-11-23 [cit. 2021-05-02]. Dostupné online. 
  2. BADIGIN, Konstantin Sergejevič. Tři roky v Arktidě. 1. vyd. Praha: Svět sovětů, 1956. 530 s. S. 56. 
  3. Государственный водный реестр: река Столбовая. textual.ru [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05. 
  4. NORDENSKIÖLD, A. E. (Adolf Erik). Die Umsegelung Asiens und Europas auf der Vega : mit einem historischen Rückblick auf frühere Reisen längs der Nordküste der Alten Welt.. [s.l.]: Leipzig : F.A. Brockhaus 1186 s. Dostupné online. 
  5. Список историко-культурных объектов Советской Арктики. sevprostor.ru [online]. 2015-01-09 [cit. 2022-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-09. 
  6. Северный морской путь оснащается современными приборами навигации. www.korabel.ru [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné online. (rusky) 
  7. В Якутии нашли самую северную палеолитическую стоянку древних людей. Новости сибирской науки [online]. 2018-09-01 [cit. 2021-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-08. 
  8. Мамонту некуда возвращаться. Палеонтолог Евгений Мащенко — о мамонтах и перспективах их воссоздания. ТАСС [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-24. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]