Sloupový ostrov
| Sloupový ostrov | |
|---|---|
,_Sentinel-2_satellite_image,_2019-08-03.jpg) Sloupový ostrov na snímku družice Sentinel | |
 | |
  Sloupový ostrov na mapě Sachy | |
| Lokalizace | Moře Laptěvů |
| Stát |  Rusko |
| • republika | Sacha |
| • Souostroví | Novosibiřské ostrovy |
| • Ostrovní skupina | Ljachovské ostrovy |
| Topografie | |
| Rozloha | 170 km² |
| Zeměpisné souřadnice | 74°4′ s. š., 135°55′ v. d. |
| Nejvyšší vrchol | (222 m n. m.) |
| Osídlení | |
| Počet obyvatel | 0 (1. 1. 2021) |
| Hustota zalidnění | 0 obyv./km² |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sloupový ostrov[1][2] (rusky Столбовой) je malý neobydlený ostrov v jihozápadní části Novosibiřských ostrovů ve východní části moře Laptěvů, administrativně patří k ruské republice Sacha.
Rozloha je asi 170 km². Délka od Skalistého mysu (severozápad) k mysu Povorotný (jihovýchod) je 46 km, maximální šířka je 10 km. Nejvyšší bod leží v nadmořské výšce 222 m n. m. Ostrov je tvořen hlavně žulou a převládá na něm arktická tundra. Na severozápadním pobřeží je Mělké jezero (laguna) a v jeho okolí jsou mokřady. Největší řekou ostrova je Sloupová řeka, která je dlouhá 13 km.[3]
V roce 1690 navštívil ostrov bojarský syn Maxim Muchopljev, který ale nebyl prvním objevitelem ostrova, protože na ostrově narazil na mnoho vztyčených křížů a sloupů – důkaz, že ruští námořníci navštěvovali ostrov již před rokem 1690. Poprvé se ostrov objevil na mapě v roce 1698 pod jménem Krestov. V roce 1800 ostrov prozkoumal ruský průzkumník, obchodník a kartograf Jakov Sannikov, podrobně ho v roce 1821 zmapoval ruský objevitel Pjotr Fjodorovič Anžu. Dne 28. srpna 1878 na ostrově zakotvila výzkumná loď Vega vedená švédským cestovatelem Adolfem Nordenskjöldem.[4]
V roce 1914 byl na západním pobřeží ostrova vztyčen posádkou lodi Vajgač velký dřevěný pravoslavný kříž.[5]
V dobách SSSR byla na severozápadním pobřeží ostrova umístěna meteorologická stanice. V roce 2012 byla místo ní zřízena kontrolně-korelační stanice GLONASS / GPS.[6]
Na Sloupovém ostrově byly nalezeny artefakty allalajevské kultury středního paleolitu, pochází z doby cca před 200–250 tis. roky, pravděpodobně se jedná o neandrtálce. Je to nejsevernější výskyt lidských předků.[7]
Předpokládá se, že v minulosti na ostrově nebo v jeho blízkosti existovala mohutná delta řeky, místo kde se Lena spojovala s Janou.[8]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Столбовой (остров) na ruské Wikipedii.
- ↑ Matvěj Matvějevič Gedenštrom - polárník na Novosibiřských ostrovech. HedvabnaStezka.cz [online]. 2011-11-23 [cit. 2021-05-02]. Dostupné online.
- ↑ BADIGIN, Konstantin Sergejevič. Tři roky v Arktidě. 1. vyd. Praha: Svět sovětů, 1956. 530 s. S. 56.
- ↑ Государственный водный реестр: река Столбовая. textual.ru [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05.
- ↑ NORDENSKIÖLD, A. E. (Adolf Erik). Die Umsegelung Asiens und Europas auf der Vega : mit einem historischen Rückblick auf frühere Reisen längs der Nordküste der Alten Welt.. [s.l.]: Leipzig : F.A. Brockhaus 1186 s. Dostupné online.
- ↑ Список историко-культурных объектов Советской Арктики. sevprostor.ru [online]. 2015-01-09 [cit. 2022-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-09.
- ↑ Северный морской путь оснащается современными приборами навигации. www.korabel.ru [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ В Якутии нашли самую северную палеолитическую стоянку древних людей. Новости сибирской науки [online]. 2018-09-01 [cit. 2021-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-08.
- ↑ Мамонту некуда возвращаться. Палеонтолог Евгений Мащенко — о мамонтах и перспективах их воссоздания. ТАСС [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-24.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sloupový ostrov na Wikimedia Commons
