Sloupový ostrov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sloupový ostrov
Sloupový ostrov na snímku družice Sentinel
Sloupový ostrov na snímku družice Sentinel
New Siberian Islands map.png
Sloupový ostrov (Sacha)
Sloupový ostrov na mapě Sachy
LokalizaceMoře Laptěvů
StátRuskoRusko Rusko
• republikaSacha
• SouostrovíNovosibiřské ostrovy
• Ostrovní skupinaLjachovské ostrovy
Topografie
Rozloha170 km²
Zeměpisné souřadnice
Nejvyšší vrchol (222 m n. m.)
Osídlení
Počet obyvatel0 (1. 1. 2021)
Hustota zalidnění0 obyv./km²
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sloupový ostrov[1] (rusky Столбовой) je malý neobydlený ostrov v jihozápadní části Novosibiřských ostrovů ve východní části moře Laptěvů, administrativně patří k ruské republice Sacha.

Rozloha je asi 170 km². Délka od Skalistého mysu (severozápad) k mysu Povorotný (jihovýchod) je 46 km, maximální šířka je 10 km. Nejvyšší bod leží v nadmořské výšce 222 m n. m. Ostrov je tvořen hlavně žulou a převládá na něm arktická tundra. Na severozápadním pobřeží je Mělké jezero (laguna) a v jeho okolí jsou mokřady. Největší řekou ostrova je Sloupová řeka, která je dlouhá 13 km.[2]

V roce 1690 navštívil ostrov bojarský syn Maxim Muchopljev, který ale nebyl prvním objevitelem ostrova, protože na ostrově narazil na mnoho vztyčených křížů a sloupů – důkaz, že ruští námořníci navštěvovali ostrov již před rokem 1690. Poprvé se ostrov objevil na mapě v roce 1698 pod jménem Krestov. V roce 1800 ostrov prozkoumal ruský průzkumník, obchodník a kartograf Jakov Sannikov, podrobně ho v roce 1821 zmapoval ruský objevitel Pjotr Fjodorovič Anžu. Dne 28. srpna 1878 na ostrově zakotvila výzkumná loď Vega vedená švédským cestovatelem Adolfem Nordenskjöldem.[3]

V dobách SSSR byla na severozápadním pobřeží ostrova umístěna meteorologická stanice. V roce 2012 byla místo ní zřízena kontrolně-korelační stanice GLONASS / GPS.[4]

Na Sloupovém ostrově byly nalezeny artefakty allalajevské kultury středního paleolitu, pochází z doby cca před 200–250 tis. roky, pravděpodobně se jedná o neandrtálce. Je to nejsevernější výskyt lidských předků.[5]

Předpokládá se, že v minulosti na ostrově nebo v jeho blízkosti existovala mohutná delta řeky, místo kde se Lena spojovala s Janou.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Столбовой (остров) na ruské Wikipedii.

  1. Matvěj Matvějevič Gedenštrom - polárník na Novosibiřských ostrovech. HedvabnaStezka.cz [online]. 2011-11-23 [cit. 2021-05-02]. Dostupné online. (česky) 
  2. Государственный водный реестр: река Столбовая. textual.ru [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné online. 
  3. NORDENSKIÖLD, A. E. (Adolf Erik). Die Umsegelung Asiens und Europas auf der Vega : mit einem historischen Rückblick auf frühere Reisen längs der Nordküste der Alten Welt.. [s.l.]: Leipzig : F.A. Brockhaus 1186 s. Dostupné online. 
  4. Северный морской путь оснащается современными приборами навигации. www.korabel.ru [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné online. (rusky) 
  5. В Якутии нашли самую северную палеолитическую стоянку древних людей. Новости сибирской науки [online]. 2018-09-01 [cit. 2021-04-24]. Dostupné online. 
  6. Мамонту некуда возвращаться. Палеонтолог Евгений Мащенко — о мамонтах и перспективах их воссоздания. ТАСС [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]