Slepá mapa

Slepá mapa
Autor	Alena Mornštajnová
Země	Česko
Jazyk	čeština
Žánr	román
Vydavatel	Host
Datum vydání	2013
Počet stran	394
ISBN	978-80-7294-887-1
Předchozí a následující dílo
Hotýlek

Slepá mapa je román české spisovatelky Aleny Mornštajnové z roku 2013. Pojednává o osudech tří generací žen z jedné rodiny. Dílo je zasazeno do doby od první světové války až po Gorbačovovu vládu.

Obsah

Román sleduje osudy tří generací žen jedné české rodiny. Příběh začíná ve 20. letech 20. století a soustředí se na Annu, která žije ve vesnici a zažívá těžké časy první republiky a druhé světové války. Její dcera Alžběta prožívá mládí v poválečných letech, kdy se potýká s komplikovanými rodinnými vztahy a hledá své místo ve světě.

Alžbětina dcera Anežka se narodila v 50. letech a dospívá v době normalizace, přičemž musí čelit dilematům a výzvám, které přináší život v socialistickém Československu. Kniha se skládá z mozaiky vzpomínek, dopisů a deníkových záznamů, které odhalují osobní tragédie i radosti jednotlivých postav.

Příběhy těchto žen reflektují nejen jejich osobní životy, ale také širší společenské a historické události, které ovlivňují jejich osudy. Román se dotýká témat jako jsou láska, ztráta, obětování a rodinné vztahy, a ukazuje, jak se velké dějiny promítají do životů obyčejných lidí.

Hlavní postavy

• Anna - Babička, která zažívá těžké časy první republiky a druhé světové války.
• Alžběta - Její dcera, která prožívá mládí v poválečných letech a potýká se s komplikovanými rodinnými vztahy.
• Anežka - Vnučka, která se narodila v 50. letech a dospívá v době normalizace.

Přijetí díla a interpretace

Alena Mornštajnová - autorka knihy

Podle recenze Pavla Kotrly pro Týdeník Rozhlas je román sebevědomým vstupem na literární scénu. Slepou mapu popsal jako rodinnou ságu o třech generacích žen – Anně, Alžbětě a Anežce – jejichž životy jsou ovlivněny klíčovými historickými událostmi, jako jsou hospodářská krize, zabrání Sudet, světové války, komunistický převrat a polistopadová realita. Román je rozdělen do dvou částí. V první části vypravěčka líčí osudy své babičky Anny, která během první světové války ztratí manžela a později umírá na tuberkulózu, a matky Alžběty, která před druhou světovou válkou utíká ze Sudet. Druhá část se zaměřuje na dramatický život vypravěčky Anežky až do současnosti. Hlavní postavy jsou komplexní, mají své klady i zápory, a jejich činy vedou k významným a často tragickým změnám. Příběh je strhující a čtivý, a i přes téměř čtyři sta stran rychle ubíhá. Debut Mornštajnové je podle Kotry pozdní, ale příjemně překvapující. Román se nevyhýbá současnosti, není experimentální, ale jeho kouzlo spočívá v poutavém vyprávění, které recenzent přečetl jedním dechem.

Iva Frühaufová uvedla, že Mornštajnová ve svém vyprávění často zůstává na povrchu a do hloubky motivů a psychologie postav nejde. Postavy jsou charakterizovány především popisem vypravěče a ne jejich jednáním. Fikční svět knihy je však pestrý díky třem hlavním postavám a mnoha dalším, i když ty jsou často jen letmo načrtnuté. Autorka přináší zajímavá témata, ale neprozkoumává je do hloubky, což snižuje potenciál knihy. Například příběh Alžbětina švagra Friedricha Wernera, dozorce s „lidskou tváří“ v koncentračním táboře, je jen stručně naznačený. Kniha také naráží na témata jako role náhody v životě nebo falešné představy o partnerském soužití. Přínosem je různorodost postav, které umožňují různé pohledy na stejné události, například na komunismus z pohledu Alžběty a Anežky. Velkým tématem je také vztah Čechů a Němců.

Pavel Portl v časopise Host zkritizoval poslední část románu a uvedl, že „v poslední fázi už jako by Mornštajnová rezignovala a osmdesátá léta jsou přehledem sovětských generálních tajemníků — Brežněv, Andropov, Černěnko, Gorbačov."