Přeskočit na obsah

Skýtie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Přibližný rozsah Skýtie v oblasti rozšíření východoíránských jazyků (oranžově) v 1. století před naším letopočtem[1]

Skýtie (Skythie či Skytie, řecky Skythiá, z řeckého: Σκυθική, romanizováno: Skythikē) byla v klasickém starověku oblast střední Eurasie obývaná východoíránskými Skyty.[1][2][3] Zahrnovala území střední Asie, části východní Evropy východně od řeky Visly, kdežto východní okraj regionu vymezili Řekové jen vágně. Starověcí Řekové dali jméno Skýtie (nebo Velká Skýtie) všem územím severovýchodně od Evropy a severnímu pobřeží Černého moře.[4] Během doby železné zde vzkvétala skytská kultura.

Skytové - řecké jméno pro tento původně kočovný lid - obývali Skýtii nejpozději od 11. století před naším letopočtem do 2. století našeho letopočtu.[5] V sedmém století př. n. l. Skytové ovládali rozsáhlé oblasti po celé Eurasii, od Černého moře přes Sibiř až po hranice Číny.[6][7] Rozsah a poloha obývaného území se v průběhu času měnily, ale obvykle více na západ a výrazně víc na východ, než je uvedeno na mapě.[8] Některé zdroje říkají, že Skytové byli energičtí ale mírumilovní lidé.[9] Moc toho o nich známo není.

Skýtie byla volná nomádská říše, která vznikla již v 8. století před naším letopočtem. Jádro Skytů dávalo přednost životu na volné noze.[10] Z tohoto období není znám žádný písemný systém, takže většina dnes dostupných písemných informací o regionu a jeho obyvatelích pramení z protohistorických spisů starověkých civilizací, které měly s tímto regionem spojení, zejména těch ze starověkého Řecka, starého Říma a Persie. Nejpodrobnější západní popis je od Hérodota. Možná ve Skýtii ani nebyl a vědci debatují o přesnosti a spolehlivosti jeho znalostí, ale moderní archeologické nálezy některé z jeho starodávných tvrzení potvrdily, takže zůstává jedním z nejužitečnějších spisovatelů o starověké Skýtii. Říká, že skytské vlastní jméno bylo „Scoloti“.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Scythia na anglické Wikipedii.

  1. a b Editors of Encyclopædia Britannica. Scythian – ancient people [online]. 2014-11-14 [cit. 2018-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-27. 
    Editors of Encyclopædia Britannica. Scythian [online]. 2014-04-16 [cit. 2015-05-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-05-21. 
    Scythia (historical empire) [online]. [cit. 2018-09-11]. Dostupné online. 
  2. Scythia [online]. Columbia University Press [cit. 2015-05-16]. Dostupné online. 
  3. The Scythians [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-03-28. 
  4. Scy´thia [online]. Redakce William Smith. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-07-17. 
  5. Thomas A. Lessman. World History Maps [online]. Thomas Lessman, 2004 [cit. 2013-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 December 2013. 
  6. The role of migration in the history of the Eurasian steppe : sedentary civilization vs. "barbarian" and nomad. Redakce Bell-Fialkoff Andrew Villen. 1st. vyd. New York: St. Martin's Press, 2000. ISBN 0312212070. OCLC 909840823 S. 190. 
  7. KENNEDY, Maev. British Museum to go more than skin deep with Scythian exhibition [online]. 2017-05-30 [cit. 2018-10-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Giovanni Boccaccio’s Famous Women translated by Virginia Brown 2001, p. 25; Cambridge and London, Harvard University Press; ISBN 0-674-01130-9 ".....extending from the Black Sea in a northerly direction towards Ocean." In Boccaccio's time the Baltic Sea was known also as Oceanus Sarmaticus.
  9. ELECTRICPULP.COM. SCYTHIANS – Encyclopaedia Iranica [online]. [cit. 2018-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Great Empires of Central Asia, Part 3: Pirates on a Sea of Grass – The Strange Continent. The Strange Continent. 2017-10-28. Dostupné online [cit. 2018-10-03]. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]