Sardinie a Korsika

Sardinie a Korsika (latinsky Provincia Sardinia et Corsica, řecky Έπαρχία Σαρδηνίας και Κορσικής) byla antická římská provincie zahrnující ostrovy Sardinii a Korsiku.

V roce 238 př. n. l. se Kartáginci vzdali Korsiky a Sardinie a z těchto ostrovů se stala římská provincie.^[1] Podle Augustových reforem správy provincií v roce 27 př. n. l. se Sardinie a Korsika staly senátorskou provincií. Provincii spravoval prokonzul s hodností praetora. Římu toto území patřilo po 694 let, až v roce 455 je obsadili Vandalové.^[2]

Vztah k Římu

Provincie Sardinie a Korsika byla Římem udržována v málo urbanizovaném stavu (zejména vnitrozemí obou ostrovů) a mnohdy sloužila jako místo vyhnanství. Gaius Cassius Longinus, konzul roku 30 po K. (pravnuk Gaia Cassia Longina, jednoho z Caesarových vrahů) obviněný Neronem ze spiknutí, byl vyhoštěn v roce 65 na Sardinii. Mnoho Židů a křesťanů bylo Tiberiem posláno na tyto dva ostrovy. Křesťané byli často vyhoštěni na Sardinii, aby byli nuceni pracovat v jejích bohatých dolech nebo v lomech (damnatio ad metalla).

Ačkoliv byly oba ostrovy Římem zanedbávány, přesto sehrály významnou roli v dění celé říše. Zatímco Sardinie poskytovala Římu většinu obilí během římské republiky, Korsika dodávala vosk. Navíc ze všech západořímských provincií poskytovala Sardinie největší počet námořníků římským vojenským flotilám. Sardinie byla také jedním z hlavních dodavatelů kovů římského světa; díky bohatým dolům na stříbro, olovo a měď byla Sardinie třetí mezi všemi římskými provinciemi v množství produkovaných kovů hned po Británii a Hispánii. Těžební produkce během římské nadvlády byla odhadována na asi šest set tisíc tun olova a tisíc tun stříbra.

Města

Carales (dnešní Cagliari) bylo největším městem v celé provincii, v antice dosáhlo populace 30 000 obyvatel. Jeho existence jako městského centra sahá nejméně do 8. století př. K., přičemž Florus jej nazýval urbs urbium, což je město mezi městy. Sardinie a Carales se dostaly pod římskou nadvládu v roce 238 př. n. l., krátce po první punské válce, kdy Římané porazili Kartagince. Při příležitosti římského dobytí ostrova není město zmíněno, ale během druhé punské války sloužilo jako velitelství konzula Tita Manlia Torquata, odkud vedl v roce 215 př. K. své čtyři legie proti vojevůdci Hampsikorovi a jeho sardo-kartáginské armádě. Nejdůležitějšími památkami z římské éry jsou amfiteátr, schopný pojmout až 10 000 diváků, a ruiny římské vily známé jako Tigelliova vila.

Nora, ležící poblíž dnešního města Pula, byla starověkými autory považována za nejstarší město na Sardinii. Stéla z Nory, starověký fénický text nalezený ve městě, skutečně svědčí o významu místa jako přístavu již v 9. století př. K. Nora nabízí mnoho krásných římských mozaik a její amfiteátr patří mezi nejlépe dochované římské památky na ostrově Sardinie.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sardinia and Corsica na anglické Wikipedii.

↑ BAGNALL, Nigel. The Punic Wars: Rome, Carthage, and the Struggle for the Mediterranean. New York: St. Martin’s Press, 1990.
↑ The Editors of Encyclopaedia Britannica. Vandal. Encyclopedia Britannica [online]. Encyclopædia Britannica, inc., 2020-04-23 [cit. 2020-05-20]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Sardinie a Korsika na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] BAGNALL, Nigel. The Punic Wars: Rome, Carthage, and the Struggle for the Mediterranean. New York: St. Martin’s Press, 1990.

[2] The Editors of Encyclopaedia Britannica. Vandal. Encyclopedia Britannica [online]. Encyclopædia Britannica, inc., 2020-04-23 [cit. 2020-05-20]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]