Sü Ta
| Sü Ta | |
|---|---|
 Sü Ta, ilustrace knihy 晩笑堂竹荘畫傳 (Wan-siao tchang-ču čuang-chua čchuan), 1921 | |
| Jiná jména | Tchien-te |
| Narození | 1332 Feng-jang, An-chuej, říše Jüan |
| Úmrtí | 1385 |
| Pohřben/a | hrobka Sü Taa na hoře Čung-šan, Nanking |
| Tituly a úřady | |
| Hlavní rádce zleva v ústředním sekretariátu | |
| Období | 1371 |
| Předchůdce | Li Šan-čchang |
| Nástupce | neobsazeno, od 1377 Chu Wej-jung |
| Panovník | Chung-wu |
| Hlavní rádce zprava v ústředním sekretariátu | |
| Období | 1368–1371 |
| Předchůdce | – (nově zřízeno) |
| Nástupce | Wang Kuang-jang |
| Panovník | Chung-wu |
| kníže z Čung-šan (中山王) | |
| Období | posmrtně (1385) |
| vévoda z Wej (魏国公) | |
| Období | 1370–1385 |
| Předchůdce | – |
| Nástupce | Sü Chuej-cu |
| Vojenská kariéra | |
| Války | povstání rudých turbanů (1353–1368), války říše Ming s Mongoly (1368–1372 a od 1380) |
|
| |
| Národnost | chanská |
| Země | říše Jüan, povstalecká říše Sung, říše Ming |
| Děti | Sü Chuej-cu, Sü Tchien-fu, Sü Jing-sü, Sü Ceng-šou, císařovna Sü I-chua, 3 další dcery |
| Příbuzní | císař Jung-le (zeť) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sü Ta (čínsky pchin-jinem Xú Dá, znaky 徐達; 1332–1385) byl čínský generál, jeden ze zakladatelů říše Ming. Byl přítelem a předním vojevůdcem Chung-wua, prvního mingského císaře, a stal se tchánem jeho syna a třetího mingského císaře Jung-leho.
Jméno
[editovat | editovat zdroj]Sü Ta používal zdvořilostní jméno Tchien-te (čínsky pchin-jinem Tiāndé, znaky 天德). Za zásluhy o stát obdržel posmrtné jméno Wu-ning (čínsky pchin-jinem Wǔníng, znaky zjednodušené 武宁, tradiční 武寧).
Život
[editovat | editovat zdroj]Sü Ta pocházel z okolí Feng-jangu, narodil se roku 1332. Roku 1353 se připojil k povstání rudých turbanů, namířeného proti mongolské vládě nad Čínou, jako jeden z 24 společníků Ču Jüan-čanga, svého přítele z dětství a budoucího císaře Chung-wua. Stal se jedním z nejpřednějších Čuových důstojníků a později generálů, vedl Čuovy armády v bojích proti oddílům věrným mongolské říši Jüan i proti konkurenčním povstaleckým vůdcům.
Koncem roku 1367 Ču Jüan-čang udělil třem svým nejbližším rádcům a generálům tituly vévodů, přičemž Sü Ta obdržel titul vévody z Wej (魏国公).[1] Roku 1368, poté co se Ču Jüan-čang prohlásil prvním mingským císařem, vedl Sü Ta severní tažení mingské armády proti mongolské říši Jüan. Na podzim 1368 dobyl Peking a donutil jüanského císaře Togon Temüra ustoupit z Číny na sever.
Při následujících bojích s Mongoly armáda pod jeho vedením roku 1370 dočasně obsadila Karakorum, hlavní město Mongolska, a získala tisíce zajatců. Pronikl dokonce za Jabloňový hřbet do Zabajkalska, severněji než jakákoli čínská armáda v historii.[2]
Začátkem roku 1376 se jeho dcera Sü I-chua provdala za Ču Tiho, čtvrtého syna Ču Jüan-čanga.[3] I další dvě dcery Sü Taa se staly manželkami císařových synů, a sice třináctého – Ču Kueje, a dvaadvacátého – Ču Jinga.
Od roku 1381 velel pohraniční armádě na severozápadních hranicích říše, přičemž sídlil v pekingu, kde žil i jeho zeť Ču Ti. Každoročně se vracel do hlavního města, Nankingu, podat hlášení císaři a setkat se z rodinou.[4]
Sü Ta onemocněl a zemřel v Nankingu 17. dubna 1385,[5] za nejasných okolností, nicméně nikdy nebyl obviněn ze zrady ani spiknutí, jako řada jeho méně šťastných spolubojovníků. Podle lidové legendy byl alergický na husy, a zemřel poté, co se neodvážil odmítnout husu poslanou mu císařem a snědl ji.[6]
V uznání jeho mimořádného přínosu byl pohřben v areálu císařského pohřebiště u Nankingu, na severní straně hory Čung (Čung-šan).[5] Jeho postavení knížete z Wej zdědil nejstarší syn Sü Chuej-cu, jehož potomci drželi titul vévody z Wej až do zániku říše Ming v polovině 17. století. Současně od počátku 15. století do poloviny 17. století držel rod jeho čtvrtého syna Sü Ceng-šoua hodnost vévody z Ting (定国公).
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Xu Da na anglické Wikipedii.
- ↑ LANGLOIS, John D. The Hung-wu reign, 1368–1398. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. S. 107. (anglicky)
- ↑ Xu Da [online]. Encyclopædia Britannica Online [cit. 2011-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TSAI, Shih-Shan Henry. Perpetual Happiness: The Ming Emperor Yongle. Seattle, Wash.; Chesham: University of Washington Press; Combined Academic, 2002. 286 s. Dostupné online. ISBN 0295981245. S. 28. (anglicky) [Dále jen Tsai (2002)].
- ↑ Tsai, s. 31–32 a 37.
- ↑ a b Tsai, s. 37–38.
- ↑ DENG, Yinke. History of China. Beijing: China Intercontinental Press, 2007. Dostupné online. ISBN 9787508510989. S. 131–132. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sü Ta na Wikimedia Commons
