Přeskočit na obsah

Súrja

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Súrja (sanskrtsky सूर्य, IAST Sūrya) je védský a hinduistický sluneční bůh, jeden z Áditjů, mocných potomků bohyně Aditi. Na rozdíl od ostatních védských božstev si zachoval část svého významu i v hinduismu.

Bohyně úsvitu Ušas je označována jako jeho matka či milenka. Jeho poslem je Púšan a jeho vozatajem Aruna.[1][2]

Jeho dcerou je Súrjá[pozn. 1], zvaná též Duhitá súrjaska „dcera slunce“. Ta je společnou manželkou Ašvinů, božských blíženců, kteří jsou někdy označovány za syny Vivasvána, slunečního boha, který je někdy se Súrjou ztotožňován, či přímo Súrji. Dalším potomkem Súrji je Karnu, kterého zplodil s a lidskou královnou Kuntí, vystupující v Máhábháratě.[3][4]

Etymologie

[editovat | editovat zdroj]

Jméno Súrja je zpravidla odvozováno od praindoevropského neutra *sóh2wl „slunce“ doplněného o sufix -(i)yos/-iā čímž vzniklo *suh2l-iyos. Odpovídá tak theonymům jako řecké Hélios (*hāweliyos) a baltské Saule (*seh2ul-yā). Z prvního kořene vzniklo také sanskrtské súvar/svàr, české slunce, latinské sól a anglické sun, všechny tyto výrazy znamenají „slunce“.[5]

Sluneční kolo a vůz

[editovat | editovat zdroj]

Ve védském období vykazoval Súrja jen slabé individuální rysy. V Rgvédě je reprezentován jako kotouč tažený koňmi nebo jako jedoucí na vozu taženém koňmi. Sluneční kolo tak může být taženo koněm jménem Etaśa „Hbitý“ a vůz zase více koňmi, nejčastěji sedmi.[6]

V Atharvavédě Súrja také pluje v lodi jejíž vesla mohou symbolizovat sluneční paprsky.[7]

Temná strana

[editovat | editovat zdroj]

Ve védské tradici mělo slunce a Súrja také svou odvrácenou temnou stranu spojenou s jeho nočním průchodem podsvětím. V náznacích se tato koncepce objevuje již v Rgvédě a Atharvédě, explicitně je uváděna Jadžurvédě a bráhmanách. V post-védské kosmologii je místo toho slunce v noci zastíněno horou Méru.[8]

Hinduismus

[editovat | editovat zdroj]

Súrja si na rozdíl od mnoha jiných védských božstev udržel svou pozici i v rámci hinduismu. Svědčí o tom například jeho chrám Kónárku z 13. století, který má zpodobňovat jeho sluneční vůz.[9]

Společně s Višnuem, Šivou, Ganéšou a Déví patří mezi hlavní božstva tradice smárta a v malé tradici saura je uctíván jako nejvyšší božstvo.[10]

  1. její jméno je femininum jména jejího otce, lišící se pouze přízvukem.
  1. .ZBAVITEL, Dušan; MERHAUTOVÁ, Eliška; FILIPSKÝ, Jan; KNÍŽKOVÁ, Hana. Bohové s lotosovýma očima. Praha: Vyšehrad, 1986. S. 81–82. [Dále jen Zbavitel (1986)]. 
  2. FILIPSKÝ, Jan. Encyklopedie indické mytologie. Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-52-4. S. 150. [Dále jen Filipský (1998)]. 
  3. PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 78, 83, 105. 
  4. Filipský (1998), s. 25-26,152.
  5. WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-19-928075-9. S. 194. [Dále jen West (2007)]. 
  6. West (2007), s. 201-205.
  7. West (2007), s. 207.
  8. West (2007), s. 219.
  9. Zbavitel (1986), s. 211.
  10. Encyclopædia Britannica - Surya [online]. [cit. 2017-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]