Rufinus z Assisi
| Svatý Rufinus z Assisi | |
|---|---|
 J.L. lemoyne: Socha sv. Rufina Katedrála v Assisi | |
| biskup | |
| Narození | pozdní 2. století? Amasya |
| Úmrtí | 238 Costano (Bastia Umbra) |
| Svátek | 11. srpen, (12. srpen v Assisi) |
| Období | Římská říše |
| Místo pohřbení | Assisi |
| Státní občanství | starověký Řím |
| Úřady | biskup |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství, ortodoxní církve |
| Významné zasvěcené kostely | Katedrála San Rufino v Assisi Trasacco (Abruzzo), Mongiardino Ligure Ochsenwagen |
| Atributy | kámen na krku, kniha, palma |
| Patronem | Assisi, Perugia, kameníků, dělníků |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rufinus z Assisi (italsky Rufino d'Assisi (pozdní 2. století až počátek 3. století? Amasya; † 238 n. l. Costano (místní část města Bastia Umbra, Itálie) byl římský katolický kněz, první biskup diecéze Assisi-Perugia a svatý mučedník.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Jde o historicky doloženou osobnost; dvakrát se o něm zmiňuje již svatý Augustin. Jeho životopis Miracula sancti Rufini episopi sepsal v 11. století teolog Petr Damián.
Rufinus byl původem Řek z maloasijského Pontu. Byl ženatý a měl syna Caesidia, s nímž vstoupil do křesťanské církve a stal se klerikem, zatímco syn zůstal jáhnem. V rodném Pontu (nyní Amasya v Turecku) se již za působení apoštolů zformovala křesťanská komunita. Tam byl Rufinus vysvěcen na kněze. Pronásledován Římany uprchl do Itálie. Tam založil kostely v Marsice (region Abruzzo), kde zůstal jako duchovní jeho syn, a v Assisi, kde byl zvolen za prvního biskupa. Při pronásledování křesťanů za císaře Maximina Thráka jej prokonzul Aspasius dal roku 238 umučit za misijní a kazatelskou činnost. Nedaleko Assisi v údolí u vesnice Costano jej římští vojáci vhodili do řeky s kamenem uvázaným na provaze kolem krku, a tak se Rufinus utopil.[1]
Úcta[editovat | editovat zdroj]
Svatému Rufinovi jsou zasvěceny především středověké kostely ve střední a severní Itálii. Jeho hrob je z mramorového římského sarkofágu se zlatými lvími hlavami, je vsazen do menzy hlavního oltáře katedrály San Rufino v Assisi. Jako retábl téhož oltáře sloužil pozdně gotický deskový polyptych, dílo Niccola Alunna z roku 1462, který byl po zemětřesení v 19. století odstraněn. Od restaurování je vystaven v Kapitulním muzeu v kryptě katedrály. Další obraz sv. Rufina je například v Pinakotéce v Perugii. Jedním z mála center Rufinova kultu mimo Itálii je francouzský Soissons.
Ikonografie[editovat | editovat zdroj]
- Sochy: K nejstarším patří reliéf na tympanonu katedrály v Assisi z roku 1134: uprostřed sedí na trůnu Kristus Vševládce, po jeho pravici Panna Marie, nikoliv jako světice, ale jako dobrá matka (bona mater) a po levici stojí sv. Rufinus s knihou. V chóru katedrály je Rufinova socha z bílého mramoru z 19. století od Jeana-Louise Lemoynea nebo jeho syna Jeana-Baptisty; doplňují ji sochy dalších dvou patronů města, sv. Františka a sv. Kláry.
- Malba: Rufinus bývá vyobrazen jako vousatý biskup, frontálně stojící, oděný do červené kasule, s odznaky biskupského úřadu (infule, pallium a berla). Zřídka je zpodoben jako mučedník s kamenem na provaze, ovinutém kolem krku, nebo s palmovou ratolestí v ruce. V gotické deskové malbě i v renesanci bývá vyobrazen ve skupině světců po pravici Panny Marie, v kompozici Sacra conversazione. Vyskytuje se hlavně na obrazech a sochách Umbrijské školy.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Lexikon der christlichen Ikonographie, Ikonographie der heiligen, svazek 8, Wolfgang Braunfels (ed.). Herder Basel-Freiburg im Breisgau-Rom-Wien 1994, s. 291
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rufinus z Assisi na Wikimedia Commons - (německy) Ökumenisches Heiligenlexikon
- (anglicky) Key to Umbria
