Rebecca Elsonová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rebecca Elsonová
RebeccaElson1987.jpg
Narození 2. ledna 1960
Montréal
Úmrtí 19. května 1999 (ve věku 39 let)
Cambridge
Alma mater Univerzita Britské Kolumbie
Harvardova univerzita
Radcliffe College
Smith College
Pracoviště Univerzita v Cambridgi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rebecca Anne Wood Elsonová (2. ledna 196019. května 1999[1]) byla kanadsko-americká astronomka a spisovatelka.

Raný život a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Rebecca „Becky“ Anne Wood Elsonová se narodila v Montrealu v Quebecu Jeanne Bridgmanové, rozené Hickeyové a Johnu Albertovi Elsonovi (1923–2010), geologovi a profesoru na McGill University. Měla starší sestru Sally, narozenou v roce 1958. Zamlada Rebecca často cestovala s otcem geologem po Kanadě, když otec pracoval na terénním výzkumu.

Elsonová imatrikulovala v roce 1976, ve věku 16 let. K vysokoškolskému studiu si vybrala biologii (se zvláštním zájmem o genetiku), následně jí ale více zaujala astronomie. Získala bakalářský titul na Smith College, kde ji učil Waltraut Seitter. Díky tomu mohla dál pokračovat na St Andrews University v Edinburghu.

Magisterský titul z fyziky získala na University of British Columbia, následovalo postgraduální stipendium financované Kanadskou radou pro přírodní vědy a inženýrský výzkum, jehož výsledkem byla práce „Zkoumání modelů dynamického tření“. Absolvala studijní pobyty na Universitě St Andrewse a v Královské observatoři v Edinburghu, které vedly k jejímu prvnímu publikovanému výzkumnému článku a jejímu zájmu o kulové hvězdokupy.[2]

Doktorát zakončila (1982–1986) v Astronomickém ústavu a na Kristově univerzitě v Cambridge, kde také získala stipendium Isaaca Newtona, studentskou cenu pro zámořský výzkum a stipendium vicekancléře.

Jejím hlavním mentorem byl S. Michael Fall a během doktorské práce strávila nějaký čas na observatoři Mount Stromlo v Canbeře a na observatoři Siding Spring v Coonabarabranu v Novém Jižním Walesu, kde pracovala pod vedením Ken Freemana.

Toto období vedlo k několika vědeckým článkům a její disertační práci „Početné hvězdokupy ve Velkém Magellanově mračnu“, v níž vyvinula profil světelnosti EFF a objevila nečekaně rozšířené profily ve hvězdokupách Velkého Magellanova mračna.

Kariéra v astronomii[editovat | editovat zdroj]

Postdoktorandskou práci vytvářela na Institutu pro pokročilé studium pod dohledem Johna N. Bahcalla a pokračovala v ní ve studiu hvězdokup pomocí pozemních dalekohledů, možnost využití nových schopností Hubbleova kosmického teleskopu byla v té době ještě nedostupná díky opožděnému startu po katastrofě raketoplánu Challenger.

V roce 1987 se stala hlavní autorkou významného recenzního článku o hvězdokupách pro Annual Review of Astronomy and Astrophysics, v roce 1989 nastoupila na Bunting Fellowship na Radcliffe College, kde vyučovala tvůrčí psaní, pracovala také na Harvardu při výuce kurzu psaní pro vědu a etiku.

V roce 1989 byla vybrána jako nejmladší astronomka k desetileté výzkumné práci na Národní akademii věd USA.[2]

Na počátku 90. let se vrátila na Astronomický ústav v Cambridge, aby přijala vědecko-výzkumnou roli, jenž jí zůstala po zbytek krátkého života. Její práce se soustředila na kulové hvězdokupy, chemickou evoluci a formování galaxií. V dubnu 1990, když byly z Hubblova kosmického dalekohledu uvolněny první snímky, přišlo pro mnohé odborníky zklamání, protože snímky byly zkaženy aberací v zrcadle vesmírného dalekohledu. Následovala oprava teleskopu a následné již ostré snímky zrychlily astronomům výzkum, přičemž tým Rebeccy Elson patřil k v té době k jednomu z nejprogresivnějších.

Autorka[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 ve Velké Británii a v roce 2002 ve Spojených státech, byla posmrtně vydána rozsáhlá sbírka básní a esejů Rebeccy Elsonové pod názvem Odpovědnost za úctu, kterou psala od mládí až do smrti. Dílo uspořádal manžel di Cintio a přítelkyně, kolegyně, básnířka Anne Berkeleyová z obsáhlejší literární pozůstalosti. Některé z témat reflektují koncepty fyziky a astronomie, často nečekaně abstraktními nebo hravými způsoby, provázaně s aspekty lidské zkušenosti. Jiné básně vyjadřují hlubokou radost ze života nebo uštěpačné pozorování blížící se smrti. Sbírka byla časopisem The Economist oceněna jako jedna z nejlepších knih roku.[3]

Elsonová za svou krátkou kariéru sama napsala nebo se spolupodílela na sedmdesáti jedna vědeckých příspěvcích, včetně třiceti osmi hlavních článků v recenzovaných vědeckých časopisech.[4][2]

Smrt a odkaz[editovat | editovat zdroj]

Rebecca byla diagnostikována na non-Hodgkinův lymfom ve věku 29 let. Nemoc se léčbou podařilo částečně zpomalit a tak se v roce 1996 provdala za italského umělce Angela di Cintia. Rakovina se však brzy vrátila. Rebecca Elsonová zemřela v Cambridge v květnu 1999, ve věku 39 let [2]

Životopis autorky byl vydán v Oxfordském slovníku národní biografie 13. srpna 2020 jako součást kolekce životopisů astronomů a matematiků.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rebecca Elson na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]