Přeskočit na obsah

Raisa Rudenko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Raisa Rudenko
Narození20. listopadu 1939
Úmrtí3. října 2020 (ve věku 80 let)
Kyjev
Vzdělánívečerní škola pro zdravotní sestry, sekretářky
Povolánísekretářka Ukrajinské Helsinské skupiny
OceněníŘád za odvahu
Partner(ka)Mykola Rudenko
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Raisa Panasivna Rudenko roz. Kaplun (20. listopadu 1939, Dněpropetrovská oblast 3. října 2020, Kyjev)[1] byla ukrajinská disidentka a politická vězeňkyně, manželka Mykoly Rudenka, sekretářka Ukrajinské Helsinské skupiny.[2]

Raisa Kaplun pocházela z rolnické rodiny. Prarodiče z obou stran byli označeni v době stalinismu za kulaky a vysídleni za Ural. Její otec padl ve druhé světové válce.[1] V dětství utrpěla těžký úraz a byla dlouho v kómatu[3], po kterém se musela znovu naučit číst a psát. Roku 1957 se přestěhovala do Kyjeva, aby pečovala o svého nemocného strýce. Zde pracovala a navštěvovala večerní školu pro zdravotní sestry a poté pro sekretářky a písařky. Pracovala jako písařka a poté vedoucí osobního oddělení v sanatoriu Koncha-Zaspa u Kyjeva, kam se přestěhovala. Zde se setkávala s umělci a spisovateli a měla možnost poslouchat zahraniční rozhlasové vysílání.[1] Roku 1964 se provdala za dělníka V. Oniščenka, ale manželství se po roce rozpadlo. V roce 1968 navštěvovala externí pracoviště Kyjevského kulturního institutu, kde potkala svého budoucího manžela Mykolu Rudenka, jehož díla v té době přepisovala. Provdala se za něj roku 1971.[2]

Roku 1972, krátce po svatbě, byla díla Mykoly Rudenka zakázána. Přišel o členství ve Svazu spisovatelů i v Komunistické straně a pracoval jako noční hlídač. Raisu v zaměstnání přeřadili do kotelny a ztratila možnost dokončit studia. Rudenko byl ve styku s moskevskými disidenty i s Amnesty International a poprvé byl zatčen 18. dubna 1975. Jako válečný veterán a invalida byl propuštěn na amnestii k 30. výročí vítězství nad nacismem. 9 listopadu 1976 byl Rudenko zakládajícím členem a prvním předsedou Ukrajinské Helsinské skupiny (UGG) a Raisa se stala stálou sekretářkou, která přepisovala veškeré materiály vydané UGG. Členkou UGG se nestala, protože členové skupiny počítali se zatčením a potřebovali aby zůstala na svobodě.[2]

Mykola Rudenko byl zatčen 5. února 1977 a odsouzen na 7 let v pracovním táboře a 5 let vyhnanství. Raisa se z opatrnosti stýkala pouze s manželkami a příbuznými disidentů, kteří byli dosud na svobodě. KGB na ni vykonávala nátlak, aby se zřekla svého manžela a odsoudila jeho činnost.[1] Navštívila manžela v pracovních táborech Zhh-385/19 a 385/3 v Mordovii a přivezla odtud jeho básně i informace o táborech, přepsala je a odeslala prostřednictvím Andreje Sacharova a Jeleny Bonnerové na Západ.[4] Raisu zatkli 15. dubna 1981. Byla obviněna z "protisovětské agitace a propagandy" a odsouzena na 5 let v pracovním táboře s přísným režimem a 5 let vyhnanství. Trest vykonávala v ženském oddělení pracovního lágru v Mordovii. Manželé Rudenkovi byli propuštěni z tábora roku 1987 a v nuceném vyhnanství se sešli v horské vesnici Maima na Altaji v říjnu. Zde zjistili, že jejich propouštěcí papíry byly podepsány už v květnu 1987.[4] Nemohli se vrátit na Ukrajinu, protože jejich byt byl po Raisině zatčení konfiskován.[2] V prosinci 1987 odjeli do Moskvy, poté do Mnichova a odtud do New Yorku. Mykola Rudenko nastoupil jako redaktor v radiu Svoboda a Raisa pracovala v redakci jejich časopisu.[1]

Roku 1990 byl Mykola Rudenko "rehabilitován" a získal zpět sovětské a poté i ukrajinské občanství, ale Raisa se vrátila až po rozpadu Sovětského svazu roku 1991 a měla problémy získat zpět ukrajinské občanství. Nakonec přijala občanství ve Spojených státech, kde roku 1998 odešla do důchodu. Po přestěhování do domu svého manžela v Kyjevě si musela každé dva roky žádat o povolení k pobytu na Ukrajině.[1] Po smrti svého manžela (1.4.2004) byla editorkou jeho literárního odkazu a pracovala jako sekretářka Serhiy Podolinsky Scholarly Society.[2] Roku 2016 obdržela Řád za odvahu za služby Ukrajině udělený prezidentem Juščenkem.[5] Zemřela 3. října 2020 v Kyjevě po neúspěšné neurochirurgické operaci a dvoutýdenním kómatu ve věku nedožitých 81 let.[4]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]