Přeskočit na obsah

Radikálový iniciátor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Radikálové iniciátory jsou látky, které mohou za mírných podmínek vytvářet radikály a spouštět tak reakce jako jsou radikálové adice, substituce a polymerizace. Většinou mají ve svých molekulách vazby s nízkými energiemi. Používají se při průmyslových procesech, jako je výroba polymerů. Nejčastějšími radikálovými iniciátory jsou molekuly halogenů, azosloučenin a organických peroxidů.

Příklady reakcí

[editovat | editovat zdroj]
  • Organické peroxidy mají v molekulách peroxidové vazby (-O-O-), které lze jednoduše přeměnit na dva radikály s kyslíkovými centry. Vzniklé oxylové radikály jsou značně nestabilní a přeměňují se na stabilnější uhlíkaté radikály;. Příkladem je di-terc-butylperoxid (t-BuOOtBu), vytvářející dva t-butoxyradikály (t-BuO•), které se mění na methylové radikály (CH3•) za odštěpení acetonu. Benzoylperoxid ((C6H5C)OO)2, jež se přemění na oxid uhličitý a fenylové radikály (C6H5•). Častým radikálovým iniciátorem je též methylethylketonperoxid, méně obvykle se rovněž používá acetonperoxid.
  • Anorganické peroxidy lze použít podobně jako organické. Mnoho polymerů se vyrábí z alkenů pomocí peroxodisíranů, které v roztocích vytvářejí síranové radikály,
[O3SO-OSO3]2− 2 [SO4]

které reagují s alkeny za vzniku radikálových síranových esterů, z nichž se následně adicí alkenů tvoří vazby uhlík-uhlík; takto se mimo jiné provádí polymerizace styrenu a fluoralkenů.

Bezpečnost

[editovat | editovat zdroj]

Některé radikálové iniciátory, hlavně azosloučeniny a peroxidy, mohou za vyšších teplot vybouchnout a proto se musejí uschovávat v chladném prostředí.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Radical initiator na anglické Wikipedii.


Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]