Puquina
| Puquina | |
|---|---|
| Rozšíření | do 18. století jižní břeh jezera Titicaca (Peru) |
| Počet mluvčích | mrtvý jazyk |
| Klasifikace | Izolované jazyky |
| Písmo | Latinka |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk | není úředním |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | není |
| ISO 639-2 | sai (B) sai (T) |
| ISO 639-3 | puq |
| Ethnologue | PUQ |
| Wikipedie | |
| není | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Puquina [pukina] je mrtvý jazyk Inků, kterým se dříve hovořilo od jezera Titicaca po severní Chile. Zbytky tohoto vymřelého jazyka můžeme nalézt už jen v jazyce kallawaya (což by měla být kombinace kečui a puquiny). Někdy je výrazem puquina označován jazyk uru, ale nemá to znamenat, že by to mělo něco společného s vymřelým jazykem puquina. Existují i dohady o tom, že uru (uruquilla) není název jazyka, ale název etnika. Puquina patří do nezařazených jazyků.
Autorem doposud známé gramatiky z roku 1590 byl Alonso de Barzana.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ADELAAR, Willem F. H. The Languages of the Andes. [s.l.]: Cambridge University Press 746 s. Dostupné online. ISBN 9781139451123. (anglicky) Google-Books-ID: UiwaUY6KsY8C.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu puquina na Wikimedia Commons
