Prstence Jupiteru

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Schéma Jupiterových prstenců ukazující hlavní čtyři pásy

Planeta Jupiter má systém planetárních prstenců, které jsou známé jako Jupiterovy prstence. Jupiterovy prstence nebyly dlouho rozpoznány, jelikož jsou jen slabé a špatně viditelné. Objeveny tak byly až v roce 1979, kdy kolem planety prolétla sonda Voyager 1[1] a Voyager 2 a později podrobně zkoumány v 90. letech 20. století orbitálním modulem sondy Galileo.[2] Jednalo se o třetí objevený prstencový systém ve sluneční soustavě. Za posledních 25 let byly prstence pozorovány i z pozemských observatoří,[3] na což se využívají největší možné teleskopy na Zemi, či Hubbleův vesmírný dalekohled umístěný na orbitální dráze kolem Země.[4]

Jupiterův systém prstenců je velmi slabý, nezřetelný při pozemských pozorováních a je tvořen převážně prachem.[1][5] Systém je tvořen 4 hlavními částmi: tenkým vnitřním torusem, který je obecně známější spíše pod názvem halo ring, poměrně jasným ale velmi tenkým hlavním prstencem a dvěma prstenci na okraji, které jsou široké a slabé zvané gossamer ring. Tyto dva okrajové prstence byly pojmenovány po dvou Jupiterových měsících Amalthea a Thebe, ze kterých pochází většina materiálu těchto prstenců.[6] Hlavní prstenec a halo prstenec jsou tvořeny materiálem, který nejspíše pochází z dalších měsíců soustavy. Jedná se asi o prach, který byl vyvržen z povrchu Metise a Adrastei a dalších zatím nepozorovaných těles v oblasti. Materiál byl do jejich okolí vyvržen nejspíše vlivem impaktů dalších těles na jejich povrch o veliké rychlosti.[2] Snímky s vysokým rozlišením získaných během cesty sondy New Horizons v únoru roku 2007 přinesly podrobnosti o bohaté skladbě těchto prstenců.

Při pozorování ve viditelném až přechodu do infračerveného světla jsou prstence načervenalé, vyjma halo prstence, který vykazuje namodralou barvu až šedou.[3] Velikost prachových částic v prstencích je různá, ale účinný průřez je největší pro nekulaté částice o poloměru kolem ~15 μm vyjma halo prstence.[7] Halo je oproti tomu tvořené nejspíše částicemi menšími než 1 mikrometr. Odhadovaná hmotnost veškerého materiálu v prstencích se pohybuje okolo 1016 kg včetně odhadu hmotnosti těles, které nejsou zatím pozorována, což odpovídá přibližně hmotnosti měsíce Adrastea.[8] Stáří prstenců není známo, ale je teoreticky možné, že existuje již od vzniku Jupiteru.[8]

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Základní charakteristika čtyř známých Jupiterových prstenců.[5][2][6][7]

Jméno Dosah (km) Šířka (km) Tloušťka (km) Optická hloubka Obsah prachové složky Poznámky
Halo prstenec 92 000–122 500 30 500 12 500 ~1×10−6 100%
Hlavní prstenec 122 500–129 000 6 500 30–300 5,9×10−6 ~25% Ohraničený měsícem Adrastea
Prstenec Amalthea gossamer 129 000–182 000 53 000 2 000 ~1×10−7 100% Spojený s měsícem Amalthea
Prstenec Thebe gossamer 129 000–226 000 97 000 8 400 ~3×10−8 100% Spojený s měsícem Thebe.

Hlavní prstenec[editovat | editovat zdroj]

Mosaika obrázků zachycují prstence planety. Znázorněná jejich pozice (Courtesy NASA/JPL-Caltech)

Úzký a poměrně tenký hlavní prstenec je nejjasnější ze všech částí Jupiterovo prstencového systému. Jeho vnější okraj je situován do vzdálenosti 1,806 RJ odpovídající přibližně 129 000 km; RJ je rovníkový rádius Jupiteru, který je 71 398 km a je tedy ohraničen oběžnou dráhou malého měsíce Adrastea.[5][2] Vnitřní okraj naproti tomu není ohraničen žádným větším tělesem a zasahuje do vzdálenosti přibližně 122 500 km (1,72 RJ).[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b The Jupiter system through the eyes of Voyager 1 [online]. Science, 1979 [cit. 2008-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e The Structure of Jupiter's Ring System as Revealed by the Galileo Imaging Experiment [online]. Icarus, 04/1999 [cit. 2008-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Near Infrared Photometry of the Jovian Ring and Adrastea [online]. Icarus, 10/1999 [cit. 2008-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Keck Infrared Observations of Jupiter's Ring System near Earth's 1997 Ring Plane Crossing [online]. Icarus, 04/1999 [cit. 2008-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c Jupiter's ring system - New results on structure and particle properties [online]. Icarus, 03/1987 [cit. 2008-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b ESPOSITO, Larry W. Planetary rings [online]. 2002 [cit. 2008-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b The jovian rings: new results derived from Cassini, Galileo, Voyager, and Earth-based observations [online]. Icarus, 11/2004 [cit. 2008-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b BURNS, Joseph A. [cit. 2008-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rings of Jupiter na anglické Wikipedii.