Providence Reds

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Providence Reds
Fungování klubu 1926 - 1977
Soutěž American Hockey League
Stadion Rhode Island Auditorium
o kapacitě 5,300 diváků
od 1972 Providence Civic Center o kapacitě 11,075 diváků
Město Providence, Rhode Island
Vítěz American Hockey League 1937/38
1939/40
1948/49
1955/56

Providence Reds byl profesionální tým v ledním hokeji, vystupující v American Hockey League. Klub působil ve městě Providence ve státě Rhode Island. Své domácí zápasy „Rudí“ hráli v dnes již zdemolovaném Rhode Island Auditorium, posledních pět sezon pak v Providence Civic Center. Klub vznikl v roce 1926 a o deset let později se stal jedním z osmi zakládajících celků AHL, ve které hrál až do roku 1977, kdy jej nahradil klub Binghamton Dusters (poslední sezonu 1976/77 odehrál původní tým pod názvem Rhode Island Reds). Hned ve druhé sezoně existence AHL se Providence podařilo ligu vyhrát a získat tak Calder Cup, který později Reds vyhráli ještě třikrát. Klub působil jako farma klubů NHL Boston Bruins (1936-38, 1958-62 a 1963/64), Chicago Blackhawks (1939-41), Toronto Maple Leafs (1942/43), New York Rangers (1955-58 a 1971-76), St. Louis Blues (1968/69 a 1975/76), California Seals (1969-71) a Colorado Rockies (1976/77). Ve své poslední sezoně fungoval také jako záložní celek účastníka WHA New England Whalers.

Dres klubu oblékal například legendární brankář Frank Brimsek, před vznikem AHL v něm působil útočník Albert McCaffery. Od roku 1992 hraje AHL v dnes již přejmenované aréně, ve které ukončovali Reds svoji působnost, mužstvo Providence Bruins.

Úspěchy klubu[editovat | editovat zdroj]

  • Vítěz AHL - 4x (1937/38, 1939/40, 1948/49, 1955/56)
  • Vítěz základní části - 6x (1939/40, 1940/41, 1948/49, 1955/56, 1956/57, 1974/75)
  • Vítěz divize - 10x (1937/48, 1939/40, 1940/41, 1947/48, 1948/49, 1955/56, 1956/57, 1962/63, 1970/71, 1974/75)

Kádry, které vybojovaly Calder Cup[1][editovat | editovat zdroj]

1937/38 - Fred „Bun“ Cook, Johnny Crawford, Mickey Drouillard, Art Giroux, Red Hamill, Mel Hill, James Jarvis, Walter „Jeff“ Kalbfleisch, Jack Keating, Gordon Kuhn, Art Lesieur, Sammy McManus, Lorin Mercer, John Shewchuk, Wilfred Starr, Frank Brimsek (B)

1939/40 - Eddie Ambois, Bob Carse, John Chad, Fred „Bun“ Cook, Joffre Desilets, John Doran, Art Giroux, Hal Jackson, Art Lesieur, Bill MacKenzie, Norman Mann, Crossley Sherwood, John Shill, Wilfred Starr, Clarence Steele, Hub Wilson, Mike Karakas (B)

1948/49 - Maurice „Billy“ Arcand, Roger Bedard, John Chad, Harvey Fraser, Jack Hamilton, Pete Kapusta, Eddie Kullman, Ray LaPlante, Carl Liscombe, Jack McGill, Art Michaluk, Elwin Morris, Bob Paul, Terry Reardon, Chuck Scherza, Jack Stoddard, Danny Summers, Harvey Bennett (B)

1955/56 - Ron Attwell, Jim Bartlett, Dusty Blair, George Bouchard, Andy Branigan, Bruce Cline, Ken Davies, Bill Folk, Aldo Guildolin, Camille Henry, Bill Johansen, Paul Larivee, George McAvoy, Bob Robertson, Ray Ross, Zellio Toppazzini, Johnny Bower (B)

Klubové rekordy[editovat | editovat zdroj]

Góly: 650, Zellio Toppazzini
Asistence: 279, Zellio Toppazzini
Body: 448, Zellio Toppazzini
Trestné minuty: 705, Jim Bartlett
Sezon: 12, Zellio Toppazzini a Harvey Bennett
Odehrané zápasy: 650, Larry Wilson

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://theahl.com/championship-players-s11575