Portál:Geografie/Článek měsíce/2011/07
Čeng Che (Čínsky: pchin-jin: Zhèng Hé, znaky tradiční: 鄭和, zjednodušené: 郑和; 1371–1435), byl čínský muslimský cestovatel, admirál a diplomat. Na dvoře Jung-leho, císaře říše Ming se vypracoval mezi nejpřednější eunuchy. V letech 1405 až 1433 vedl z pověření císařů Jung-leho a Süan-teho sedm rozsáhlých diplomaticko–obchodních námořních expedic vypravených ke státům jihovýchodní Asie, Indie, Arabského poloostrova a východní Afriky.
Rozměry Čeng Cheových expedic i význam jim přikládaný císařem Jung-lem byly bezprecedentní. Tyto výpravy, byť formálně a na krátkou dobu několika desetiletí, uvedly mnoho států Malajského poloostrova, Indonésie, Cejlonu a jižní Indie do závislého postavení vůči mingské Číně a přinesly do Číny nové informace o národech sídlících na březích Indického oceánu. Osudy Malajského poloostrova, Sumatry a Jávy výpravy ovlivnily dlouhodobě, protože patřily mezi faktory dávajícími podnět k emigraci Číňanů do těchto regionů a posílení role čínské kultury v nich. V současné Čínské lidové republice je Čeng Che považován za jednu z vynikajících osobností čínské historie, a jeho plavby, obvykle viděné jako ukázka „mírové“ zahraniční politiky Číny, jsou kladeny do kontrastu k dobyvačným expedicím evropských kolonizátorů 16. – 19. století. (více…)