Portál:Antika/Článek11

Pergamon (řecky Πέργαμος, v dnešní době Bergama v Turecku) bylo starověké řecké město v Mýsii na severozápadním pobřeží Malé Asie. Byl centrem významného helénistického království v 3. a 2. století př. n. l. Po rozpadu Alexandrovy říše připadlo Lýsimachovi a po zániku jeho říše se osamostatnilo pod vládou dynastie Attalovců.

Attalovci, potomci generála Attala, Filetairova otce, který stanul u moci roku 282 př. n. l. byli jedni z nejloajálnějších spojenců Říma ve východním Středomoří. Za vlády Attala I. byli spojenci Říma v 1. a 2. makedonské válce a za vlády Eumena II. se s Římem opět spojili, aby porazili makedonského krále Persea. Jako odměnu za podporu ve válce se seleukovskou říší dostali jejich bývalé území v Malé Asii. Aby předešel válce, odkázal poslední pergamský král Attalos III. Pergamon i s celou říší Římu.

Attalovci Pergamu vládli moudře a s rozvahou. Podporovali svobodná řecká města, kterým ponechali vnitřní autonomii, přičemž samozřejmě podporovali i rozvoj umění. Vítězství nad Galaty (Galy, kteří se dostali až do Malé Asie) bylo zvěčněno na Pergamském oltáři, který je dnes v Berlíně, v Pergamském muzeu. Oltář, na kterém je zobrazena Gigantomachie, byl původně umístěn na Pergamské akropoli, která byla vytvořena podle athénské.