Polykání
Polykání, latinsky deglutice, je složitý proces, při kterém je potrava přemísťována z dutiny ústní skrze hltan do jícnu. Je částečně ovládáno vůlí, z větší části pak reflexně, kdy dochází podrážděním smyslových buněk v hltanu. Polykací potíže se označují jako dysfagie, která se objevuje např. při roztroušené skleróze. Lidé, oproti například lidoopům, nemohou polykat a zároveň dýchat či mluvit.[1]
Fyziologie
[editovat | editovat zdroj]Polykání lze rozdělit do tří fází:
Vůlí ovládaná fáze
[editovat | editovat zdroj]V první fázi jazyk posouvá sousto dozadu k měkkému patru, čímž dochází ke stimulaci mechanoreceptorů v oblasti hltanové úžiny (isthmus faucium). Tím je zahájena automatická, nepřerušitelná fáze polykání.
Faryngeální fáze
[editovat | editovat zdroj]Signál z mechanoreceptorů patrových oblouků je aferentními vlákny n. trigeminus, n. glossopharyngeus a n. vagus veden do jader tractus solitarius a nucleus ambiguus[4] a následně eferentními vlákny n. trigeminus, n. glossopharyngeus, n. vagus a n. hypoglossus[3] (n. V, n. VII, n. XII[4]) zpět do hltanu.
Faryngeální fáze probíhá v následujících krocích:
- Měkké patro je taženo vzhůru, čímž se uzavře vstup do nosní dutiny. (Zároveň se otevřením vstupu do Eustachovy trubice vyrovná tlak na obou stranách ušního bubínku.)
- Palatofaryngeální oblouky se kontrakcí musculus palatopharyngeus k sobě přiblíží, takže vytvoří štěrbinu, kterou projde jen potrava dostatečně rozžvýkaná, zatímco větší sousta se do hltanu nedostanou.
- Dochází k reflexnímu zastavení dýchání (v jakékoliv fázi dechového cyklu). Hlasivkové vazy se k sobě přiblíží, a utěsní hlasovou štěrbinu. Zároveň je larynx tahem suprahyoidních svalů zvedán vzhůru a ventrálně. To vede k překlopení epiglottis, která je vazy udržována na místě, přes vstup do hrtanu (aditus laryngis), jenž uzavře. Díky těmto mechanismům se zabrání proniknutí potravy do dýchacích cest.
- Elevace laryngu zároveň vede k rozšíření vstupu do jícnu. V témž okamžiku je relaxován horní jícnový svěrač (mezi polknutími silně kontrahovaný, aby nebyl vzduch při dýchání nasáván do jícnu) a peristaltickou vlnou svalů hltanu je sousto posunuto do jícnu.[5][3]
Během faryngeální fáze je trachea uzavřená, jícen otevřený a rychlá peristaltická vlna posouvá sousto do horní části jícnu. Celá faryngální fáze trvá 1–2 sekundy.[3]
Ezofageální fáze
[editovat | editovat zdroj]V konečné ezofageální fázi pokračuje peristaltika jícnem a během 8–10 sekund posune sousto do žaludku. Tento děj je řízen n. vagus. Uvízne-li sousto v jícnu, indukuje roztažení jeho stěny sekundární peristaltickou vlnu. Během postupu peristaltické vlny navíc dochází k receptivní relaxaci žaludku (příprava k přijetí sousta). Zároveň také relaxuje dolní jícnový svěrač, který je v klidu uzavřen, aby zabránil refluxu žaludečního obsahu. Nedostatečná relaxace dolního jícnového svěrače může způsobovat achalázii.[5][3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- V tomto článku je použit text článku Polykání ve WikiSkriptech českých a slovenských lékařských fakult zapojených v MEFANETu.
- ↑ https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/120042376 - NEVERBALNI KOMUNIKACE U AFRICKÝCH LIDOOPŮ
- ↑ ROKYTA, Richard. Fyziologie pro bakalářská studia v medicíně, přírodovědných a tělovýchovných oborech. 1. vyd. Praha: ISV, 2000. ISBN 80-85866-45-5. S. 134–135.
- ↑ a b c d e GUYTON, Arthur C; HALL, John E. Textbook of Medical Physiology. 11. vyd. [s.l.]: Elsevier, 2006. (11). Dostupné online. ISBN 978-0-7216-0240-0. S. 782–784.
- ↑ a b GANONG, William F. Přehled lékařské fyziologie. 20. vyd. Praha: Galén, 2005. ISBN 80-7262-311-7. S. 495.
- ↑ a b SILBERNAGL, Stefan; DESPOPOULOS, Agamemnon. Atlas fyziologie člověka. 6. vyd. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0630-X. S. 238.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu polykání na Wikimedia Commons - Potíže s polykáním a řečí
