Přeskočit na obsah

Peregrine Osborne, 2. vévoda z Leedsu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Peregrine Osborne, 2. vévoda z Leedsu
Narození1659
Úmrtí25. červnajul. / 6. července 1729greg. (ve věku 69–70 let)
Povolánípolitik
Politická stranaToryové
ChoťBridget, Duchess of Leeds (od 1682)[1][2]
DětiPeregrine Osborne, 3rd Duke of Leeds[1]
Lady Mary Osborne[3][1]
RodičeThomas Osborne, 1. vévoda z Leedsu[1] a Bridget Osborne, Duchess of Leeds[3][1]
PříbuzníMartha Osborne[1] a Lady Anne Osborne[1] (sourozenci)
Thomas Osborne, 4. vévoda z Leedsu[1] (vnuk)
FunkceMember of the 1661-79 Parliament (1677–1679)
poslanec anglického parlamentu z roku 1679
poslanec anglického parlamentu
poslanec anglického parlamentu z let 1689–90
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Peregrine Osborne, 2. vévoda z Leedsu (Peregrine Osborne, 2nd Duke of Leeds, 2nd Marquess of Carmarthen, 2nd Earl of Danby, 2nd Viscount Osborne and Latimer, 2nd Baron Osborne) (165925. června 1729) byl britský admirál, politik a dvořan, syn významného státníka Thomase Osborna. Od mládí zastával řadu čestných funkcí, sloužil v námořnictvu a za války o španělské dědictví dosáhl hodnosti viceadmirála. Po otci jako dědic titulu vévody zasedal od roku 1712 ve Sněmovně lordů.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako mladší syn prvního ministra 1. vévody z Leedsu, po matce byl spříznen s rodem Bertie. Po smrti staršího bratra Edwarda Osborna, vikomta Latimera (1655–1689), se stal otcovým dědicem. Studoval soukromě, v roce 1671 absolvoval kavalírskou cestu do Francie, poté začal zastávat čestné úřady a v roce 1677 byl zvolen do Dolní sněmovny (poslancem byl do roku 1679 a pak znovu v letech 1689–1690)[pozn. 1], od roku 1680 byl lordem komořím Karla II. Mezitím sloužil v armádě a zúčastnil se nástupnických bojů po Slavné revoluci a v roce 1690 byl jako baron Osborne povolán do Sněmovny lordů. Později sloužil u námořnictva, od roku 1690 byl kapitánem a za devítileté války se zúčastnil neúspěšného obléhání Brestu (1694)[4]. V roce 1697 dosáhl hodnosti kontradmirála a za války o španělské dědictví byl povýšen na viceadmirála (1703).

V roce 1712 po otci zdědil titul vévody z Leedsu, téhož roku se prostřednictvím sňatku svého syna Peregrina stal příbuzným prvního ministra Roberta Harleye. V letech 1711–1714 byl nejvyšším sudím v hrabství Yorkshire a od roku 1713 v tomto hrabství krátce i lordem místodržitelem. Jako stoupenec toryů musel po nástupu hannoverské dynastie opustit své úřady a od té doby žil v soukromí.

Oženil se v roce 1682 s Bridget Hyde (1662–1734), dědičkou bohatého Sira Thomase Hyde (věnem přinesla 100 000 liber). Z jejich manželství pocházely čtyři děti. Nejstarší syn William Osborne, hrabě z Danby (1690–1711), zemřel předčasně, dědicem titulů se stal mladší syn Peregrine, pozdější 3. vévoda z Leedsu (1691–1731). Dcera Mary (1688-1722) byla manželkou 2. vévody z Beaufortu, po ovdovění se podruhé provdala za skotského šlechtice 4. hraběte z Dundonaldu.

  1. Do parlamentu byl zvolen v doplňovacích volbách za město Berwick po úmrtí plukovníka Edwarda Greye. Poslancem se stal v osmnácti letech, tedy nebyl ještě plnoletý. Podobnou analogii, kdy se členem Dolní sněmovny stal nezletilý syn prvního ministra, lze najít později například v případě hraběte Godolphina a jeho syna Francise, který byl do parlamentu zvolen v sedmnácti letech.
  1. a b c d e f g h Kindred Britain.
  2. Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  3. a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  4. KOVAŘÍK, Jiří: Války na moři. Bitvy a osudy válečníků V. 1652–1712; Třebíč, 2019 s. 338–339 ISBN 978-80-7497-291-1

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]