Papyrus 45

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Papyrus 45 na anglické Wikipedii.

Papyrus 45

Papyrus 45 (zkráceně P 45) je raný novozákonní rukopis, který je součástí Papyrů Chestera Beattyho. Paleograficky byl rukopis datován do 3. století n. l.[1] Sestává z textů Matoušova evangelia 20-21 a 25-26; Markova evangelia 4-9 a 11-12; Lukášova evangelia 6-7 a 9-14; Janova evangelia 4-5 a 10-11; Skutcích apoštolů 4-17. Rukopis se momentálně nachází v knihovně Chestera Beattyho v Dublinu, kromě jednoho listu, který sestává z Mt 25,41-26,39 a který se nachází v Rakouské národní knihovně ve Vídni.[2]

Stav rukopisu[editovat | editovat zdroj]

Rukopis je silně poškozený a fragmentovaný. Papyrus byl svázán do kodexu, který se mohl skládat až z 220 stran, dochovalo se jich však pouze 30 (dva z Matouše, šest z Marka, sedm z Lukáše, dva z Jana a 13 ze Skutků). Všechny stránky mají mezery s velmi malým počtem řádků. Listy Matouše a Jana jsou nejmenší. Původní stránky byly o rozměrech přibližně 10 x 8 palců. Na rozdíl od mnoha jiných zachovaných rukopisů z 3. století, které obvykle obsahovaly pouze evangelium, nebo katolické listy nebo pouze pavlovské epištoly, obsahoval tento rukopis více než jedno seskupení textů Nového zákona. Základem této hypotézy je používání 2 listů P45 přeložených tak, aby ve výsledku tvořily 8 stran textu, tak jako tomu bylo u většiny ostatních rukopisů.[3]

Charakteristika textu[editovat | editovat zdroj]

Kvůli rozsahu poškození bylo pro badatele obtížné určit typ textu. Rukopis byl získán Alfredem Chesterem Beattym v první polovině 20. století a publikován v roce 1933 v knize The Chester Beatty Biblical Papyri, Descriptions and Texts of Twelve Manuscripts on Papyrus of the Greek Bible Fredericem G. Kenyonem. Kenyon identifikoval text Markova evangelia v P45 jako caesarejský typ, podle definice Burnetta Hillmana Streetera.[4] Hollis Huston kritizoval Kenyovu transkripci různých, částečně zachovaných slov a dospěl k závěru, že kapitoly 6 a 11 z Marka v P45 se nemohou úhledně hodit do jednoho textového typu, zvláště ne caesarejského, protože rukopis předchází rozlišovacím textům pro každý typ ze 4. a 5. století.[5]

Typ textu[editovat | editovat zdroj]

P45 má relativně úzký statistický vztah s Washingtonským evangelijním kodexem v Markovi a v menší míře s Family 13. Citováním studie Larryho Hurtada, Text-Critical Methodology and the Pre-Caesarean Text: Codex W in the Gospel of Mark,[6] Eldon Jay Epp souhlasí s tvrzením, že zde není žádná spojitost s caesarenským nebo pre-caesarenským textem v Markovi. Také zde není silné spojení s alexandrijským textovým typem Vatikánského kodexu, západním textovým typem Bezova kodexu a byzantským textovým typem Textus receptus.[7] Jiná hypotéza je, že P45 pochází z alexandrijské tradice, ale má mnoho textových variant a harmonizací, jejichž snahou bylo "vylepšit" text stylisticky. Přestože je stále obtížné zařadit rukopis historicky do kategorie textů, většina vědců dnes souhlasí s tím, na rozdíl od Kenyona, že text není caesarejského typu.

Textový charakter rukopisu se liší od knihy ke knize. Na základě Marka, multivariační analýza přístrojových dat z UBS Greek New Testament (4th ed.)[8] zařazuje P45 do skupiny, která zahrnuje Washingtonský evangelijní kodex (kapitoly 5-16), Codex Koridethi, Family 1, 28, 205. 565; sinajské syrské, arménské a gruzínské verze; a Origenovy citace.[9] Tato skupina odpovídá tomu, co Streeter nazývá "východním typem" textu.[10] Na základě Lukáše, jedenáctimístný oddíl PAM založený na řeckých rukopisný datech spojených s INTF's parallel Pericopes volume[11] umisťuje rukopis do skupiny s Efrémovým kodexem (C 04), Codex Regius (L 019), Codex Zacynthius (Ξ 040), 33, 892, a 1241.[12] Na základě Skutků, je nejblíže k alexandrijskému textu.

Počítá se s tím, že kodex vynechal Pericope Adulterae (J 7,53-8,11).[13]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KENYON, FREDERIC GEORGE, 1863-1952. The Chester Beatty biblical papyri. descriptions and texts of twelve manuscripts on papyrus of the Greek Bible. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. OCLC 786076030 
  2. ALAND, KURT. Der Text des Neuen Testaments : Einführung in die wissenschaftlichen Ausgaben sowie in Theorie und Praxis der modernen Textkritik. 2., erg. und erw. Aufl., [Nachdr.]. vyd. Stuttgart: Dt. Bibelges 374 Seiten s. Dostupné online. ISBN 978-3-438-06025-9, ISBN 3-438-06025-6. OCLC 180084410 S. 109. 
  3. METZGER, BRUCE M. (BRUCE MANNING), 1914-2007. The text of the New Testament : its transmission, corruption, and restoration. 3rd enl. ed. vyd. New York: Oxford University Press ix, 310 pages s. Dostupné online. ISBN 0-19-507297-9, ISBN 978-0-19-507297-6. OCLC 23766279 S. 54. 
  4. HUSTON, Hollis W. Mark 6 and 11 in P 45 and in the Caesarean Text. Journal of Biblical Literature. 1955-12, roč. 74, čís. 4, s. 262. Dostupné online [cit. 2020-02-06]. DOI:10.2307/3261672. 
  5. HUSTON, Hollis W. Mark 6 and 11 in P 45 and in the Caesarean Text. Journal of Biblical Literature. 1955-12, roč. 74, čís. 4, s. 262. Dostupné online [cit. 2020-02-06]. DOI:10.2307/3261672. 
  6. HURTADO, Larry W. Text-Critical Methodology and the Pre-Caesarean Text: Codex W in the Gospel of Mark. Studies and Documents 43. vyd. Eerdmans: Grand Rapids, 1981. ISBN 0-8028-1872-2. 
  7. EPP, Eldon Jay. The Twentieth Century Interlude in New Testament Textual Criticism. Journal of Biblical Literature. 1974-09, roč. 93, čís. 3, s. 386-414. Dostupné online [cit. 2020-02-06]. DOI:10.2307/3263386. 
  8. ALAND (ET AL.). The Greek New Testament. 3d ed. vyd. New York: United Bible Societies, 1998. lxii, 918, 203 pages s. Dostupné online. ISBN 3-438-05110-9, ISBN 978-3-438-05110-3. OCLC 2480294 
  9. FINNEY, Timothy. How to Discover Textual Groups. Digital Studies/Le champ numérique. 2018-05-10, roč. 8, čís. 1, s. 7. Dostupné online [cit. 2020-02-06]. ISSN 1918-3666. DOI:10.16995/dscn.291. (anglicky) 
  10. STREETER, Burnett. The four Gospels: a study of origins, etc.. London: Macmillan & Co, 1924. 622 s. S. 27, 108. 
  11. HOLGER STRUTWOLF AND KLAUS WACHTEL (EDS.). Novum Testamentum Graecum: Editio Critica Maior: Parallel Pericopes: Special Volume Regarding the Synoptic Gospels. Stuttgart: German Bible Society, 2011. 
  12. PAM (PARTITIONING AROUND MEDOIDS) JE TECHNIKA S VÍCE PROMĚNNÝMI ANALÝZAMI. POPIS VIZ:. Views of New Testament Textual Space. www.tfinney.net [online]. [cit. 2020-02-06]. Dostupné online. 
  13. SKEAT, T. C. (THEODORE CRESSY). The collected biblical writings of T.C. Skeat. Leiden: Brill 1 online resource (xxxiv, 298 pages) s. Dostupné online. ISBN 1-4294-0710-7, ISBN 978-1-4294-0710-6. OCLC 191929162 S. 147. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]