Půdní zrnitost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Půdní zrnitost je fyzikální vlastnost půdy určující fyzikální frakcionizaci půdy.

Zrnitost ovlivňuje mechanické vlastnosti půdy (např. při orbě) a texturu. Zrnitost se určuje pomocí sít, sedimentací, vyplavováním nebo jiným způsobem. Při určování zrnitosti takřka vždy dochází k rozdělení na dvě frakce: jemnozem a skelet. To se provádí u půdy suché po rozdrcení hrud na jemnou složku na sítech o průměru děr 2 mm. Jemnozem se dále upravuje chemickými nebo fyzikálními metodami, aby došlo k rozdělení jemných stmelených částí. Výsledky se vyjadřují v procentech hmotnosti jednotlivých frakcí.

Rozdělení zrnitostních frakcí[editovat | editovat zdroj]

K rozdělení zrnitostních frakcí se v pedologické praxi užívá několik systémů, protože tato problematika nebyla dosud sjednocena. V ČR se používá např. rozdělení zrnitostních frakcí podle Nováka nebo rozdělení frakcí dle československé státní normy ČSN 72 1001.

Rozdělení zrnitostních frakcí dle Nováka[editovat | editovat zdroj]

Půdní druhy[editovat | editovat zdroj]

Ani při rozdělení půd na půdní druhy nepanuje v pedologické praxi jednotné členění. Půdní druhy se vyčleňují na základě procentuálního zastoupení jednotlivých frakcí ve vzorku. Obecným problémem členění je fakt, že s nárůstem hloubky roste i skeletovitost a některé půdy jsou dosti heterogenní ve svém profilu. V ČR se nejčastěji používá dvou klasifikačních systémů: dle Nováka a Kopeckého klasifikační stupnice.

1. lehká (písčitá) – sypká půda

  • půdou protéká rychle voda, půda rychle vyschne
  • je nutné intenzivní zavlažování
  • pěstují se v ní mírně náročné plodiny

2. středně těžká (hlinitá) půda; převažuje

  • optimální proces vsakování vody
  • vyskytuje se většinou v nížinách, tam kde byly spraše
  • hlinitá půda je nejúrodnější

3. těžká půda (jílovitá)

  • pro vodu je nepropustná; na povrchu voda stojí, dokud louže nevyschne

Rozdělení půdních druhů dle Nováka[editovat | editovat zdroj]

Vychází z velikosti částic v půdě.
Dle obsahu I. kategorie < (0,01 mm) v procentech (%) dělí Novák půdní druhy na:

  • písčitý (0–10)
  • hlinitopísčitý (10–20)
  • písčitohlinitý (20–30)
  • hlinitý (30–45)
  • jílovitohlinitý (45–60)
  • jílovitý (60–75)
  • jíl (nad 75).

Podle Nováka

  • písčitá a hlinitopísčitá: podle zpracovatelnosti lehká, obsah jílu 0–10 % a 10–20 %
  • písčitohlinitá a hlinitá: podle zpracovatelnosti střední, obsah jílu 20–30 % a 30–45 %
  • jílovitohlinitá, jílovitá a jíl: podle zpracovatelnosti těžká, obsah jílu 45–60 %, 60–75 % a nad 75 %

Kopeckého klasifikační stupnice[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]