Příkaz (programování)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Příkaz (anglicky statement) je nejmenší samostatný prvek programu v imperativních programovacích jazycích vyjadřující nějakou činnost, která má být provedena.[1] Program v imperativním jazyce je obvykle sada podprogramů tvořených posloupností příkazů. Příkaz se může skládat z menších částí (např. výrazů).

Programovací jazyky obvykle rozlišují:

  • výraz – vyhodnotí se na určitou hodnotu
  • příkaz – obsahuje proveditelný kód
    • jednoduchý příkaz
    • složený příkaz (blok) – může obsahovat jeden nebo více příkazů
  • deklaraci, případně definici

Druhy příkazů[editovat | editovat zdroj]

Jednoduché příkazy[editovat | editovat zdroj]

Složené příkazy[editovat | editovat zdroj]

Syntaxe[editovat | editovat zdroj]

Vzhled příkazů vytváří vzhled programu. Programovací jazyky jsou charakterizovány příkazy, které používají (např. jazyky používající složené závorky pro bloku). Příkazy často začínají slovem, které určuje, o jaký příkaz se jedná, např. if, while nebo repeat. Tato slova jsou často vyhrazená (klíčová), což znamená, že je nelze používat jako identifikátory proměnných nebo funkcí. V imperativních jazycích obvykle má každý příkaz specifickou syntaxi odlišnou od volání funkce. Pro popis syntaxe příkazů se obvykle používá Backusova-Naurova forma nebo syntaktické diagramy.

Sémantika[editovat | editovat zdroj]

Po sémantické stránce se příkazy obvykle odlišují od volání podprogramů v tom, jak pracují s parametry. Parametry podprogramů se obvykle vyhodnocují jednou před voláním funkce. Naproti tomu parametry příkazu se vyhodnocují opakovaně (například podmínka while-cyklu nebo vůbec (např. tělo while-cyklu). Takovéto parametry příkazu jsou technicky parametry volané jménem. Tyto parametry se vyhodnocují, pouze pokud je to potřeba (lenivé vyhodnocování). Pokud jazyk poskytuje parametry volané jménem, je možné chování příkazů implementovat podprogramy (viz Lisp). Jinak je popis sémantiky příkazů mimo možnosti jazyka, proto popisy jazyka obvykle popisují sémantiku přirozeným jazykem.

Výrazy[editovat | editovat zdroj]

Ve většině jazyků se příkazy odlišují od výrazů tím, že příkazy nevracejí hodnotu a jsou volány pouze pro své vedlejší efekty, zatímco výrazy vracejí hodnotu a často nemají žádné vedlejší efekty. Mezi imperativními jazyky je ALGOL 68 jedním z mála jazyků, kde i příkazy mohou vracet výsledek. V jazycích, které kombinují imperativní a funkcionální přístup, jako jsou jazyky skupiny Lispu, se výrazy a příkazy nerozlišují; dokonce i výrazy prováděné v sekvenčním kontextu pouze pro své vedlejší účinky a výrazy vracející hodnoty nejsou považovány za výrazy. Čistě funkcionální jazyky příkazy vůbec nemají, mají pouze výrazy.

Rozšiřitelnost[editovat | editovat zdroj]

Většina jazyků má pevný počet příkazů definovaných jazykem. Rozšiřitelné jazyky, které umožňují, aby si programátor definoval nové příkazy, jsou spíše experimentální.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Statement (computer science) na anglické Wikipedii.

  1. statement [online]. webopedia [cit. 2015-03-03]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]