Přídolí (geologie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
perioda

/ útvar

epocha /

oddělení

počátek[1]v Ma B2k[pozn. 1] odchylka počátku

v ±Ma[1]

délka trvání

v Ma

devon
silur přídolí 423 2,3 3,8
ludlow 427,4 0,5 4,4
wenlock 433,4 0,8 6
llandovery 443,8 1,5 10,4
ordovik

Přídolí[2] (dříve též přídol) je v geologii oddělení siluru. Stejnojmenná epocha, ve které přídolské oddělení vznikalo, trvala necelé 4 miliony let. Začala přibližně před 423 miliony roky a skončila asi před 419,2 miliony let. Přídolí předcházela ludlowská epocha a po něm následovala devonská perioda. Přídolí se již dále na žádné stupně nedělí.

Pojmenování[editovat | editovat zdroj]

Oddělení pojmenovali roku 1948 Ferdinand Prantl a Alois Přibyl[zdroj?] podle části obce Velká Chuchle[2], dnes pražské čtvrti. Nachází se zde oblast Homolka a Přídolí, která byla vyhlášena v roce 1982 jako přírodní rezervace.[3]

Rozhraní[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní stratotyp hranice ludlow – přídolí (Pridolium) je v lomu Požár 1 v Praze-Řeporyjích. Je dána prvním výskytem graptolitů druhu Monograptus parultimus. Přídolí a tím celý silur pak končí prvním výskytem graptolitů druhu Monograptus uniformis. Jako stratotyp této hranice (mezi silurem a devonem) byl určen Mezinárodní komisí pro stratigrafii Klonk u Suchomast (jižně od Berouna). Je to národní přírodní památka spadající pod CHKO Český Kras. Jde o první vyhlášený stratotyp na světě (1972).[zdroj?] Jedná se o skalnatý svah ležící při pravém břehu Suchomastského potoka. Jsou zde dvě souvrství svrchního siluru (kopaninské, požárské) a jedno souvrství spodního devonu (lochkovské). Kopaninské souvrství je tvořeno tufitickými vápnitými břidlicemi, požárské souvrství šedými deskovitými vápenci a v lochkovském souvrství jsou jemné bioklastické vápence.[4] Stratotyp se specificky nachází ve facii radotínských vápenců, tvořených rytmickým střídáním tmavě šedých bitumenózních vápenců a černošedých vápnitých břidlic. Hraniční vrstvy jsou zcela bez narušení tektonickými procesy, nenachází se zde ani žádná faciální změna a profil tvoří jediný kontinuitní sled.[5] V lokalitě se nachází unikátní památník, který představuje dvě geologické vrstvy spjaté mezinárodním usnesením. Byl vystavěn roku 1977, autorem je akademický sochař Jiří Novotný. Je vyroben ze zbuzanského mramoru (dvorecko - prokopské vápence), váží 6 tun a je vůbec prvním památníkem svého druhu.[6]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Počátek jednotky, resp. stáří její báze (dolní hranice), se uvádí v miliónech let před dneškem (přesněji před rokem 2000). Data jsou nepřesná s odchylkou až několik procent. To je způsobeno převážně nejistotou použitého měření.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pridolium na německé Wikipedii.

  1. a b INTERNATIONAL CHRONOSTRATIGRAPHIC CHART v 2018/07 [online]. International Commission on Stratigraphy [cit. 2018-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Stratigrafická tabulka. www.geology.cz [online]. Česká stratigrafická komise, 2012 [cit. 2018-03-27]. Dostupné online. 
  3. Homolka a Přídolí. www.turistik.cz [online]. [cit. 2018-12-05]. Dostupné online. 
  4. Geologické lokality - Vyhledávání - Klonk. lokality.geology.cz [online]. [cit. 2018-12-05]. Dostupné online. 
  5. CHLUPÁČ, Ivo. Geologické zajímavosti pražského okolí. 1. vyd. Praha: Academia, 1988. 250 s. ISBN 21-035-88. 
  6. Národní přírodní památka Klonk. www.cittadella.cz [online]. [cit. 2018-12-05]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHLUPÁČ, Ivo. Geologické zajímavosti pražského okolí. 1. vyd. Praha: Academia, 1988. 250 s. ISBN 21-035-88. 
  • CHLUPÁČ, Ivo. Geologická minulost České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. 436 s. ISBN 80-200-0914-0. 
  • SVOBODA, Josef Fr.; VĚDEČTÍ REDAKTOŘI: KAREL ŽEBERA, IVO CHLUPÁČ. Naučný geologický slovník,II. díl, N – Ž. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, Československá akademie věd, 1961. 832 s. S. 242. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]