Otradovec
Otradovec je příjmení českého původu. Jeho nejstarším nositelem byl zřejmě vladyka Otrad, zakladatel Červených Otradovic. Osobní jméno Otrad je hojně doloženo a významem se rovnalo jménu Nerad (z příslovce nerad = s nechutí, z přinucení).[1] Příjmení se uvádí již v roce 1396 u Jana Otrada, zvaného Otradovec.[2] Pro svou složitost bývá někdy komoleno do forem: v ČR Votradovec či Vodradovetz, v USA Otradoveck, Otradovic, Otradovek, Otradouec, Otradowes, Otradevic, Otradowik, Otrodowiczs, a Ottradovetz v Rakousku a Německu. Vyskytuje se také podobné příjmení Otradovský či Otradovská, které bylo zřejmě dáváno lidem z Otradova či Otradovic.
Statistika
[editovat | editovat zdroj]V roce 2021 bylo v ČR 213 osob s příjmením Otradovec. Nejvíce ve Středočeském kraji – 78, z toho 43 v benešovském okrese.[3] Dále 207 osob bylo s příjmením Otradovcová. Variantu „Votradovec“ nosilo 7 osob a „Votradovcová“ 8 osob.[4] U všech variant byla největší koncentrace na území obce s RP – Votice.
Kromě ČR žilo v roce 2021 několik nositelů těchto jmen i v dalších zemích. Na Slovensku v Považské Bystrici, v Dubnici nad Váhom,[5] Levoče.[6] Zřejmě největší počet krajanů je v USA, přičemž třetina všech Otradovců v USA žije ve státě Wisconsin. Významnější počet osob je v Marylandu a Missouri, menší pak ve státě Illinoa a Californie. V celých USA se jedná o 387 osob, tedy obdobný počet jako v ČR. Jednotky osob se nachází i v Kanadě, Rakousku, Velké Británii a Kambodži.[7] V Německu a Rakousku převládá varianta „Ottradovetz“.[8]
Významní nositelé
[editovat | editovat zdroj]- Domahost z Otradova - podle V. Hájka z Libočan vyslanec knížectví Českého k císaři Fridrichu Barbarossa v roce 1182, historik V. Flajšhans pokládá jméno za vymyšlené.[9] Pozdější Rožmberská kronika opata Norberta jej uvádí též.[10]
- klerik Štěpán, syn Otradův z Vitamovic – farář v Bedřichovicích od 3. června 1361.[11]
- Mikeš z Otradova - jeden z nejstarších zaznamenaných nositelů přídomku "de Otradowa". Obyvatel dnešní pražské ulice 28. října v roce 1380.[12][13]
- Jan Otrad z Vitanovic – šlechtic a poprávce kraje Kouřimského.[14]
- Jan Otrad z Malovar (dnes část obce Velvary) - poprávce [15]
- František Otradovec – kovářský mistr v Komíně u Brna
- Mikuláš Škopek z Bílých Otradovic – český renesanční šlechtic, majitel peckovského panství.[16]
- František Otradovec - padlý strážmistr během Pražského povstání.[17]
- Antonín Otradovec – poslanec Národního shromáždění ČSR
- Doc. MUDr. Jiří Otradovec, CSc. – československý neurooftalmolog
- P. Ludvík Otradovec SDB – římskokatolický kněz, člen řádu saleziánů, vězněn komunistickým režimem v koncentračním táboře v Oseku u Duchcova.[18]
- Vladimír a Stanislav Otradovcové – podnikatelé ve zpracování kovů.[19]
- Tomáš Jan Otradovec – bývalý brněnský zastupitel za TOP09
Otradové z Vitanovic
[editovat | editovat zdroj]Rod Otradů z Vitanovic je doložen už v roce 1361, kdy se Štěpán Otrad stal farářem v Bedřichovicích.[11] Další zmíňka je o třech generacích Janů Otradů z Vitanovic, kdy Jan I. koupil se Štěpánem, farářem vožickým od Václava ze Střelítova několik kmetcích dvorců v Damněnicích. Jelikož se mu zřejmě dařilo, přikoupil v roce 1403 Vrcholtovice. Po smrti Jana II. král Ladislav přiřknul příjem z Daměnic, Pravětic a Podolí Janu III. Otradovi, se kterým se o toto dědictví přela obec vožická a za vlády krále Jiřího z Poděbrad v roce 1460 došlo k soudu. [14] Také Jan Otrad avšak z Otradovic je zmiňován jako patron, který prosadil za faráře v Petrovicích v roce 1402 Jana Mašovce.[20]
Heraldika
[editovat | editovat zdroj]Znakem rodu Otradovů z Vitanovic byly dva rozpjaté bůvolí rohy.[14] V roce 1378 měli za klenot květinu o pěti lupenech nebo poloviční hvězdu, na pečeti také půl hvězdy s pěti špicemi. Pečetidlo Jana Otrada s květinou bylo z Archivu Národního muzea zcizeno v květnu 1995.[21] Jan Otrad měl v roce 1400 na štítě dvě takové půlhvězdy obrácené špičkami ven.[22]
U Hynka z Otradic se uvádí v roce 1397 na erbu dvě sekery. Svatbové z Otradovic měli také dvě zbraně, avšak kopí křížem přeložená. Škopkové z Otradovic měli na štítě škopek s tyčí skrze ucha prostrčenou, barevně se uvádí ve dvou variantách - zlaté na modrém nebo zlaté na červeném. Albrecht Nedražický z Otradovic měl na štítě i náhrobku dvě zkřížené lopaty. [23]
Legionáři
[editovat | editovat zdroj]Seznam identifikovaných legionářů, nositelů tohoto jména:[24]
- Antonín Otradovec (* 22. 7. 1895 Podolí, okr. Votice)
- Antonín Otradovec (* 9. 6. 1892)
- František Otradovec (* 31. 10. 1870 Praha)
- Jan Otradovec (* 26. 7. 1880 Milevsko, okr. Milevsko)
- Josef Otradovec (* 23. 1. 1891 Chotýšany, okr. Benešov)
- Josef Otradovec (* 31. 12. 1891 Čouš?, okr. Most)
- František Otradovský (* 22. 3. 1888 Chrudim)
- Karel Otradovský (* 28. 1. 1896 Grubine Polie, okr. Daruvar S. H. S., dnes Grubišno Polje v Chorvatsku)
Padlí vojáci
[editovat | editovat zdroj]Seznam nahlášených padlých vojaků z První světové války:
- Josef Otradovec z Vlašimi (* 1892 - +1916)[25]
- Ladislav Otradovec z Červeného Újezda, Sedlčany (* 1892 - +1916)[25]
- Václav Otradovec z Velkého Semtína, dnes Olbramovice, Sedlčany (* 1895 - +1916)[26]
- František Otradovec z Červeného Újezda, Sedlčany (* 1888 - +1916)[27]
- Josef Otradovec z Vlašimi (*1890 - +1914/1915)[28]
- Antonín Otradovec z Neustupova, Sedlčany (*1890 - +1917)[29]
Obce
[editovat | editovat zdroj]Na území ČR se nachází několik obcí souvisejícího názvu:
- Otradov – v okrese Chrudim. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1349. Od roku 1392 se jmenuje Otradov.[1]
- Otradov – svobodnická ves, část obce Zvěstov, okres Benešov.
- Červené Otradovice – část obce Jankov, okres Benešov. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1385.
- Otradovice – část obce Skorkov, okres Mladá Boleslav. První písemná zmínka o vesnici je z roku 1547.
- Bílé Otradovice – část obce Votice, okres Benešov. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1378.
- Otradice – místní část Náměšti nad Oslavou. První písemná zmínka pochází z roku 1209.
Na území Ukrajiny se nachází obce:
- Otradovo u Charkova. Ukrajinsky Odradove.
- Otradovo u Oděsy. Ukrajinsky Odradove.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Otradov — PSK. www.ptejteseknihovny.cz [online]. [cit. 2021-10-25]. Dostupné online.
- ↑ Muzeum České Sibiře, Vrcholtovice. www.ceskasibir.cz [online]. [cit. 2022-11-02]. Dostupné online.
- ↑ Příjmení Otradovec Naše jména Aktuální databáze křestních jmen a příjmení, jejich četnost, význam a původ , svátek. www.nasejmena.cz [online]. [cit. 2021-10-25]. Dostupné online.
- ↑ SAMEK, Ondřej Malačka, Jan. Příjmení | Otradovcová: 207 | KdeJsme.cz | Četnost příjmení nebo jména v České republice. www.kdejsme.cz [online]. [cit. 2021-10-25]. Dostupné online.
- ↑ Votradovec - telefónne čísla a adresa | 1 | Telefónny zoznam. telefonny.zoznam.sk [online]. [cit. 2021-10-26]. Dostupné online.
- ↑ ŽIVNOSTENSKÝ REGISTER SLOVENSKEJ REPUBLIKY. www.zrsr.sk [online]. [cit. 2021-10-26]. Dostupné online.
- ↑ Otradovec Surname Origin, Meaning & Last Name History. forebears.io [online]. [cit. 2021-10-26]. Dostupné online.
- ↑ Ottradovetz Surname Origin, Meaning & Last Name History. forebears.io [online]. [cit. 2021-10-26]. Dostupné online.
- ↑ HÁJEK Z LIBOČN, Václav. Kronika česká: Čechy vévodské [online]. V Praze: V. Flajšhans, 1929 [cit. 2023-07-05]. Dostupné online.
- ↑ HEERMANN, Norbert. Rosenberg'sche Chronik. S. 26. kramerius.lib.cas.cz [online]. Digitální knihovna Kramerius, 1897 [cit. 2023-07-06]. S. 26. Dostupné online.
- ↑ a b Historie obcí Bedřichovice a Otradovice | Obec Jankov. obecjankov.cz [online]. [cit. 2021-10-25]. Dostupné online.
- ↑ Základy starého místopisu Pražského II, Nowé město. sources.cms.flu.cas.cz [online]. Filozofický ústav AV [cit. 2023-07-07]. Dostupné online.
- ↑ Základy starého místopisu Pražského, Registřík jmen osobních. sources.cms.flu.cas.cz [online]. Filozofický ústav AV [cit. 2023-07-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c Muzeum České Sibiře, Vrcholtovice. www.ceskasibir.cz [online]. [cit. 2022-11-02]. Dostupné online.
- ↑ Filozofický ústav AV. sources.cms.flu.cas.cz [online]. [cit. 2023-07-05]. Dostupné online.
- ↑ Pátrání po vzniku názvu Bělohrad: a znovu Škopkové. Jičínský deník. 2010-10-25. Dostupné online [cit. 2021-10-25].
- ↑ Evidence obětí Pražského povstání Oblastní kriminální úřadovny Praha. *: *, 1945-1948, s. Otradovec František 1912-1945. Dostupné také z: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:0d14a6ce-be9c-11e9-9cb5-2a2ae2dbcce4
- ↑ KOMPAS, Biskupství brněnské, Petr. Zemřel P. Ludvík Otradovec SDB - Biskupství brněnské. www.biskupstvi.cz [online]. [cit. 2021-10-25]. Dostupné online.
- ↑ Zámečnictví Otradovec. www.nerez-otradovec.cz [online]. [cit. 2021-10-25]. Dostupné online.
- ↑ MĚRKOVÁ, Jana. Církevní poměry na Sedlčansku ve druhé polovině 14. a v 15. století [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2010 [cit. 2022-10-02]. Dostupné online.
- ↑ Heraldický vývoj Bořek-Dohalských z Dohalic :Bakalářská práce [online]. Univerzita Karlova [cit. 2023-07-05]. S. 32. Dostupné online.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Českomoravská heraldika [online]. [cit. 2022-11-02]. Dostupné online.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Českomoravská Heraldika - část zvláštní. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 65.
- ↑ Krev legionáře | Legie 100. legie100.com [online]. [cit. 2022-03-19]. Dostupné online.
- ↑ a b Verlustliste ausgegeben am. Vídeň: k. k. Hof - und Staatsdruckerei, 11.12.1916(500), s. 41. ISSN 2076-0434. Dostupné také z: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:7b12a180-1708-11df-a966-0013d398622b
- ↑ Verlustliste ausgegeben am. Vídeň: k. k. Hof - und Staatsdruckerei, 29.8.1916(457), s. 37. ISSN 2076-0434. Dostupné také z: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:80803c80-1704-11df-af73-0013d398622b
- ↑ Verlustliste ausgegeben am. Vídeň: k. k. Hof - und Staatsdruckerei, 12.8.1916(451), s. 38. ISSN 2076-0434. Dostupné také z: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:047cccc0-1704-11df-90b4-0013d398622b
- ↑ Verlustliste ausgegeben am. Vídeň: k. k. Hof - und Staatsdruckerei, 31.1.1915(118), s. 24. ISSN 2076-0434. Dostupné také z: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:2d04a170-19fe-11df-85ea-0013d398622b
- ↑ Verlustliste ausgegeben am. Vídeň: k. k. Hof - und Staatsdruckerei, 2.3.1917(531), s. 42. ISSN 2076-0434. Dostupné také z: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:0334d540-1c5b-11df-a4a1-0013d398622b