Osroés

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Osroés
OsroesICoinHistoryofIran.jpg
Narození 1. století
Úmrtí 129
Děti Parthamaspates of Parthia
Rodiče Vonónés II.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osroés (v řecko-římských pramenech někdy i Chosroés [Χοσρόης],[1] persky Husrav) byl parthský velkokrál z rodu Arsakovců panující v letech 108128/129. Byl bratrem nebo švagrem krále Pakora a zpočátku snad vládl souběžně s ním,[2] později mu vyvstal protivník ve Vologaisovi III., který se mocensky opíral o východní provincie.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Většina informací o Osroově vládě se vztahuje k válce s Římany vedenými císařem Traianem. Její příčinou byl spor o arménský trůn, na nějž Parthové dosadili Parthamasiria, syna Pakorova, aniž požádali Římany o svolení (Arménie byla římským vazalským státem). Osroés se sice roku 113 pokusil s císařem vyjednávat, ale jeho poselstvo nedostalo žádnou odpověď a vrátilo se s nepořízenou. Tato králova vstřícnost možná souvisela s aktivitami vzdorokrále Vologaisa, který asi od roku 111/112 držel část parthského území.

V letech 114115 vpadl Traianus do Arménie a bez odporu ji obsadil, pak se obrátil proti Edesse a v roce 116 dobyl parthské hlavní město Ktésifón. Odtud postupoval k Perskému zálivu, proti Charakéné, jejíž vládce se mu ihned podrobil. Osroovy parthské oddíly se stáhly na východ. Za této situace propukly v zádech Římanů četné revolty, zejména židovská v Kyrenaice, která se rozšířila i do Alexandrie a Judeje. Traianus již v roce 117 zemřel a jeho nástupce Hadrianus raději rezignoval na většinu římských územních zisků (propuštěna byla rovněž Osroova dcera, zajatá při dobývání Ktésifóntu).

Osroova mince

Ačkoli římsko-parthská válka neměla pro parthskou stranu katastrofální důsledky, tak jak by vyplývalo ze samotného průběhu válečných operací, přesto natrvalo otřásla postavením arsakovského velkokrále v íránských krajích. Osroovi se nejen nepodařilo eliminovat důsledky porážek v mezopotámském prostoru (zejména ve vztahu k parthským vazalům), ale ani zabránit dalšímu úpadku centrální moci v říši. Vzdorokrál Vologaisés, který ovládal východní provincie téměř od počátku Osroovy vlády, nebyl poražen a naopak svou pozici upevnil – koncem dvacátých let ovládl i parthské hlavní město Ktésifón. Osroův další osud je nejasný.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Varianta Osdroés, kterou uvádí Malalas 11, 272, 2, je chybná – týž autor navíc omylem označuje Osroa za arménského krále.
  2. Osroés razil mince již v roce 89/90. Viz SCHIPPMANN, Klaus. Grundzüge der parthischen Geschichte. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1980. S. 59. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. Praha: Orbis, 1977. 252 s. (česky) 
  • SCHIPPMANN, Klaus. Grundzüge der parthischen Geschichte. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1980. ix, 132 s. ISBN 3-534-07064-X. (německy) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Pakoros
Znak z doby nástupu Parthský král
108128/129
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Vologaisés III.