Orientální racek
| Orientální racek | |
|---|---|
.jpg) Orientální racek, blondineta černě šupinatá | |
| Základní informace | |
| Orient | |
| Využití | okrasné plemeno |
| Stupeň prošlechtění | ušlechtilé plemeno |
| Tělesná charakteristika | |
| Tělesný rámec | malý |
| Klasifikace a standard | |
| Plemenná skupina | Rackové |
 multimediální obsah v kategorii na Commons | |
Orientální racek je plemeno holuba domácího, typické velkou kulatou hlavou s velmi krátkým zobáčkem a špičatou chocholkou. Patří do plemenné skupiny racků, malých okrasných holubů s pernatou náprsenkou, a je z nich nejznámějším a v České republice nejrozšířenějším plemenem.[1][2] V seznamu plemen EE je zapsán pod číslem 0714.
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Orientální racek pochází z Blízkého východu, ale v Evropě je chován už od poloviny 19. století.[3] Je to holub krátkozobý a patří mezi exteriérově nejdokonalejší plemena holubů. Je malý, rackové obecně patří mezi nejmenší holuby vůbec, a má poměrně velkou hlavu s širokým a vysokým čelem a vystupujícími tvářemi. Zobák je velmi krátký a splývá s linií hlavy, kterou narušuje jen vysoce nasazená špičatá chocholka. Vzácně se vyskytují i hladkohlaví orientální rackové.[3] Hrdlo je vyplněné lalůčkem, takže hlava je opravdu ze všech stran oblá. Oči jsou velké, v barevném peří oranžové, v bílém vikvové, zobák odpovídá barvou zbarvení peří, u světlých holubů je narůžovělý, u tmavých až černý. Krk je krátký a silný a plynule přechází v krátký, kompaktní a zaoblený trup. Na přední straně krku a hrudi se nachází náprsenka tvořená zkadeřeným peřím. Nohy jsou krátké, s krátce opeřenými běháky, tzv. punčoškami.
Kvůli extrémně zkrácenému zobáku, který ptákům brání krmení holoubat, se k jejich odchovu používá chůvek,[4] holoubata racků jsou podsazena páru středozobých rejdičů.
Zbarvení orientálního racka
[editovat | editovat zdroj]Orientální racek se chová v několika skupinách barevných rázů, které mohou být hodnoceny i odděleně, jako samostatná plemena.[1]
- Blondinety jsou celobarevné s tmavou hlavou. Patří mezi ně i holubi jednobarevní bělopruzí a šupinatí rackové v základních barvách i mezibarvách.[5] u šupinatých blondinet je kresba kromě křídelních štítů často přítomna i na hřbetě, voleti,[5] hrudi a břichu.[4]
- Satinety mají barevné křídelní štíty a ocas. Jsou to orientální rackové štítníci, kteří jsou buď bělopruzí, nebo šupinatí. Hnědé a černé satinety mají šupinatý i ocas, u ostatních satinet je ocas barevný.[3][4][5]
- Turbitíni[1][2][3] nebo též turbiti[4][5] jsou orientální rackové ve zbarvení štítníka s barevnou čelní skvrnou a skvrnami na lících.[3][4] Ocas turbitínů je bílý.[4][5]
Většina orientálních racků je zbarvena v jemných šupinatých a bělopruhých kresbách, různé stupně šupinatosti a bělopruhosti tvoří tzv. orientální řadu kreseb, pojmenovaných právě po tomto plemeni.[1][2] Co se barev týče, vyskytují se ve všech barvách i mezibarvách, jaké jsou u holubů možné.[1]
K orientálnímu rackovi bývá někdy přiřazován též racek domino, racek s barevnou hlavou, křídelními štíty a ocasem, zbarvením odpovídající vizorům. Je bezrousý.[3][4][5]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Orientální racek, blondineta modře šupinatá -
Orientální racek, satineta červeně šupinatá -
Ilustrace blondinet: černá, modrá a červená šupinatá a modrá bělopruhá blondineta -
Ilustrace satinet: černá, stříbřitá a žlutě plavá šupinatá a stříbřitá bělopruhá
.jpg)
.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Orientální racek na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. Kapitola Rackové, s. 56–57.
- ↑ a b c d HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Okrasný chov, s. 198.
- ↑ a b c d e f g PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Orientální racek, s. 64.
- ↑ a b c d e f g BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 332 s. Kapitola VII Plemena holubů, s. 208.
- ↑ a b c d e f BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s. Kapitola VI. Holubi okrasní, s. 167.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4.
- HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2.
- BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s.
- TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s.
- BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s.