Orchestral Manoeuvres in the Dark

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Orchestral Manoeuvres in the Dark

O.M.D. na koncertě v Liverpoolu
Základní informace
Jinak zvaný/á OMD, Orchestral Manoeuvres, OMITD
Původ Meols, Wirral Peninsula, Anglie
Žánry Synthpop, electronic, new wave, experimental, post-punk
Aktivní roky 1978–1996, 2006–dosud
Vydavatelé 100% Records, Virgin, Dindisc, Factory, Bright Antenna
Příbuzná témata The Id, Dalek I Love You, Godot, The Listening Pool, Atomic Kitten, Onetwo
Web omd.uk.com
Současní členové
Andy McCluskey
Paul Humphreys
Martin Cooper
Stuart Kershaw
Dřívější členové
Dave Hughes
Michael Douglas
Neil Weir
Graham Weir
Abe Jukes
Nigel Ipinson
Phil Coxon
Malcolm Holmes
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orchestral Manoeuvres in the Dark (OMD) jsou britská novovlnná a elektronická skupina, založená poblíž Liverpoolu dvěma hlavními členy, kterými jsou Andy McCluskey (zpěv, baskytara) a Paul Humphreys (klávesy, zpěv). Kapelu proslavil jejich čtvrtý singl Enola Gay, který se stal velký hitem napříč celou Evropou (1980) a také jejich třetí album Architecture & Morality, které vyšlo rok následující. OMD ukončili činnost v roce 1996, avšak po deseti letech ji obnovili, a to v klasické čtyřčlenné sestavě. Skupina funguje dodnes a od svého vzniku prodala celosvětově více než 40 milionů nosičů.

1978–1989[editovat | editovat zdroj]

Skupinu v roce 1978 založili Andy McCluskey a Paul Humphreys. Později se k nim koncem roku 1980 přidali bubeník Malcolm Holmes a multiinstrumentalista Martin Cooper. V roce 1983 skupina v době tuhého socialismu navštívila ČSSR. Důvodem byla touha obou hlavních protagonistů vidět továrny Tesly. Byly navštíveny tři závody – Přelouč, Pardubice a Litovel. Zážitky z návštěvy byly pak zpracovány v písni Tesla Girls.[zdroj?] Málo se také ví o tom, že na konci této návštěvy zahrála formace koncert pro selektované publikum na komunistickém rekreačním zařízení na Orlíku. Vše vyšlo najevo až po r. 1989, mj. i díky rozhovoru OMD s britskou hudební televizí VH1.[zdroj?]

Po úspěchu druhé a třetí desky vydali OMD experimentální album Dazzle Ships, které mj. obsahuje i samply ze zahraničního vysílání československého rozhlasu. Tato deska byla však komerčně neúspěšná, což v kapele vyvolalo paniku a způsobilo vědomý příklon k mainstreamovému popu. Následující alba byla skladatelsky, aranžersky i zvukově méně propracovaná. I tak ale zůstala kapela stále populární. V roce 1984 přijímá kapela další dva členy, čímž se rozrůstá na sextet a pro účely některých skladeb získává plnohodnotnou dechovou sekci.

Za vydávání alb v polovině osmdesátých let stála často i výrazná finanční motivace. Tuto dobu okomentoval v rozhovoru pro Huffington Post frontman kapely Andy McCluskey:

„Bohužel jsme neměli žádný dlouhodobý plán. Většinou jsme žili z ruky do huby. Podepsali jsme nahrávací smlouvu s dceřinou společností Virgin Records v roce 1979, ještě když jsme byly teenageři. Honoráře byly otřesně nízké. Sice jsme prodali miliony desek, ale vydělávali jsme pár drobných. Nestěžuju si, protože jsme byli rádi, že můžeme točit desky. Nedělali jsme desky, abychom se stali milionáři, jenže ve finále jsme byli neustále bez peněz.

Pak jsme začali hrát po Americe, kde jsme se snažili prorazit, což nás stálo spoustu peněz. Dostali jsme se do bludného kruhu. Byli jsme na turné devět měsíců a utratili jsme víc, než jsme vydělali. Nahrávací společnost nám řekla: „Hej, moc rádi bychom před Vánoci chtěli novou desku.“ A náš manažer zase: „Jo, ale musíte si vzít zálohu, protože jste švorc.“

Začali jsme se točit v kruhu. Naši kámoši z Depeche Mode nebo Erasure, kteří byli u Mute Records, jeli s nahrávací společností fifty/fifty. Prodali miliony desek a jakmile byly pokryty náklady na nahrávání a videa, rozdělili si zisk s Mute na půl, zatímco my jsme dostávali mnohem nižší procento a ještě jsme z toho platili všechny náklady na nahrávání i turné. Proto jsou Depešáci všichni multimilionáři a my ne.“[1][2]

1989–2005[editovat | editovat zdroj]

Koncem 80. let, kdy OMD nevydávali žádné nové studiové desky, se jejich příjmová situace paradoxně začala lepšit, zejména díky vydanému Best Of albu.V roce 1989 však kapelu opustil Paul Humphreys spolu s dalšími členy Martinem Cooperem a Malcolmem Holmesem, kterým se nelíbil McCluskeyho úmysl směřovat OMD více do tanečního popu a založili kapelu The Listening Pool, jejíž hudba byla méně elektronická. Členové The Listening Pool museli z právních důvodů počkat, až McCluskeyho OMD vydají nové album, a teprve poté mohli začít vydávat vlastní hudbu. Jediné album The Listening Pool, Still Life, vydávají členové na vlastním labelu až v roce 1994 a komerčně vychází zcela naprázdno.

Osamocený McCluskey v 90. letech vydal pod hlavičkou OMD celkem tři desky. V roce 1991 vyšlo album Sugar Tax, které obsahovalo několik hitů a které znamenalo pro OMD v Británii komerční renesanci. Během 90. let však obliba synti-popu, i když zvukově aktualizovaného, uvadala. Na albu Universal z roku 1996 se McCluskey pokusil o stylovou fúzi s britpopem, nicméně deska byla komerčně méně úspěšná než předchozí dvě alba.

McCluskey brzy po jejím vydání činnost OMD ukončil s tím, že jeho hudba potřebuje jiného interpreta (doslova „messengera“). Tím se stala dívčí skupina Atomic Kitten, kterou McCluskey zformoval a podílel se na několika jejích singlech, například hitu „Whole Again“.

McCluskey v roce 2010 tuto dobu komentoval v pořadu BBC Breakfast takto:

„Jako interpret jsem s velkou nevolí opustil hudební průmysl, protože jsme na vrcholu indie rocku a britpopu naprosto vyšli z módy. Byl jsem dostatečně drzý a sebevědomý, abych si myslel, že pořád umím psát písně, a tak jsem dal dohromady Atomic Kitten. Svět uměle vyrobeného popu je hodně podivný. Spousta špíny, spousta podrazů...“

The Listening Pool v roce 1996 ukončila činnost a Humphreys následně (s dalšími hudebníky) vyráží na turné pod hlavičkou Paul Humphreys z OMD. Současně též založil elektronické duo OneTwo se svou tehdejší partnerkou, Claudií Brücken ze známé německé elektronické skupiny Propaganda. Duo vydalo jedno album a jedno EP a v roce 2013, kdy se její členové rozešli jako životní partneři, je rozpuštěno.

2005-dosud[editovat | editovat zdroj]

Koncem prosince 2005 oznámily oficiální stránky kapely, že se skupina vrací v klasické osmdesátkové sestavě, tedy McCluskey/Humphreys/Holmes/Cooper. Za oživením kapely stála nejen poptávka německé televize, ale i rozvod McCluskeyho s jeho americkou manželkou[3]. Obnovení OMD následně začali koncertovat a pracovat na novém materiálu. Na první turné vyrazili roku 2007 a následovaly ho dvě další úspěšná turné v roce 2008 a 2009. Nové řadové album History of Modern pak vyšlo 20. září 2010, následující album English Electric pak v dubnu 2013. V roce 2013 OMD opouští bubeník Malcolm Holmes, kterého při koncertu v Torontu postihla zástava srdce[4]. V září 2017 byla vydána zatím poslední dlouhohrající deska, výrazně elektronické album The Punishment of Luxury, která dosáhla 4. místa v britské albové hitparádě, což představuje nejlepší umístění za posledních 26 let.[5]

Členové[editovat | editovat zdroj]

Současní členové[editovat | editovat zdroj]

  • Andy McCluskey – zpěv, baskytara, klávesy (1978–1996; 2005–současnost)
  • Paul Humphreys – zpěv, klávesy (1979–1989; 2005–současnost)
  • Martin Cooper – klávesy, saxofon (1980–1989; 2005–současnost)
  • Stuart Kershaw – bicí (1993; 2015-současnost), klavír (2010)

Bývalí členové[editovat | editovat zdroj]

  • Malcolm Holmes – bicí nástroje (1978–1989; 2005–2013)
  • Dave Hughes – klávesy (1979–1980)
  • Michael Douglas – klávesy (1980–1981)
  • Neil Weir – žesťové nástroje, baskytara, klávesy (1984–1989)
  • Graham Weir – kytara, žesťové nástorje, klávesy, autor (1984–1989)
  • Abe Juckes – bicí (1991–1992)
  • Lloyd Massett – klávesy (1991)
  • Nigel Ipinson – klávesy (1991–1993)
  • Phil Coxon – klávesy (1991–1993)
  • Matthew Vaughan – baskytara, klávesy, kytara, klavír(1996)
  • Jimmy Taylor – kytara (1996)
  • Chuck Sabo – bicí nástroje (1996)

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Studiová alba

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. RAGOGNA, Mike. Huffington Post [online]. 2015-02-24, [cit. 2017-09-28]. Dostupné online. (en-US) 
  2. Prachatí Depešáci, chudí OMD aneb jak je důležité míti Fletchera | InvestPortal.cz. investportal.cz [online].  [cit. 2017–09–28]. Dostupné online.  
  3. LINDGREN, Hugo. O.M.D.’s Plot Against Rock. The New York Times. 2013-05-10. Dostupné online [cit. 2017-09-30]. ISSN 0362-4331. (en-US) 
  4. HOLMES, Malcolm. Biography - Mal Holmes OMD Drummer.. Mal Holmes Website. . Dostupné online [cit. 2017-09-06]. (en-US) 
  5. Official Albums Chart Top 100 | Official Charts Company. www.officialcharts.com [online].  [cit. 2017–09–29]. Dostupné online.  (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]