Oortův oblak

Porovnání tvaru Oortova oblaku s tvarem Kuiperova pásu a oběžnou rovinou planet (schéma není v měřítku, naznačuje jen tvary)

Oortův oblak (řidčeji Öpik-Oortův oblak) je hypotetický kulovitý oblak komet na okraji naší Sluneční soustavy za Kuiperovým pásem, přibližně 20 000–180 000 AU od Slunce. Mělo by jít o pozůstatek původní mlhoviny, ze které se zformovala Sluneční soustava. Objekty Oortova oblaku pravděpodobně vznikly blíže Slunci a do současné vzdálenosti byly vymrštěny gravitačním působením velkých planet. Podle novější hypotézy z roku 2021 by většina objektů Oortova oblaku mohla pocházet od jiných hvězd. Jeho existence nebyla prokázána, ale většina astronomů jej považuje za reálný.

Pojmenování

Svůj název nese po nizozemském astronomovi Janu Hendriku Oortovi, který hypotézu o jeho existenci poprvé zveřejnil v roce 1950. Méně užívaný název Öpik-Oortův oblak je pojmenován po estonském astronomovi Ernstu Öpikovi, který existenci takovéhoto oblaku předpověděl už v roce 1932.

Vzdálenost

Porovnání velikosti Oortova oblaku s Kuiperovým pásem, dráhou Sedny a drahami planet Sluneční soustavy

Poloměr Oortova oblaku nelze přesně určit – přesto panuje konsenzus, že největší část hmoty jeho objektů je soustředěna ve vzdálenosti asi 50 000 AU. Jeho komety se mohou v malé míře vyskytovat již od vzdálenosti 2 000 do 200 000 AU od Slunce, kde již gravitační působení této hvězdy postupně slábne a na objekty Oortova oblaku začínají mít větší vliv okolní hvězdy.

Objekty Oortova oblaku

Oortův oblak je zdrojem kometárních jader, které mohou působením různých vlivů (od vzájemného gravitačního působení, přes gravitaci okolních hvězd až po vzájemné srážky) změnit svou dráhu směrem k vnitřním částem sluneční soustavy. Tyto komety jsou většinou dlouhoperiodické, anebo proletí kolem Slunce pouze jednou. Na rozdíl od planet, jejichž oběžné dráhy leží v blízkosti ekliptiky, mohou komety pocházející z Oortova oblaku přilétat z libovolného směru.

Objekty v Oortově oblaku se skládají převážně ze zmrzlé vody, amoniaku a metanu. Jde o velmi malá tělesa, až na výjimky ne větší než desítky km. Počet zdejších objektů se odhaduje na 6 bilionů a jejich celková hmotnost na 40 hmotností Země.

Planetky

Existuje několik planetek, které jsou obvykle zařazovány do Oortova oblaku, neboť pro zařazení do Kuiperova pásu obíhají v příliš velké vzdálenosti od Slunce. Jsou to především 2000 CR₁₀₅, 2008 KV₄₂ a Sedna. Vzdálenost Sedny od Slunce, která se pohybuje mezi 76,1 a 892 AU, je mnohem menší než vnitřní poloměr Oortova oblaku, ale je to pravděpodobně důsledek gravitačního působení hvězdy, která kdysi prolétla v blízkosti našeho Slunce.

Extrasolární Oortovy oblaky

Obdobné objekty jako Oortův oblak se mohou vyskytovat také u jiných hvězd.

Odkazy

Literatura

• (anglicky) Harold F. Levison, Luke Donnes: Comet Populations and Cometary Dynamics, v Lucy Ann Adams McFadden, Lucy-Ann Adams, Paul Robert Weissman, Torrence V. Johnson: Encyclopedia of the Solar System, 2. vydání, 2007, Academic Press, str. 575–588. ISBN 0-12-088589-1

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Oortův oblak na Wikimedia Commons
• Ovlivnila vývoj sluneční soustavy cizí hvězda?

Autoritní data	LCCN: sh86000523 NLI: 987007539066105171 VIAF: 307321359

Portály: Astronomie