Ernst Öpik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ernst Öpik
ErnstJuliusOpik.jpg
Narození 22. října 1893
Kunda
Úmrtí 10. září 1985 (ve věku 91 let)
Bangor
Alma mater Tartuská univerzita
Lomonosovova univerzita
Gustav Adolfi Gümnaasium
Zaměstnavatel Tartu Observatory
Ocenění J. Lawrence Smith Medal (1960)
Zlatá medaile Královské astronomické společnosti (1975)
medaile Catheriny Bruceové (1976)
Příbuzní Armin Öpik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernst Julius Öpik (22. října 1893, Kunda10. září 1985, Bangor) byl estonský astronom. Proslul studiem meteorů a komet.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval na Tallinnské univerzitě v Estonsku (1911), posléze na Moskevské univerzitě (1916). V roce 1919 začal pracovat na observatoři v Taškentu (nyní v Uzbekistánu), v letech 1921–1944 působil na astronomické observatoři v estonském Tartu. Po druhé světové válce začal pracovat na observatoři Armagh v Severním Irsku. Od roku 1956 působil na University of Maryland.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Roku 1920 přišel s teorií vstupu vysokorychlostních objektů do atmosféry, která vysvětlovala ablaci, tedy vypařování meteoritů při postupu atmosférou.

V roce 1922 navrhl počítání meteorů dvojicí pozorovatelů.

Jeho práce mu umožnila správně předpovědět existenci a rozmístění kráterů na Marsu mnoho let předtím, než mohly být pozorovány.

V roce 1922 Öpik prokázal, že energie hvězd je jaderná a silně závislá na teplotě. V této době také odhadl vzdálenost mlhoviny Andromeda, nejpřesnější na půl století.

Známé jsou rovněž jeho odhady stáří vesmíru.[1]

V roce 1938 objasnil pomocí nárůstu centrální teploty přechod hvězd do oblasti červených obrů.[2]

Studoval též komety. Přišel jako první s myšlenkou Oortova oblaku, útvaru na hranici Sluneční soustavy obsahující několik set miliard kometárních jader („špinavých ledovců”). Odtud, a nikoli z kosmu, dle Öpika pochází většina komet. Oblak se však jmenuje po Janu Hendriku Oortovi, který myšlenku zvedl o něco později. Někdy je též nazýván Öpikův-Oortův oblak.[3][4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.britannica.com/biography/Ernest-Julius-Opik
  2. http://www.physics.muni.cz/astrohistorie/node38.html
  3. http://nevsedni-svet.cz/encyklopedie-vesmiru-jan-hendrik-oort-a-pojmy-s-jeho-jmenem/
  4. http://www.astro.cz/souvisejici/clanek/kvetnove-vyroci-ernst-willi-messerschmid.html?strana=2