Odo Arpin
Odo Arpin (asi 1060 – asi 1130) byl středověký vikomt, křižák a mnich.
Život[editovat | editovat zdroj]
Odo Arpin zdědil panství Dun le Poëlier ve střední Francii a po sňatku s Matildou ze Sully získal titul vikomta z Bourges. V roce 1097 začal rozprodávat svůj majetek v Bourges i Dun francouzskému králi Filipovi I., celkem za něj získal 60 tisíc šilinků.[1]
V roce 1101 se, stejně jako jeho švagr Štěpán II. z Blois, zeť Matildiny sestry Alice, přidal ke křížové výpravě. V Konstantinopoli složil slib věrnosti císaři Alexiosovi I. Ještě roku 1101 se dostal do Jaffy a počátkem roku 1102 do Jeruzaléma, kde se zúčastnil druhé bitvy u Ramly, při níž byl zajat. Díky spojenectví s císařem nebyl popraven, ale namísto toho uvězněn v Aškelonu a později převezen do Káhiry. Císař nakonec vyjednal jeho propuštění. Na cestě domů se Odo Arpin zastavil v Římě, kde se setkal s papežem Paschaliem II., který mu navrhl, aby vstoupil do benediktýnského řádu a stal se mnichem v Cluny. Odo Arpin tento návrh přijal, jedním z důvodů mohl být i fakt, že před křížovou výpravou rozprodal všechen majetek. Okolo roku 1107 se stal převorem v klášteře v La Charité-sur-Loire západně od Cluny. Když mu později císař Alexios I. věnoval pozemky v Anatolii, rozšířil o ně Odo Arpin půdu kláštera.[2]
Les Chétift[editovat | editovat zdroj]
Zajetí Odo Arpina v Aškelonu popisuje jedna část Křižáckého cyklu, sbírky epické poezie s náměty z křížové výpravy. Jedná se o kapitolu Les Chétift (Zajatci), Odo Arpin je jedinou historickou postavou dané básně. Zmínky o něm jsou ale obsaženy i ve zbylých částech, které zmiňují více historicky doložených osobností, například Godefroye z Bouillonu.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Odo Arpin of Bourges na anglické Wikipedii.
- ↑ a b CONSTABLE, Giles. Crusaders and crusading in the twelfth century : collected studies. London: [s.n.] 1 volume s. Dostupné online. ISBN 978-0-367-74017-7, ISBN 0-367-74017-6. OCLC 1202896411
- ↑ The experience of crusading.. Cambridge: Cambridge University Press 2 volumes s. Dostupné online. ISBN 0-521-81168-6, ISBN 978-0-521-81168-2. OCLC 50730748
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Odo Arpin na Wikimedia Commons
