Ochrana spotřebitele v Evropské unii
Ochrana spotřebitele v Evropské unii je souhrn právních norem, směrnic a opatření, která vedou k ochraně práv a zájmů spotřebitele na celém území Evropské unie.[1] Spotřebitelem se rozumí člověk poptávající z důvodu uspokojení svých potřeb a zájmů zboží nebo služby. Každý člověk je spotřebitelem, ale současně je zpravidla nějak zúčastněn na výrobním procesu.[2]
Vývoj právní ochrany spotřebitele v historii[editovat | editovat zdroj]
Již římské právo znalo institut odpovědnosti za skryté vady při prodeji zboží, ve kterém lze spatřovat ochranu spotřebitele. Magna Charta Libertatum zase ustanovovala jednotné míry pro víno, pivo či obilí.[2] V minulém století byla ochrana spotřebitele považována za nevhodné snažení. Právní úpravu ochrany spotřebitele můžeme najít v právních úpravách států od šedesátých let minulého století. Od 70. let minulého století (poprvé na pařížském summitu v roce 1972) se ochrana spotřebitele stala jedním z hlavních zájmů ES. Úroveň ochrany spotřebitele by měla dnes být stejná ve všech zemích EU a odpovídat potřebám 21. století.[2]
Ochrana zdraví a bezpečnosti[editovat | editovat zdroj]
Regulace zavedly systém obecné bezpečnosti výrobků, stanovující povinnost výrobců poskytovat informace spotřebitelům, vytvářet opatření pro předcházení bezpečnostních hrozeb či monitorovat bezpečnost výrobků.[3] Specifickými právními předpisy jsou regulovány určité skupiny výrobků jsou to léky a potraviny[4] dále například kosmetika, hračky, výbušniny a tabákové výrobky.[1]
Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) posuzuje rizika spojená s výrobou, dopravou a prodejem potravin a poskytuje o tom informace.[1]
Ochrana ekonomických zájmů[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o směrnice regulující elektronický obchod, chránící práva spotřebitelů v on-line prostředí.[1] Regulace se také týká přeshraničních plateb a převodů, volného pohybu služeb televizního vysílání, nepřiměřených podmínek ve spotřebitelských smlouvách, prodeji spotřebitelského zboží, záruk na takové zboží a odpovědnosti za vadné výrobky a údaje o ceně. Je přímo zakázáno obtěžování, donucování a nepatřičné ovlivňování či klamavá reklama. Směrnice chrání základní práva spotřebitelů při rezervaci souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy a stanovují společná pravidla náhrady škod v letecké dopravě. Oblast spotřebitelských a hypotečních úvěrů je regulována směrnicemi stanovujícími shodné standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru. Jsou stanovena také práva spotřebitelů – ti mohou bez udání důvodu odstoupit od úvěrové smlouvy do 14 dnů po uzavření smlouvy. Dále mohou úvěr kdykoli předčasně splatit.[3]
Energetické trhy[editovat | editovat zdroj]
Právní předpisy zaručují snadný a bezplatný přístup k údajům o spotřebě za účelem lepšího přehledu o své spotřebě; na stanovených domácích spotřebičích musí být uvedeny informace o funkčnosti a spotřebě energie. Spotřebitelé se mohou také svobodně rozhodnout o dodavateli elektřiny a plynu.[3]
Ochrana práv spotřebitelů[editovat | editovat zdroj]
Spotřebitelé a obchodníci mohou při řešení sporů využít mimosoudní mechanismy, prostřednictvím rozhodce, veřejného ochránce práv nebo prostředníka. Jedná se o levnější a rychlejší opravné prostředky. Vnitrostátní orgány zajišťují přístup spotřebitelů dosažení jejich práv.[1]
Právo EU[editovat | editovat zdroj]
Hlavním zdrojem ochrany spotřebitele v Evropské unii je právo EU, listina základních práv a Lisabonská smlouva. Díky jednotnému trhu je umožněn volný pohyb většiny zboží, služeb, kapitálu a osob.[5] Veškerá činnost Evropské unie je založena na zásadách právního státu, kdy s přijatými smlouvami musejí souhlasit všechny členské státy. Hlavní hodnoty, které Evropská unie prosazuje, jsou dodržování lidských práv, demokracie, svoboda a lidská důstojnost.
V roce 2009, když byla podepsána Lisabonská smlouva, přičemž součástí je i Listina základních práv Evropské unie, jsou všechna práva shrnuta v jednom dokumentu. Adresátem mohou být státy nebo jeden stát, fyzické i právnické osoby nebo skupiny jednotlivců. Rozhodnutí je okamžitě závazné a nepotřebuje v členských státech žádné další legislativní úkony. Přijetím Lisabonské smlouvy došlo ke sloučení Evropské unie a Evropského společenství v jedinou Evropskou unii, která má právní subjektivitu. Listina zaručuje občansko-politické, hospodářské a sociální svobody a zásady v ní zakotvené.[5]
Právním základem jsou články 114 a 169 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).[6]
Úloha Evropského parlamentu[editovat | editovat zdroj]
Evropský parlament usiluje o posílení právních předpisů EU na ochranu spotřebitele a zajištění rovnováhy mezi zájmy trhu a zájmy spotřebitelů. Tyto snahy jsou založeny na novém programu pro spotřebitele na období 2020–2025, nové politice pro spotřebitele, Zelené dohodě pro Evropu a akčním plánu pro oběhové hospodářství.
Evropští spotřebitelé mají prospěch z opatření posilujících vnitřní trh EU, zejména z iniciativy pro jednotný digitální trh. To zahrnuje nařízení o poplatcích za roaming, internetovém připojení, přenositelnosti online obsahu, přeshraničním doručování balíků, obecné ochraně údajů a zeměpisném blokování, směrnici, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace a volný tok neosobních údajů, a směrnici o autorském právu na jednotném digitálním trhu.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e WRANOVÁ, Martina. Opatření Evropské unie na ochranu spotřebitele [online]. 2023-02-27 [cit. 2024-03-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. Praha: Beck 134 s. (Beckova edice právní instituty). ISBN 978-80-7400-037-9. S. 1,2.
- ↑ a b c WRANOVÁ, Martina. Opatření Evropské unie na ochranu spotřebitele [online]. [cit. 2024-03-16]. Dostupné online.
- ↑ Léčivé přípravky a zdravotnické prostředky | Fakta a čísla o Evropské unii | Evropský parlament. www.europarl.europa.eu [online]. 2023-09-30 [cit. 2024-03-20]. Dostupné online.
- ↑ a b JUDR. HORÁKOVÁ, Jana. Základy práva pro neprávníky. Druhé vydání. vyd. Praha: INFORMATORIUM, 2015. 341 s. ISBN 978-80-7333-119-1. S. 333,332,335,338,339,340.
- ↑ Opatření na ochranu spotřebitele | Fakta a čísla o Evropské unii | Evropský parlament. www.europarl.europa.eu [online]. 2023-10-31 [cit. 2024-03-14]. Dostupné online.
- ↑ Opatření na ochranu spotřebitele | Fakta a čísla o Evropské unii | Evropský parlament. www.europarl.europa.eu [online]. 2023-10-31 [cit. 2024-03-14]. Dostupné online.