Oblázek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o oblém kameni. Další významy jsou uvedeny na stránce Oblázek (rozcestník).

Oblázky jsou kameny, kterým se vzájemným třením v korytě vodního toku nebo v pobřežním příboji zaoblily hrany.

Oblázky vznikají erozí starších hornin, magmatického, sedimentárního i metamorfního původu. Jsou většinou opracované, čímž se odlišují od ostrohranných klastů v brekciích. Obroušení oblázků je obvykle způsobeno transportem ve vodě, kde do sebe úlomky hornin narážejí a obrušují se. Vítr v současné zemské atmosféře nedokáže transportovat v suspenzi větší částice než 1 mm a jeho schopnost pohybovat v přízemních vrstvách většími částicemi je malá.[1]

Ve vodních tocích se oblázky stále pohybují po proudu, pokud neuváznou v naplavenině, a to zejména při povodni nebo ledové dřenici. Mezi říčními oblázky se nacházejí vzorky hornin z celého povodí a také antropogenní materiály (keramika, sklo, stavební hmoty...). Postupně se však oblázky z měkčích materiálů zcela rozmělní, takže převažují tvrdé a otěruvzdorné minerály, jako křemen a čedič.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Oblázky se používají ve stavebnictví a v zahradní architektuře jako takzvaný „kačírek“. Ploché oblázky také k zábavě zvané házení žabek. Ve starověkém Římě se z oblázků vyráběla počítadla (tzv. abakus).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nichols, G., 2009, Sedimentology and stratigraphy. Wiley-Blackwell, Chichester, 419 s.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]